Technika, nazývaná „Paper Tuning“ je pravděpodobně nejpopulárnější a nejrozšířenější způsob, jak se pokusit vyladit váš luk ...

.

Poznámka: původně jsem tento článek vůbec nechtěl psát. Hned z několika důvodů:

• Paper Tuning je téměř notoricky známá věc, která se pro vyladění luku používá už mnoho, mnoho let.  Kamkoliv se jen „hnete“, narazíte na její popis. Najdete ji na Internetu ve všech podobách - jako podrobný návod, stručný návod, s obrázky nebo bez, jako video. Snad jen comics jsem ještě neviděl :-) .
• Jeho popis jsem našel v manuálu luku. Najdete jej dokonce na stránkách výrobce šípů Easton. 
• Prostě je všude. Měl jsem dojem, že jej snad každý zná. Nebo přesněji, kdo potřebuje tak si to někde najde.
• Navíc, já osobně tuto techniku moc nepoužívám. Nepatří mezi mé oblíbené. Tedy ani nemám moc užitečných informací či zkušenosti, které bych mohl přidat.
  
  

Ale .... pak jsem dostal email od jednoho pána s dotazem. Ptal se mě na nějaké detaily, týkající se právě Paper Tuningu. Na vysvětlenou uváděl, že má problém s Angličtinou. V rámci další komunikace mě pak přesvědčoval, že článek na toto téma má na Bowhunter.cz své místo, protože určitě není jediný.

Asi bych měl říct ... Má pravdu, předsedo ... takže, zde je ...

Na druhou stranu bych rád předznamenal, že text článku vznikl tak, že :

• z nejrůznějších zdrojů jsem se snažil posbírat co nejvíce informací
• pak je poskládal dohromady a víceméně "sprostě" přeložil
• přitom jsem se snažil vše maximálně zjednodušit - vypustil jsem pasáže platné pro střelbu prsty nebo resty, které na loveckém luku moc často nenajdete.
• snažil jsem se doplnit něco málo vlastního tak, aby to mělo alespoň nějakou přidanou hodnotu ...
• tento článek se mi nepsal moc snadno .. takže poprosím o shovívavost ...

Co je cílem tuningu

Na vyladěném, optimálně pracujícím luku, v okamžiku výstřelu :

• obě ramena pracují stejně - obě tahají za tětivu ve stejném okamžiku stejnou silou a ve stejném okamžiku se zastaví
• každé rameno je "vyváženě" - jako jeden celek. Obzvláště u dělených (tzv. Split ramen) Nestane se, že by jeho levá strana zabírala jinak než pravá
• šíp založený na tětivě putuje po optimální trase. Žádné nežádoucí pohyby bokem.
• Díky tomu šíp z luku vyletí cíli po optimálmí dráze. Dokonale rovně. Jako první skutečně letí špička šípu, ve stejné stopě pak celé jeho tělo a na závěr poté jeho konec- tzv. Nock“.
  (úmyslně ponechávám stranou fakt, že šíp během letu kmitá. Toto kmitání nás v tuto chvíli nezajímá - pokud tedy má šíp pro daný luk správnou tuhost - spine)
  
  
• šíp pochopitelně nenarazí do ničeho, co by ho "vyhodilo" z cesty. Ani do špatně seřízeného DropAway restu, ani do lanek na luku. Pokud používáte tzv. "Shot through" rest, proletí jím jen s minimálním kontaktem a bez výrazného negativního ovlivnění dráhy letu.
  
  

V případě nevyladěného luku je to jinak. O ideální dráze šípu nelze mluvit. Poletí tzv. „šejdrem“. V závislosti na tom, kde je chyba, bude konec šípu oproti hrotu posunutý vlevo nebo vpravo, nahoru nebo dolů. Nebo to nejspíše bude kombinace obou. Takže poletí našikmo, bokem (tak jak běhávají malá štěňata, než se naučí běžet rovně a dopředu).

