Možná je to právě váš případ - při střelbě po rovině vám šípy dopadají kam mají, ale v okamžiku, kdy začnete střílet v terénu, se přesnost vaší střelby rapidně zhoršuje. Viníkem může být špatné nastavení mířidel - zejména jejich tzv. „třetí “ osy ...

Lovecká mířidla na vašem kladkovém luku vypadají jako jednoduchý  a v podstatě  nezáludný kus vybavení. Namontujete je do připravených otvorů, seřídíte základní stranovou a výškovou odchylku (windage a elevation). Pak nastavíte jednotlivé piny. Hotovo,  to je vše ... už není co řešit. Vše musí fungovat !

Opak je pravdou. Jak se říká, „ďábel bývá ukrytý v detailech“. A některý z těchto detailů můžete přehlédnout. O některém nemusíte mít dokonce ani tušení. A přesto hrají důležitou roli. Velmi důležitou, protože právě ony mohou být důvodem, proč vám šípy občas nelétají tam, kam by měly. A vy už jste naprosto zoufalí, protože vůbec netušíte co se děje a co děláte špatně.

Sportovní střelci to mají trochu jednodušší. Jejich mířidla jsou sofistikovaná a drahá věc. Vybavená spoustou nastavovacích a seřizovacích prvků. A také tak vypadají. A sportovní střelci většinou moc dobře víc, k čemu ten který šroubeček slouží. Takže jim je problematika první, druhé a třetí osy dobře známá. Nebo by být měla.

My sice sportovní střelci nejsme, ale přesto bychom se měli v této problematice orientovat také. Pokud nám tedy záleží na maximální a konzistentní přesnosti naší střelby. Což by rozhodně mělo.

O co vlastně vůbec jde?

Začněme jednoduchým konstatováním, že luk a hlava mířidel by k sobě měly být perfektně kolmé ve všech třech prostorových osách.  Jenže, ony často nejsou. Zdánlivě vypadají mířidla jako jeden kompaktní celek, při jehož montáži přece nemůžete udělat chybu. Mají jasně dané montážní otvory. Také v těle luku jsou připraveny montážní otvory se závitem. Vy pouze zašroubujete dodané  šrouby a pořádně utáhnete. Mířidla jsou tam, kde mají být a „sedí“ jak přibitá. Tak kde může nastat chyba ?

Chyba pochopitelně nebývá (většinou) v místě, kde se jejich tělo připevní k tělu luku. Ale, mířidla mají také pohyblivou hlavu, která se ovládá nastavovacími prvky. Ty jsou minimálně dva. Jeden umožňuje posunu celé hlavy mířidel vlevo či vpravo (windage) a druhý ve vertikálním směru nahoru a dolů (elevation).  S jejich pomocí se provádí základní natavení hlavy tak, aby šly později správně nastavit jednotlivé zaměřovací piny pro různé vzdálenosti.

V praxi to většinou to funguje tím způsobem, že povolíte aretační šroubek. Hlava se od těla uvolní a vy ji můžete posunout požadovaným směrem (nahoru-dolů , vlevo-vpravo) a aretaci zase utáhnete.  Tím se hlava zafixuje v požadované pozici.

To vše by bylo v pořádku, pokud by mechanismus  posunu a aretace byl vyroben perfektně s minimální vůlí. A materiál, ze kterého jsou mířidla vyrobena, byl kvalitní a odolný. Jenže tomu tak většinou není. Ve spojích, aretaci, posunu, bývají často nežádoucí vůle. Materiál taky není žádný zázrak (už proto aby byl lehký) a tak se různě vymačkává, což na dokonalosti nepřidá.

Hlava mířidel by přitom vždy měla být naprosto kolmá k luku (a tělu mířidel). Ve všech 3 osách. Bohužel, kvůli již zmíněným nedokonalostem mechanismu, konstrukce nebo materiálu to tak většinou není. Nebo, možná byla, ale po častější a opakované manipulaci (povolení a utažení) už není.  Může zůstat trošku „našišato“ – předkloněná dopředu, zakloněná dozadu, trošičku šikmo tam nebo sem atd ...  a právě zde se schovává zrada – již zmíněný ďábel – prokletí – říkejte tomu jak chcete - prostě zdroj možných problémů.

