V předchozí kapitole jsme si řekli, že ideální je začít s trenérem, který vám ukáže základy a vhodné vybavení. To je ovšem často těžko dosažitelná idilka ...

 Poznámka : Tento text je součástí seriálu Průvodce reflexními luky - předchozí kapitolu naleznete zde ...

Dostupného trenéra nemáte, luk zapůjčení také ne a k tomu, abyste vůbec mohli vystřelit si prostě potřebujete nějaký koupit. Je dobré se podržet několika zásad, které vám umožní se vyhnout těm nejhorším chybám. Jak tedy postupovat?

správná délka nátahu

Můžeme se odrazit od délky nátahu, na který se v reflexním světě nehraje tak striktně jako třeba v tom kladkovém, ale svůj význam má.

Změříme ho tak, že si konec šípu (nebo čehokoli šíp připomínající) položíme do měkkého důlku na krku pod ohryzkem a natáhneme obě ruce co nejdéle před sebe. Tam kde se na tyčce stýkají konce vašich prostředníčků by měl optimálně končit také váš šíp. Váš lukostřelecký nátah v palcích (inch) dostanete tak, že vydělíte naměřenou délku v centimetrech hodnotou 2,54cm.

Při takhle naměřeném šípu je ovšem nutná ještě drobná korekce délky. Máte sice délku rukou, ale nezapočtenou délku ramen. Střelci se užšími rameny budou muset šíp ještě trochu zkrátit.

Ideálně by vám šíp měl končit s přední hranou středu, takže pokud luk napnete, měl by být v zákrytu a neměl by přečnívat. Trubku šípu byste tak při nátahu měli vidět jen mezi středem a tětivou, nikoli před lukem. Pokud ovšem střílíte bez mířidel, může trubka i mírně přečnívat.

U Olympijského luku je důraz na přesnou délku větší, z důvodu použití klapačky, která vám při dosažení správného nátahu musí klapnout o střed.

Jak je nejspíš každému jasné, reflexní luky nemají kladky, které by luk zastavily v konečné poloze. Luk je tedy možné natáhnout až do úplného přetažení kdy praská, ale není to tak častý jev jak by se mohlo zdát.

Kvalitní luky jsou dobře dimenzované a když už praskají, je na vině většinou materiálový defekt, nebo jeho únava. Síla každého reflexního luku je měřená při určité univerzální délce nátahu, která je 28“.

Přečtu-li si na luku parametry RH 62"-40#, znamená to, že luk má délku 62 palců a pokud budu mít nátah 28“, vytáhnu z něj 40 liber. Pokud bude nátah kratší, vytáhnu méně, pokud delší tak logicky více. Počet liber luku udává jakou sílu budu muset vynaložit, abych luk natáhl a tím i kinetickou energii šípu a jeho parametry. Skutečný počet liber je možné buď změřit mincířem, nebo vypočítat podle vztahu (sílu dosazujeme v librách, nátah v palcích) :

Skutečná síla = Síla luku – ( (28 – Váš nátah) x ( ( Síla luku / 20) x 1.5) ) 

Kladkaři jistě dobře vědí, že kouzelná formulka RH znamená "right hand" neboli pravý luk.

Na měření stran střelby existuje několik sofistikovaných teoretických metod s dominantním okem atd. Ale v praxi to nikdo moc neřeší. Probíhá to stejně jako s tužkou, nebo kytarou. Pokud vezmete luk poprvé spontálně do ruky a taháte tětivu pravou rukou, jste pravák.

Drobná svízel nastává u míření pokud  jste pravák a máte dominantní (rozuměj sklon k míření) levé oko, nebo na pravé oko vidíte hůře než na levé. Donutí vás to však jen rychleji přejít ke střelbě s oběma očima otevřenýma, což praktikuje mnoho střelců.

K tomu malá poznámka. Když jsem začínal s lukostřelbou, myslel jsem si patrně pod tíhou zavádějících pohádek o Robinu Hoodovi se sokolím okem, že ostrý zrak je nutnou podmínku lukostřelby. Jaké bylo moje překvapení, při zjištění, že většina lukostřeleckého národa střílí obrýlená a někteří jsou dokonce slepí! (ano, jde to docela dobře, technika střelby je stejná a místo osy mířícího oka se natáhne mezi střed luku a terčovnici napjatý provázek který osu simuluje).

Maličko větší problém je možná levorukost. Ani ne tak pro střílení samotné, jako spíš pro střelce, který pro sebe bude hůře opatřovat vybavení a podstatně hůř ho také prodávat dál, protože levorukých střelců (stejně jako třeba kytaristů) je v populaci menšina. Věc jde tak daleko že například Bear některé modely svých luků vyrábí v rozmezí v rozmezí 35 až 60 liber pro praváky a 35 až 55 pro leváky, což už maličko zavání diskriminací.