Směrová křidélka sice šíp po nějaké době srovnají do víceméně přímého letu, ale to už je pozdě. Šíp už v té chvíli letí jinam než měl. A protože křidélkům může trvat korekce různý čas, poletí každý šíp trochu jinam. Na opravdu konzistentní střelbu a přesnost můžete zapomenout.

Druhá věc je, že šíp letící bokem ztrácí díky odporu vzduchu mnohem víc energie. A než jej křidélka srovnají, je její část nenávratně ztracena.

Správný odlet šípu z luku a jeho čistý let je možný pouze v případě, že:

• Nock point na tětivě je ve správné výšce vůči restu luku. Není ani moc nahoře ani dole.
• Rest (zakládka) je na luku namontován na optimálním místě. Není ani příliš vysoko ani nízko. 
• Rest je vůči tětivě ve správné rovině – není ani moc vlevo ani vpravo
• Obě ramena luku pracují stejně – zabírají stejně rychle a stejnou silou
• Kladky na luku jsou správně nastavené – jde o jejich časování (Timing) a synchronizaci.
• Šíp má, s ohledem na sílu luku, správnou tuhost – spine

Pokud začínáte práci na novém luku, je nutné nejprve nastavit pozici restu a Nock pointu do nějaké základní, výchozí, standardní pozice. Podle zažitých, osvědčených a doporučených pravidel. Teprve z toho výchozí bodu můžete zahájit ladění - tuning. Pokud jsou pro vás výše uvedené informace nové, doporučuji vám k přečtení nejprve článek Základní nastavení - Setup.

Teprve poté následuje tzv. „tuning“ – proces jemného doladění jednotlivých detailů. Používaných technik je pochopitelně víc. Paper tuning je pouze jednou z používaných. Ale v podstatě je jedno, jakou techniku tuningu zvolíte - všechny by vás měly dovést ke stejnému cíli.

Takže, malé shrnutí:

• Pokud máte vyladěný luk, při výstřelu vede tětiva šíp po ideální dráze. Šíp následně poletí po správné dráze a poletí rovně.
• Pokud luk není úplně OK, pak ani dráha tětivy s šípem ani následná dráha letu šípu nebude optimální. Šíp poletí „šejdrem“, bokem ... V takovém případě je třeba na luku je potřeba provést úpravy, které chyby odstraní.
• K tomu, abychom byli schopni zjistit, co je třeba poladit, zjistit kde v nastavení luku je ukrytá chyba musíme analyzovat chybu v letu šípu. 

A jedním ze způsobů, jak to můžeme udělat je použití papíru. A právě odsud má technika Paper Tuning své jméno.  

Princip Paper Tuningu

Samotný princip je velmi jednoduchý. Mezi střelce a terč vložíme šípu do cesty papír.

Papír slouží jako spolehlivý informátor o letu šípu, který prozradí vše, co potřebujeme.

Šíp na své cestě k terči musí papír prostřelit a musí jím proletět.

Podle otvoru, který za sebou zanechal, můžeme určit jak čistě šíp letěl.  Zda prošel krásně rovně, nebo zda letěl (a prošel papírem) „bokem“.

Stačí prohlédnout otvor, pomocí tabulky určit jeho typ a přečíst typ chyby. Na luku pak provést požadovanou opravu a střelbu zopakovat.

To vše stále dokola. Tak dlouho, než otvor pro průletu šípu bude dokonalý – bude dokazovat, že šíp lrtí rovně.

Paper Tuning v praxi

Základem je pochopitelně papír. Nepotřebujete nějaký speciální, ale za sebe doporučuji :

• aby byl rozumně silný a tvrdý (gramáž) – tedy ani toaletní papír, ani karton. Ideální je  třeba balící papír. Pokud budete Paper Tuning používat častěji, není od věci mít celou roli, ze které si vždy odmotáte potřebný kus.
  
  
• Měl by mít i nějakou rozumnou velikost – rozměr 60 x 60cm bude vyhovující.
  
  
• Potřebujete něco, co papír podrží. Mně se osvědčil jednoduchý dřevěný rámeček s vlepenou maticí pro  foto stativ.  Rám je na stativu, lehce nastavím jeho výšku a snadno se s ním manipuluje.
  