Na tom, v kterém směru taková nedokonalost („nekolmost“) existuje, závisí jaká chyba vznikne. Jak moc závažná bude, a jak se bude v praxi projevovat. 

Směry - osy, které nás zajímají, jsou tři.

První osa

První osa probíhá zleva-doprava a ze vše tří je asi nejméně důležitá. Nebo přesněji řečeno, chyba v nastavení této osy nám způsobí nejmenší problémy.

V podstatě jde o „předklon“ nebo „záklon“ hlavy mířidel směrem ke střelci nebo od něj. Případná chyba v této ose nemá nijak kritický dopad na přesnost střelby. Hlavně se projevuje konzistentně (ve všech případech) a lze ji i jednoduše kompenzovat. Více informací o kousek níž.

Druhá osa

S druhou osou už začíná situace nabývat na vážnosti. Z obrázku je zřejmé, že jde osu, která probíhá středem hlavy mířidel. Pohyb této ose připomíná  pohyb ve směru  hodinových ručiček  - při pohybu podle této osy by se celá hlava by otáčela doleva nebo doprava.

Teoreticky by luk být při střelbě kolmý k zemi. Stejně kolmé by měly být i mířidla a hlava mířidel. Většina současných mířidel má právě pro kontrolu v této ose namontovanou vodováhu s bublinkou. S její pomocí lze rychle zkontrolovat, zda při nátahu a míření máte luk ve správné pozici. Pokud je bublinka uprostřed, je luk kolmý a ve správné pozici. Hurá a PAL !

Jenže, toto konstatování předpokládá, že mířidla jsou na luku namontována správně – a jejich druhá osa odpovídá druhé ose luku. Pokud ne, pak vás naopak bublinka bude svádět k tomu, abyste luk drželi nakřivo.

Střelba s nakřivo drženým lukem má negativní vliv na přesnost střelby, což se projeví především při střelbě na delší vzdálenost.

Použití vodováhy v mířidlech je dost subjektivní záležitost. Je řada střelců, kteří tuto pomůcku naprosto ignorují. Při míření a výstřelu se řídí čistě svým odhadem. Je pouze otázkou vrozených schopností a hlavně zkušeností, jak moc správně dokážete luk udržet kolmý k zemi jen pomocí intuice. Pokud stojíte na rovné ploše, obvykle to není problém.

Ale chyba se může objevit v okamžiku, kdy stojíte všelijak šikmo – jedna noha je výš jak druhá. Vy stojíte našikmo a pokud budete luk držet tak, jak jste zvyklí, budete je držet našikmo také. Což není dobře. Musíte jej držet kolmo ke středu země a ne kolmo k tomu kousku povrchu na kterém právě stojíte. Právě v takové situaci může být pomoc bublinky ve vodováze neocenitelná.

Já osobně mám, právě při střelbě ze šikmé pozice s intuitivním odhadem kolmosti luku docela problém. Proto je pro mě vodováha v mířidlech důležitým pomocníkem. Kolikrát jen v duchu „kroutím hlavou“ jak moc musím luk naklonit, aby byl doopravdy kolmý.

V každém případě nám vychází důležitý závěr - pokud bublinku používáte, měla by ukazovat správně – mířidla by měla mít „v pořádku“ druhou osu.

Třetí osa

Je ze všech tří asi „nejtajemnější“. Což je trošku přehnané označení. Spíše je ze všech nejnáročnější na prostorovou představivost a tudíž nejméně pochopená.

Tato osa probíhá směrem odshora dolů. Pohyb hlavy mířidel v této ose si můžete představit jako pohyb dveří, které se otevírají nebo zavírají směrem ke střelci nebo od něj.

Pokud střílíte na rovině (střelec i cíl jsou ve stejné výšce), pak případná chyba v nastavení této osy se neprojeví (pokud je správně nastavena 2 osa).

Ale doslova katastrofa zastane v okamžiku, kdy dojde na střelbu nahoru nebo dolů (střelec a cíl jsou v různé výšce).  V tom okamžiku i malá chyba ve 3 ose může způsobit dramatické nepřesnosti ve střelbě.