Odteď tedy víme jak dlouhý budeme mít šíp a kolik liber jsme zhruba z toho kterého luku schopni reálně vytáhnout. Ale kolik bychom skutečně vytáhnout měli?

Pro zdárné zvládnutí techniky výstřelu rozhodně co nejméně. Plést si luk s posilovacím zařízením je drastickou chybou.

Jeho určení je naprosto jiné a správnou techniku střelby se na silných lucích zkrátka nenaučíte. Výsledkem podobných pokusů je velmi často pokřivení techniky, tedy nezdravé návyky, které se při zažití velice špatně odstraňují. Nebo ještě hůře zdravotní komplikace.

A teď mluvím i o kladkových střelcích zejména z řad lovců, jejichž technika je občas přinejmenším děsivá.

Z osobní zkušenosti můžu říci, že jsem skutečně čistý nátah 60ti liberního kladkového luku zvládl až po roce střílení z nejprve 35ti a poté 40ti liberního reflexu. Technika nátahu je velmi podobná s tím, že reflexní luk v dotahu nepovoluje, čímž posiluje zádové svaly, které po nějakém čase zvládnou i větší nátahovou sílu kladkových luků.

Proto zastávám tezi, že by každý lukostřelec měl nejdříve nějakou dobu střílet s běžným slabším reflexním lukem ideálně v holé formě bez mířidel a poté přirozeně přejít dle chuti na luk kladkový, nebo olympijský.

Mincíř - Siloměr na měření síly luku

Ale zpět k síle. Kolik tedy konkrétně?

Pokud budeme mluvit o 3D a loveckém luku, odvážím se tvrdit, že s ohledem na sílu střelce s 35ti, nebo 40ti librami v klidu prožijete celý tréning a vydržíte v pohodě až do důchodu. Odměnou za ústupek získáte relativně pohodlný nátah, čas na míření a možnost vystřelit třeba čtyřicetkrát za odpoledne.

Konec konců to plastové prase vám neuteče a ani prostřelit ho naskrz není vyloženě žádoucí.

Silnější luky 50-60 liber by měly podle mého názoru být vyhrazený pro reálný lov. Tedy pro střelce, který ulovil stovky plastových zajíců slabším lukem. Tím samozřejmě neříkám, že není třeba se silnějším lukem také trénovat. Občas zcela jistě ano, ale častá věc to asi nebude a bude se odehrávat jako bezprostřední lovecká příprava.Pro udržení formy slabší luk bohatě postačí.

Sportovní střelci typicky používají síly v rozmezí od 25 do 30ti liber pro začátečníky.

Pro sportovní techniku holého luku, který se střílí do 50m, je zcela dostačující síla 32 liber.

Olympijští střelci se pohybují typicky v rozmezí od 30 do 45 liber na 70m. Ojediněle i více zejména z důvodu plošší balistické křivky šípu, což luk zpřesňuje a také proto, že silnější luk snáze „žere chyby“ v technice.     

Přesně opačná situace nastává při volbě délky ramen, kde bych naopak doporučil tréningové rozpětí co nejdelší v závislosti na nátahu střelce. Čím větší střelec, tím delší luk.

Délka luku má souvislost i s nátahovou silou. Síla 40liber je pocitově těžší na kratším luku než na luku delším. Rozdíl v pocitu z nátahu 60“ a 64“ dlouhého luku stejné síly je docela markantní.

Rozhodně bych se v tomto případě nebál luků 62“ a když je to možné, tak i 64“. Pamatujte na to, že krátké luky jsou manipulační a v menší míře i silová úlitba lovu.

Většina sportovců si lebedí v délkách 68“ a 70“ celou svoji kariéru. Je ovšem pravda, že pronést tak dlouhý luk složený byť jen skrze byt v běžném činžáku a naložit do auta bez zasekávání a skřípání mezi dveře je někdy neřešitelný problém. Natož se s ním prodírat roštím. 

Co se v loveckých kruzích moc neřeší je stabilizace a zatížení luku, což je podle mého názoru jeden z limitujících faktorů přesnosti. Pro lov se opět kvůli mobilitě používají luky lehké. To je hodně v kontrastu s holým sportovním lukem jehož střelec si často a rád vycpává střed olovem.

Proto je občas při výstřelu z loveckých luků vidět jasný rázový zákmit v ruce byť i třeba zkušeného střelce, který nemůže nijak ovlivnit.

Nebudu po vás samozřejmě chtít, abyste po kapsách na čekanou vláčeli půlkilové závaží, ale krátký lovecký stabilizátor alespoň u nedřevěných reflexů je rozhodně žádoucí.

Pokud nemáte pořádný sportovní stabilizátor, platí vždy čím těžší, tím lepší. V nátahu to stejně neucítíte. Jen si trochu zaposilujete cestou domů z posedu  :-)

Přechod na další kapitolu "Vybíráme luk" 

ML.