  
• Zajímavým nápadem je sestavit si rám z PVC trubek - na Internetu najdete velké množství inspirace.
  
  
• Papír umístíte mezi střelce a terč. Mezi papírem a terčem musí být alespoň tolik místa, aby šíp mohl celý proletět papírem ještě předtím, než vůbec narazí do terče. Plus nějaká malá rezerva.Takový metr a půl je vyhovující.
  
  
• Střelec stojí od papíru ve vzdálenosti cca 1,5 metru. Nemusí to být nijak přesně, může to být klidně i 1metr nebo 2 metry, ale rozhodně bych nechodil o moc dál.
  
  Cílem je, aby šíp při průletu papírem ukázal jak špatně letí. A určitě víte, že stabilizační křidélka se snaží špatně letící šíp srovnávat. A mají velkou účinnost. Pokud byste stáli od papíru zbytečně daleko, křidélka stihnou špatně letící šíp narovnat. A to nechcete. 

Najdete ale i návody, kde se doporučuje stát ve větší vzdálenosti - třeba 6m. Bohužel bez jediného slova vysvětlení PROČ? No a protože se mi nedostalo věrohodného vysvětlení, proč stát tak daleko, zatím zastávám názor, že mám stát blízko. Protože to mi dává větší smysl :-)

• Natáhněte luk a vystřelte. Snažte se věnovat co největší pozornost správné technice výstřelu. Pokud výstřel tzv. „strhnete“ šíp pochopitelně nepoletí čistě. Ale vás právě teď nezajímá chyba střelce, ale chyba luku.

Z toho vyplývá důležitá věc. Nikdy nevyvozujte závěry z jedné jediné střely. Možná ani ze dvou. Pokud nejste střelci s výbornou technikou, dělejte na luku změny až tehdy, kdy vám šípy opakovaně nechávají stejnou stopu.

Zní to jednoduše, ale v praxi to tak není. Alespoň já osobně mám při jakémkoliv ladění s „čistotou“ střelby docela problém. Jakmile vím, že si mám dát na střelbě záležet, začne být moje, už tak mizerná, technika ještě horší.

Pokud jste si jisti, že výstřel byl v pořádku a navíc dostáváte ten samý výsledek z více ran pak nastává důležitý okamžik.

• Prohlédněte pořádně průstřel v papíru. Musíte určit, jakou stopu vlastně v papíru zanechal.

Stopa v papíru má vždy (až na naprosto dokonalý průstřel) dvě části:

• • místo,  kde papírem proletěl hrot šípu
  • místo, kde papírem proletěla konec šípu s křidélky

• Pomocí níže uvedené tabulky určíte o jakou chybu se ve vašem případě jedná a doporučený postup/y, jak ji odstranit. 

Jistou komplikací je, že podobná stopa v papíru může mít různé příčiny.  

Při hledání nápravy postupujte od nejjednodušší varianty – většinou půjde o drobnou úpravu pozice Nock pointu na tětivě (nahoru/dolů) nebo pozice zakládky-restu (vpravo/vlevo). Je naprosto zbytečné začít ladit "Yoke", když jste ještě nevyzkoušeli jednoduchý posun restu o kousek vlevo nebo vpravo.

Teprve v případě, když prováděné úpravy ke zlepšení nevedou, se zkuste zamyslet, zda se skutečně nejedná o méně typické problémy