Pro lepší názornost ještě jeden obrázek - uprostřed jsou mířidla, jejichž třetí osa je OK - hlava je kolmá k tělu mířidel. Naopak, vlevo i vpravo jsou mířidla, jejichž hlava není kolmá k tělu - mají chybně nastavenu třetí osu. Na obrázku je chyba úmyslně "přehnána" pro lepší viditelnost. Ale i mnohem menší chyba - okem téměř neznatelná, způsobí dramatickou chybu při střelbě do nebo z kopce

Pokud se vám stále nedaří představit si, jak chyba v třetí ose funguje, zkuste si následující jednoduchý pokus – demonstraci.

• Na rovný stůl, přímo před vás, si položte nějakou pevnou podložku - něco co se aspoň trochu podobá třeba listu A4 -  tak, aby byla kratší stranou k vám a obě delší strany směřovaly od vás.
• Předpokládám, že stůl má rovný povrch a je vodorovný :-)
• Na podložku nyní položte vodováhu tak, aby byla kolmá k delší straně podložky. Bublinka ve vodováze bude uprostřed.
• V tomto okamžiku máte správně nastavenu 3 osu – vodováha je kolmá k delší straně papíru
• Teď začneme simulovat střelbu do kopce - začnete celou podložku naklápět – zvedat její zadní, kratší stranu. Stále je vše v pořádku.  Ať nakláníte málo nebo hodně, bublinka bude stále uprostřed vodováhy.
  
  
  
  
• Tak a teď k chybě samotné.
• Podložku vraťte zpět do startovací pozice. Ale vodováhu posuňte tak, aby již k delším stranám kolmá nebyla – vodováha bude na podložce ležet našikmo – např. její levý okraj k vám bude blíž, pravý o něco dál. To odpovídá mířidlům, které nejsou správně nastaveny ve třetí ose. 
• Pokud podložka leží v klidu na vodorovném na stole (což odpovídá střelbě po rovině), nic se neděje - bublinka je stále „správně“ uprostřed vodováhy. Chyba v třetí ose (to že leží našikmo) se jí nijak negativně nedotýká
• Nyní ale podložku začněte zvedat stejně jako v předchozím případě. I malé naklonění způsobí, že vodováha přestává být vodorovně. Bublinka okamžitě doslova „vystřelí“ směrem ke zvednutému konci vodováhy.
  

Pochopitelně úplně to samé se děje s bublinkou ve vodováze, kterou máte namontovánu ve vašich mířidlech. Dokud střílíte na rovině, chyba v třetí ose se neprojeví. Jakmile je ale cíl nad vámi (nebo pod vámi) a vy nakloníte luk nahoru či dolů, stane se malér. Bublinka „nadšeně odjede“ naprosto mimo svoji správnou pozici. Pokud se snažíte naklápěním luku dostat ji zpět na "správné místo" doprostřed,  začnete celý luk naklánět naprosto chybným směrem. Bublinku možná nakonec do středu nějak dostanete, ale luk rozhodně kolmý k zemi nebude. Případný výstřel v takové pozici rozhodně nemůže být, a také nebude, přesný.

Paradoxně se tato chyba nejvíce projeví u těch, co se snaží být co nejpečlivější. U střelců, kteří si kolmost luku vůči zemi při míření před výstřelem pomocí bubliny kontrolují. Právě ty svede „ujetá“ bublinka úplně mimo.

Pokud jste ten typ střelce, který spoléhá na intuici a na nějakou bublinu naprosto kašle, pak se vás paradoxně tato chyba zase tolik netýká. Luk držíte kolmý k zemi podle intuice. A i když to možná není úplně dokonalé, je to rozhodně lepší než výsledek podle „ujeté“ bubliny.

Takže co s tím? Používat bublinku nebo na ni kašlat? No, můj soukromý názor je – používat protože pomáhá. Při střelbě v terénu, kdy opravdu stojíte všelijak pokroucení a naklonění, je její pomoc neocenitelná. Ale používat pouze za předpokladu, že mířidla mají 3.osu v pořádku. V opačném případě si raději celou vodováhu přemalujte černou barvou ať vás neplete.

Seřízení mířidel ve třech osách

Pokud chcete svým mířidlům důvěřovat, bude pro vás správné seřízení ve všech třech osách dost důležité.  Ještě předtím malou rekapitulaci informací z první části:

• Nastavení os mířidel nijak nesouvisí s běžnými nastavovacími prvky, které na mířidlech najdete. Tzn. základní výškové a stranové nastavení hlavy mířidel a následně nastavení jednotlivých pinů pro různé vzdálenosti nemají s nastavením první nebo druhé nebo třetí osy nic společného.
  
