Takže už víme, že opravdu budeme chtít střílet z luku, víme že luky mají svoje účelové učení, které drasticky ovlivňuje jejich parametry i přesnost na určité vzdálenosti. Můžeme si už konečně na e-shopu objednat nějakého krasavce?

 Poznámka : Tento text je součástí seriálu Průvodce reflexními luky - předchozí kapitolu naleznete zde ... 

Odpověď na úvodní otázku zní samozřejmě - NE!

Nebudete vědět co koupit a je takřka zaručeno, že z reflexního luku nebudete umět „správně“ vystřelit. Je mi jasné, že většina kladkových lovců teď bouří a vře, protože právě oni si přece luk na internetu koupili a třeba s ním i po pár tréninzích něco ulovili. Je ale třeba si uvědomit, že lovecká kladka už z principu konstrukce luku musí být nutně podstatně přesnější, než reflex, který je opravdu o něčem úplně jiném, což bezpečně poznáte s prvním pokusem o výstřel. Nevím jestli vůbec tušíte jak přesný je ve skutečnosti váš luk a jak nízká je ze sportovního pohledu horní lovecká vzdálenost pro takové zařízení. Jen pro srovnání, kvalitní sportovní střelci prostřelují pivní tácky na 70m. Každou ránou! 

Pivní tácek ...

Odvážím se tvrdit, že funkční techniku výstřelu z reflexního luku se sami naučíte jen velmi těžko. Rozhodně ne z internetu. Nejde ani tak o to, že by se nedala popsat. Jde o to, že vás bude muset ze začátku někdo neustále dokola ve výstřelu kontrolovat a rovnat. Internet vám sice řekne jak z luku střílet, ale neopraví vám chyby. Základním "gró" lukostřelby je totiž dělat jeden pohyb stále dokonale přesně stejně, což je k neuvěření těžký úkol a každý zkušený lukostřelec ví jak těžké je udržet si stálou formu i přes to, že si je naprosto jistý, že on přece střílí stále stejně. Nestřílí. A už vůbec to neplatí o začátečníkovi.

Proto apeluji : pokud máte jen trochu možnost, vyhledejte pomoc odborníka, který se vám bude patnáct, dvacet hodin aktivně věnovat, pomůže vám s volbou i se zvládnutím základů střelecké techniky a poté vám bude ochoten čas od času poradit jak s technikou střelby, tak s volbou vybavení. Záměrně píši odborníka a ne nejbližšího sportovního klubu – to v jen případě, že byste se chtěli věnovat luku jako sportovní disciplíně. Je dobré pamatovat na to, že stejně jako účel ke každému luku patří i optimální a léty prověřená technika, která má své opodstatnění a dokáže z něj pro tento účel vytáhnout maximum. Klasické sportovní kluby jsou v tomhle trochu divoká karta. Jsou určitě ideální volbou pro sportovní střílení, ale nenaučí vás lovit. Je možné, že tam narazíte na někoho kdo se loveckou problematikou zabývá typicky pro účely 3D závodů. Tedy střelby na terč ve tvaru zvěře v loveckých vzdálenostech, který má za úkol co nejvěrněji simulovat skutečný lov a na rozdíl od něj je v ČR legální. Daleko spíše však upadnete do osidel sportovních střelců, z nichž ti slušnější se omluví s tím, že vám mohou pomoci jen v omezené míře. Od ostatních se dozvíte pouze, abyste si koupili „pořádný“ luk. Proto je bezpodmínečně nutné mít alespoň rámcovou představu co chcete s lukem dělat, najít si podle toho správného instruktora a stát si také v případě potřeby za svým. Jako celkem dobrou volbou se mi jeví pro začátek s loveckou lukostřelbu lidé, kteří se zabývají výrobou loveckých luků a umí s nimi i dobře zacházet, dokáží poradit s výběrem luku, nebo luk přímo zapůjčí, znají techniku výstřelu a rádi poradí.   

Technika.

Na co vlastně techniku potřebujeme? Je sice pravda, že základní myšlenkou lukostřelby je opakovaný pohyb a že může být teoreticky libovolný, jen nutně stále stejný. Jenže taky platí, že každý člověk má dvě nohy, dvě ruce, hlavu a trup z čehož mi plyne, že některé typy pohybu musí vést k lukostřeleckému úspěchu rychleji než jiné. A některé pohyby se také dají opakovat snáze než jiné. Zkušení střelci tohle dobře vědí a proto provádí základy střelecké techniky na konkrétních typech luků zhruba stejným způsobem, který s liší pouze v drobných, ale podstatných detailech. Střelci totiž nejsou stejní. Lukostřelba je těžce individuální sport a to co funguje jednomu nemusí nutně fungovat jinému. Častokrát rozhoduje jen malá síla a milimetrové vzdálenosti, pohyblivost těla, nebo kloubů. Tedy aspekty, které sám na sobě má problém posoudit i pokročilý střelec, ale které jsou dobře rozpoznatelné v očích zkušeného instruktora. Těmto aspektům je pak potřeba přizpůsobit i vybavení. Proto tvrdím, že koupě luku přes internet je holý nerozum a výstřel na slepo. Finální rada tedy zní. Zkoušet a zkoušet. Pokud vám něco pocitově sedí, máte ponětí jak z toho rozumně vystřelit (poznáte to na soustřelu ve větších vzdálenostech) a souhlasí s tím i váš instruktor, pak je ta vysněná pravá chvíle na nákup vlastního vybavení. 

Technika výstřelu :-)

Vizuální aspekt luku je trochu o nátuře, ale není radno ho podceňovat. Jsou střelci, kteří budou střílet i s ohoblovaným prknem, hlavně když bude fungovat, stejně jako střelci, kteří neznačkovou věc do ruky nevezmou. Upřednostnit krásu luku před jeho funkčností, je určitě chyba. Přesto bych líbivost luku nepodceňoval. Má totiž podle mého názoru neměřitelný a těžce subjektivní, ale citelný vliv. Citátem jednoho ze zkušených tak dodávám „...je to zvláštní, ale luk který se vám nelíbí nikdy nebude střílet dobře.“  Praxe bohužel ukazuje, že ne vždy budete moci nejefektivněji střílet s tím co by se vám nejvíce líbilo.          

Vše výše popsané je však poměrně utopie, protože mnoho lidí nemá ani instruktora, ani možnost si luk zapůjčit natož pak vyzkoušet několik různých typů. Přesto je možné se vyvarovat alespoň základních chyb. Ale o tom až příště v kapitole Volíme parametry luku

ML.