Perfect Hole	Perfektní průstřel. Toto je váš cíl, kterého se snažíte dosáhnout. Konec šípu s křidélky prolétá stejným otvorem jako hrot. Šíp letí v ideálním směru. Nezbývá než vám poblahopřát.  Zde si můžete prohlédnout jak to vypadá doopravdy. Je radost se na to dívat a ještě větší, když se vám to povede takto vyladit :-)
HighTear (Tail High)	Křidélka výš než hrot - tzv. High Tear Nock point na tětivě je příliš vysoko – zkuste jej posunout o kousek níž Možný kontakt křidélek šípu s restem – tzv. „clearance“  problém Každé rameno luku pracuje jinou silou – ověřte, zda jsou nastavená stejně Možný problém se synchronizací kladek Velmi měkký šíp
Low Tear (Tail Low)	Křidélka níž než hrot - tzv. Low Tear  Nock point je příliš nízko – zkuste jej posunout o kousek výš Každé rameno luku pracuje jinou silou – ověřte, zda jsou nastavená stejně Možný problém se synchronizací kladek
Right Tear (Tail Right)	Křidélka napravo od hrotu - tzv. Right Tear chybně nastavený rest – zkuste jej posunout více vlevo (pro leváka vpravo) nevyvážené rameno luku – nutný tuning Yoke problém s časováním-synchronizací kladek šíp je příliš tuhý
Left Tear (Tail Left)	Křidélka nalevo od hrotu - tzv. Left Tear chybně nastavený rest – zkuste jej posunout více vpravo (pro leváka vlevo) nevyvážená práce ramene – nutný tuning Yoke problém s časováním-synchronizací kladek šíp je příliš měkký
	Kombinace chyb - v tomto případě Low a Right současně v takovém případě opravte nejprve vertikální chybu (nahoru/dolů)  a teprve poté chybu stranovou (vlevo/vpravo)

Poznámky na závěr 

K celé technice považuji za nutné/vhodné uvést a doplnit ještě tyto informace:

• Vše výše uvedené platí pro střelce PRAVÁKA !
  Pokud jste leváci (držíte luk v pravé ruce a natahujete levou), pak pro nápravu TailRight a TailLeft platí opačné doporučení pro pohyb restu.
  
  
• Výše uvedené informace budou platit především pro střelce používajícího release a modernější typy restu. Pokud střííte prsty, nebo používáte zakládky typu "Cushion Plunger" je klidně možné (až pravděpodobné), že zde nenaleznete to správné řešení.
  
  
• V případě tzv. „Drop-Away“ restů se ujistěte, že rest skutečně pracuje jak má. Že letícímu šípu uhne včas z cesty. V opačném případě dochází k tzv. "clearance problem" - masivnímu kontaktu křidélek šípu s restem a výsledkem je pochopitelně nečistý odlet šípu. Ten se většinou projevuje jako TailHigh, ale nemusí to tak být vždy – závisí na místě, kde šíp naráží do restu.
  
  
• K nežádoucímu kontaktu šípu (křidélek) nemusí docházet pouze v oblasti restu. Také lanka luku (Control nebo Buss) mohou být tak blízko, že do nich při výstřelu křidélka narazí. Nestává se to často. A většinou to lze řešit změnou nastavení nebo umístění tzv. „Cable guardu“ – vodicí tyčky, která odklání lanka bokem.
  
  
• Pište si poznámky. Napište si jakou chybu v papíru jste identifikovali a jakou hodláte provést změnu, abyste ji (teoreticky) odstranili. Vzápětí si napište výsledek. Zda to pomohlo, nebo se nic nezměnilo, nebo se chyba dokonce ještě zhoršila.  Zní to jednoduše, možná až hloupě, ale takto vedené poznámky vám:
  
  
  • pomůžou rychleji zjistit, že „jdete špatným směrem“ – prostě, že ve vašem případě z nějakého důvodu doporučený a zvolený postup nefunguje jak má a jak jste čekali.
  • budou užitečné, pokud se potřebujete vrátit zpět na začátek
  • budou velmi užitečné pro další ladění někdy v budoucnu. Ušetříte se opakování stejných chyb.

• Musíte si být jisti, že chyba kterou v papíru vidíte a kterou se pokoušíte odstranit, není způsobena špatnou technikou střelce. Nikdy neopravujte „chybu“ luku jen na základě jednoho jediného výstřelu.
  
  
• Šípy, které k tuningu používáte (střílíte) by měly být rovné. Pokud možno perfektní. Stejně tak i jejich křidélka. Ohnutý šíp nikdy nepoletí rovně a pochopitelně nikdy neproletí papírem rovně a čistě. Stopa kterou zanechá je naprosto nepředvídatelná a pokaždé trochu jiná. Zní to jako hloupost, ale není. Sám jsem se zbytečně zasekl při ladění jen proto, že jeden šíp ze tří byl ohnutý. Ne moc, ale stačilo to k tomu, aby začal pochybovat o svém zdravém rozumu ...
  