  
• Při nastavení osy mířidel jde o to, aby se všechny tři osy luku a těla mířidel shodovaly a aby hlava mířidel byla na tyto osy kolmá.
  
  
• Primární (méně častá, skoro výjimečná) chyba může vzniknout v případě, že na luku není správně vyroben prostor určený pro montáž mířidel. Nebo tělo mířidel není vyrobeno správně.  Pokud je jeden nebo druhý vyrobený špatně, případně navzájem nekompatibilně, nikdy na sebe správně nedolehnout a nemnohou sdílet stejné osy.  Takovou situaci lze pochopitelně řešit např. podložkami, případně převrtáním děr, případně redukčním členem, ale to už je věc, která přesahuje rámec tohoto článku.
  
  

My budeme předpokládat, že vše je jak má být. Luk je vyroben OK, mířidla je OK, díry v luku jsou OK a tělo mířidel po zašroubování a dotažení šroubů pevně dosedne na tělo luku.  To znamená, že jsou navzájem tak, jak mají být.

K výše uvedenému jednu malou poznámku. Pokud pomocí děr určených pro mířidla montujete na luk další vybavení, montujte je VŽDY až na mířidla. Pokud možno nikdy mezi tělo luku a mířidla.  Tím byste do „systému“ vnášeli další možnou chybu (z důvodu chybného vyrobení takového vybavení). Může se to týkat např. quiveru – držáku šípů

• Sekundární a nejčastější chyba vnikne v pozici hlavy mířidel vůči tělu mířidel. Je nutné, aby hlava byla k tělu mířidel (a tím i k tělu luku) dokonale kolmá ve všech třech osách.  Důvodem je kvalita konstrukce, kvalita materiálu, případně chybně nastavený seřizovací mechanismus jednotlivých os – pokud je mířidlo něčím takovým vůbec vybaveno (s výjimkou extra drahých modelů většinou není)
  
  

Teď trošku nepříjemná zpráva - pokud někdo od následujících řádků očekává, že mu poskytnu jasný, detailní návod krok za krokem, a že za 10 minut bude mít mířidla seřízená pro mistra světa, pak ho bohužel musím zklamat. Snažil jsem se celý proces popsat co možná nejpodrobněji, ale stále jde pouze o obecný návod „jak na to“.

Detaily se budou lišit luk od luku. Mířidla od mířidel. Vše podle toho, jakou konfiguraci máte. A jaké vybavení máte k dispozici. Pro správné seřízení se už neobejdete bez jistého vybavení vaší dílny. V tomto případě platí, čím lepší vybavení máte, tím přesněji dokážete pracovat a tím lépe jste schopni nastavení provést.  Výsledek bude také záviset na Vaší šikovnosti a zkušenosti. To, co se nepodaří hned napoprvé půjde třeba lépe později. 

Jak jsem řekl, tento článek nechce, a ani nemůže, být detailním návodem. Berte ho spíš jako úvod do problematiky.

Takže jak na to ?

• Jako první - uchyťte luk do Bow Vise (dále jen BV) a dostaňte jej tzv. "do váhy". To znamená tak, aby byl kolmo k zemi v první a druhé ose.. Pokud právě teď moc netušíte o čem je řeč, doporučuji vám nejprve pročíst článek Bow Vise – Vaše třetí ruka, případně druhý článek na téma Vyvážení luku – jak na to?.

Pokud BV nemáte, pak na seřizování os mířidel přímo na luku můžete zapomenout. Můj názor. Můžete to pochopitelně zkusit, ale já osobně nevěřím, že se to povede, případně, že výsledek bude co k čemu. Potřebujete něco, co luk podrží v dané poloze. Podrží jej tam spolehlivě a tak dlouho, jak bude potřeba. Tak, aby se pokud možno vůbec nehýbal. "Vůbec" znamená VŮBEC. To znamená aby se nepohnul ani o fousek ani dopředu, ani doleva, ani neotáčel, prostě nic. NIC. Musí držet jak přibitý.

Zapomeňte, že byste luk drželi v ruce, nebo si jej o něco opřeli. Nepůjde to. Můj názor. Dokonce i v případě, že BV máte, bude hodně záležet na jeho kvalitě, jak dobře se vám bude pracovat. Některé levné modely vás mohou lehce přivést k šílenství.