  
• Dejte si pozor, aby papír byl vůči vám postavený kolmo. Jak ve vertikální tak i v horizontální rovině. Toto je pravděpodobně zbytečná poznámka, ale přesto – pokud bude papír hodně šikmo, stopa průstřelu nebude mít správnou vypovídající hodnotu.
  
  
• Pokud bude ladění trvat déle, papír bude třeba vyměnit. Vyměňte jej raději častěji, protože nový průstřel blízko staršího může získat hodně netypický a zavádějící tvar.
  
  
• Můj malý osobní a neoficiální tip – pokud ladíte luk osazený restem typu „Whisker Biscuit“ (ono populární štětinaté kolečko) a doporučený postup problém neřeší (spíše ho zhoršuje), zkuste se, jen na zkoušku, vydat opačným směrem. Tzn. pokud návod říká rest doprava, zkuste ho doleva atd ... Nevím úplně přesně proč, ale právě v případě WB mi to několikrát pomohlo.
  
  
• „Nevyvážená práce ramene – nutný tuning Yoke“ si možná zaslouží detailnější vysvětlení. Na kabelech kladkového luku najdete často tzv. Yoke – kontrolní lanko nazývané Buss cable je na konci rozdělené do dvou pramenů a každý z nich je uchycen na jedné straně ramene luku. Zkracováním nebo prodlužováním jednoho nebo druhého pramene (přidáváním nebo ubíráním zakrouceni – twistu) můžete ovládat zkrut ramene. A jeho pomocí tak vyladit rameno luku, aby pracovalo rovnoměrně.
  
  Podle systému kladek, který váš luk používá bude Yoke :

• • pouze 1 a to na horním rameni (Single Cam nebo Cam ½ - Hybrid)
  • dva – na obou ramenech (Dual Cam nebo Override Binary)
  • nebo žádný (Binary) - pochopitelně v tomto případě není ladění pomocí Yoke k dispozici.
    
    
• Chyba v synchronizaci a/nebo časování kladek – v principu jde o to, aby kladky na obou ramenech pracovaly stejně. Pokud je jedna kladka výrazně zpožděná oproti druhé, bude každé rameno „tahat“ za tětivu v daném okamžiku jinou silou.
  
  
• Problém s příliš měkkými nebo tuhými šípy. Pro správný let šípu je pochopitelně nutné, aby tuhost šípu odpovídala vašemu luku. Pokud začínáte, a problematika volby správného šípu je pro vás zatím novinkou, doporučuji nejprve přečíst články Vybíráme šípy a poté Výběr šípu pomocí tabulky nebo programu. 

Pokud jsou vaše šípy opravdu HODNĚ "mimo", asi vám nezbude nic jiného než je vyměnit za jiné, jejichž spine odpovídá vašemu luku.

Pokud je ale rozdíl oproti ideálnímu stavu menší, můžete se pokusit tuhost šípu doladit jiným (i když ne tak účinným) způsobem :

To by snad mohlo být vše. Tedy určitě to vše není, ale mě už nenapadá nic dalšího :-) Rád doplním vaše postřehy, zkušenosti ...

Na úplný závěr snad jen malý dodatek, Paper Tuning moc v oblibě nemám. To už jsem psal a myslím je to zřejmé i z textu. Na opravu elementární chyby - špatná výška nock pointu nebo stranově posunutý rest bude vyhovující. Nicméně především začátečník bez větších zkušeností bude složitější problém touto technikou odstraňovat docela obtížně.

Mnohem více se mi líbí technika nazývaná jejím autorem "Kitchen Sink". V podstatě jde o kombinaci několika technik spojených do jednoduchých kroků. Budu se snažit co nejrychleji dát na toto téma dohromady nový článek a zveřejnit ho.

H.