• Druhou možností je mířidla z luku úplně sundat a veškeré nastavování a seřizování jejich os provádět samostatně. Výhodou určitě bude, že se vám se samotnými mířidly manipuluje lépe, než když jsou namontována na luku. A poté, co provedete jejich seřízení, je vrátíte zpět na luk.
  
  Tento postup má jednu teoretickou "slabinu" - nezbývá než doufat, že montáž luk x mířídla je provedena správně a v "systému" se neobjeví chyba, která by pokazila vaše seřízení. Tedy, že všechny 3 osy mířidel se po montáži naprosto shodují se 3 osami luku a tudíž hlava mířidel je nyní kolmá k luku samotnému. Většinou lze předpokládat, že tomu tak je.
  
  
• Nicméně i v případě, že se rozhodnete mířidla demontovat z luku a seřizovat je samostatně, platí, že je budete muset na začátku ustavit "do váhy". Což stále znamená uchytit je do vhodného nástroje a nastavit tak, aby byla kolmá k zemi v první i druhé ose. Výše zmíněný článek o Vyvážení luku by vám měl pomoci pochopit o co jde.
  
   

• K první ose mířidel - jde o to, aby celá hlava mířidel byla kolmá k zemi. Aby se (z pohledu střelce) nenakláněla dopředu (k němu) ani dozadu (od něj).  Pokud by přední nebo zadní strana mířidel byla rovná a správně vyrobená, stačí přiložit delší vodováhu a zkontrolovat. Jenže výrobce, občas, pouze v zájmu zajímavého designu, navrhne všelijak „zakroucený" tvar těchto ploch a vy nemáte podle čeho měřit.   

Nicméně, jak již bylo řečeno, případná chyba v této ose není nijak kritická. Navíc se projeví okamžitě a opakovaně. Projeví se chybou ve střelbě pouze ve vertikálním směru. A dá se obejít posunem všech pinů nahoru či dolů.

• Nyní přichází čas na druhou osu. Luk/mířidla máme „ve váze“ a pokud je druhá osa v pořádku, měla by bublina ve vodováze integrované v hlavě mířidel,  být pěkně na středu.

Pokud není, pak hlava mířidel nemá druhou osu v pořádku a je potřeba je seřídit. Seřizování samotné se bude lišit podle modelu vašich mířidel. Existují taková, která mají nastavitelné prvky pro jemné seřízení druhé osy. Třeba malý šroubek, kterým měníte pozici hlavy vůči tělu mířidel. Paráda.

Jenže, většina nic takového nemá. Především jednodušší, levnější a robustní lovecká mířidla. Oprava druhé osy pak většinou spočívá v improvizaci. Např. povolit aretaci hlavy, využít případné vůle v celém mechanismu, opravit (odhadem) nastavení druhé osy a zase utáhnout. Tak dlouho, až bublinka krásně „sedí“ uprostřed.

Přitom ale nepohnout hlavou v jiném nežádoucím směru.  Souhlasím, že to bude nepříjemná a nablblá práce, ale nic jiného vám asi nezbude. Navíc hrozí, že někdy později, při jakékoliv úpravě základní pozice mířidel, kdy povolíte a utáhnete aretaci, pracně nastavená druhá osa opět „uteče“.

K výše uvedenému jednu důležitou poznámku: Stále předpokládáme, že vodováha v hlavě mířidel je namontována z výroby správně. Jenže, co když tomu tak není?  Co když ji tam nalepili nakřivo? Pokud nemáte ověřeno, že je důvěryhodná, měli byste si to zkontrolovat. Pomocí externí vodováhy. Opět - může to být složitější, protože tvary hlavy mířidel jsou všelijaké a ne vždy poskytují rovinu či plochu vhodnou k přiložení vodováhy a kontrole.  

Oprava chybně uložené integrované vodováhy už je kapitolou sama o sobě. U některých modelů je možné její jemné nastavení. Paráda. Jinde nezbude, než vodováhu z mířidel vyloupnout (a přitom ji nezničit) a usadit znovu a lépe. Budete přitom proklínat každého Číňana, který se toho svýma křivýma prackama jen dotkl.

• Třetí osa – její kontrola a případné seřízení, už může být docela oříšek. Na mířidlech není žádný kontrolní prvek, kterého by se dalo snadno využít. Nic co by vám hned ukázalo, že jsme mimo.  Navíc, pro střelbu závažná odchylka od správné osy nemusí být ani moc velká a tudíž nemusí být pouhým okem vůbec zřejmá. 

Právě proto je třetí osa tak často opomíjena a její chyba kazí střelbu tolika lidem.

V podstatě by stačilo k tělu mířidel přiložit vhodný úhelník a zkontrolovat, zda je hlava k tělu skutečně kolmo. Jednoduché a funkční. Jenže v naprosté většině případů není úhelník kam přiložit. Na těle mířidel jsou všelijaké výstupky, oblouky, mechanismy posunu, šroubky, prostě žádná pěkná rovina.

Ideálním řešením je použít speciální nástroj navržený k tomuto účelu.  Asi nejpopulárnější je výrobek firmy Hamskea – Third Axis Level  http://www.hamskeaarchery.com/shop-hamskea/products.php?id=2&p=1&cat=6

Detailní popis práce s tímto nástrojem přesahuje rámec toho článku. Pokud vás zajímá, doporučuji prohlédnout stránky výrobce a podívat se na Youtube. Za sebe můžu slíbit toto – mám v plánu tento nástroj koupit a vyzkoušet seřízení třetí osy na svých lucích. Jakmile budu mít konkrétní zkušenosti, pochopitelně se o ně s vámi na těchto stránkách rád podělím.

I zde platí to, co v případě druhé osy. Bohužel jen málo loveckých mířidel má mechanismus určený k jemnému nastavení třetí osy.  Sportovní, alespoň ta lepší, je většinou mají.  Opět se tak dostáváme do situace jak seřídit něco, co mířidla seřídit neumožňují. Nezbude, než znovu využít vůle v mechanismu mezi tělem mířidel a hlavou. Tedy povolit, doštelovat v požadovaném směru, utáhnout. A přitom „nerozdrbat“ nastavení druhé osy ... případně ji zase opravit a tím si nedodrbat třetí, případně ji zase opravit a tak pořád dokola ...

A to je vše ?

Ano to je vše. Tedy přesněji .. to je vše, co jsem já schopen na dané téma říct - napsat. Snad ještě tohle ....  Ano, půjde o pěknou pakárnu. Užijte si ji.

A až toho všeho budete mít opravdu dost, až budete "vytočení" na nejvyšší možnou míru, uvědomte si, že tohle vás přece baví ... :-)))

Pokud jste článek dočetli až sem máte můj obdiv. Už asi tušíte, že opravdu dokonalé nastavení mířidel není nic jednoduchého.

Navíc lovecká mířidla (často i ty drahé modely) nám tuto práci moc neusnadňují. 

A možná si už lépe uvědomujete, jak citlivá věc mířidla vlastně jsou. Jak moc opatrní byste na ně měli být. Především v terénu, kdy se často prodíráte nejrůznějším křovím, protahujete pod větvemi. Kdy luk jen tak „halabala“ pověsíte na opasek a on každou chvíli do něčeho vrazí. A přitom stačí jediný silnější uder do hlavy mířidel, ta vůči tělu pohne a tak pracně seřízené osy jsou „v pytli“. A vy máte zase co dělat.

Na druhou stranu - stále uvažujeme o loveckém použití. Naše mířidla nemusít být v naprosto dokonalé formě jako u sportovních střelců, kteří střílí na 100m a rozhoduje skutečně každý centimetr. Vzdálenosti, ve kterých se pohybujeme my, jsou menší a k případným chybám o něco tolerantnější. I prostor cíle je o něco větší. Takže naše mířidla jistou chybu snesnou. Je ale dobré o ní vědět, počítat s ní, zohlednit ji při běžné a lovecké střelecké praxi.

Pokud máte se seřizováním mířidel vlastní zkušenosti, budu rád, když se o ně s námi podělíte. Díky předem. Já osobně přeju "Hodně štěstí s Vašimi mířidly !" .... 

H.

Copyright - V článku byly, se svolením autora, použity informace a ilustrace převzaté  z webu ArcheryReport.com M. Lasrsena. Angličtinou obdařeným čtenářům vřele doporučuji návštěvu těchto stránek a prostudování článků zde uvedených.