V seriálu o reflexních lucích jsme si zhruba přiblížili tři nejčetnější typy závodů jichž se u nás a přilehlém okolí může lukostřelec účastnit. V této dvoudílné sérii bych se rád věnoval detailně terénnímu závodu a úskalím, které s sebou nese...

Mini série je zamýšlena jako základ pro pokročilejší střelce, kteří tento závod nikdy nestříleli a rádi by s tím začali, nebo si to alespoň zkusili. V první části seriálu si řekneme co je to vlastně terénní závod, proč bychom se ho měli účastnit, jaká jsou pravidla a co si před ním optimálně rozmyslet.

Proč vlastně článek o terénní? Jednoduše proto, že o terčových závodech není co psát. Jejich téměř ideální podmínky jsou přesně dané dopředu. Víte, že střílet se bude více méně na rovině. Víte na jaké vzdálenosti budete střílet, protože se na ně předem hlásíte. Znáte velikost terčů, protože jsou dané pro každou vzdálenost napevno. Takže pro úspěch na těchto závodech stačí prostě jen pilovat střelbu na požadované jednu, dvě vzdálenosti. Jediné co vás může maličko rozhodit je silnější větřík, nebo osvětlení v hale. A vaše psychika samozřejmě. V případě terénní je těch elementů podstatně více a je potřeba se na ně dopředu takticky připravit.

Terénní lukostřelba

Nejprve si zopakujme co je to vlastně terénní závod. Jde o mezistupeň mezi terčovou lukostřelbou a 3D střelbou na makety zvířat. Jak název napovídá, střílí se v členitém terénu na terčovnice podobné těm terčovým, kterých je většinou 24 (ale pravidla umožňují i větší, nebo menší závody, případně se používají jako vylučovací kola větších závodů), jsou očíslované a na každou z nich střílíte právě jednu dávku šípů. Používají se na nich černé terče se žlutým středem a stupnicí 6 - 1 bodu od středu ke kraji. Během jediného závodu se setkáte se čtyřmi typy terčů o průměru 20, 40, 60 a 80cm. Na jeden terč se střílí celkem 3 šípy a chodí se ve skupinkách v maximálním počtu čtyř lidí.

Nejmenší terče 20cm jsou ve sloupcích po třech a sloupce jsou na terčovnici pro každého ve skupince dohromady čtyři. Každý střelec má svůj sloupec a střílí do každého ze tří terčů jeden šíp. Musí tedy pokaždé přemířit. Explicitně to píšu proto, že i to je třeba trénovat. Pořadí v jakém bude ve sloupci střílet si může střelec svybrat. Střílí se zleva ob. Takže první střelec střílí do prvního sloupce zleva, druhý ob sloupec – tedy do sloupce třetího. Třetí střelec opět zleva ob, takže do druhého sloupce a poslední střelec do čtvrtého sloupce úplně v pravo.

Terče o hraně 40cm se vejdou čtyři na jednu terčovnici a každý střelec má svůj. Do toho pak vystřelí všechny tři šípy. Začíná se v levém horním rohu, druhý střelec má pravý horní, třetí levý spodní a čtvrtý pravý spodní. Pokud si nejste jistí, ptejte se před započetím střelby zkušenějších, protože střelba do jiného terče než vám přísluší je hodnocená jako out.

Terče 40cm a 80cm jsou na terčovnici vždy po jednom a všichni střelci střílí na stejný terč, takže tam tento problém odpadá. Na terče se střílí typicky ve dvojici, pokud to terén umožňuje. Obě dvojice se střídají v tom kdo začíná. Na lichých terčích začíná první dvojice, na sudých druhá dvojice. Pouze ve výjmečných případech, kdy se na metu nevejdou dva střelci, nebo si navzájem vadí, střílí střelec sám a většinou tomu předchází ústní domluva celé skupiny. Celá skupina naráz nestřílí nikdy. Členy skupiny určuje los. Jediným kritériem pro výběr je snaha pokud možno řadit k sobě typově shodné luky.

Konfigurace terčů na terénní závod

Vzdálenosti od terčovnice závisí na vašem věku a na typu luku, který používáte. Ke každé terčovnici přísluší tři barevně označené kolíky. Žlutá je barva kadetů (do 17ých narozenin) s holým lukem. Modrá přísluší dospelým holým lukům a kadetům s olympijskými luky (recurve) a kladkami (compound). Červená je pro dospělé olympijské luky a kladky. Podle pravidel byste se přední nohou měli dotýkat kolíku, nebo stát kdekoli za ním. Na polovině met najdete napsanou přesnou vzdálenost terčovnice od kolíku. Zbývající mety jsou neoznačeny a musíte si na nich správnou vzdálenost určit sami. Dříve než se do toho pustíme si ale povíme něco o důležité přípravě, kterou je třeba udělat už před závodem.

Příprava

Netřeba asi zdůrazňovat, že na jakýkoli lukostřelecký závod je potřeba mít v pořádku luk a veškeré přídavné vybavení. Pokud máte pochybnosti o pevnosti tětivy, nebo čehokoli jiného vezměte si náhradní, nebo to raději rovnou vyměňte. První pokusy s terénní lukostřelbou je chytré absolvovat s nějakými levnějšími šípy. Určitá pravděpodobnost, že tam šíp ztratíte a už nenajdete tu je. Až se časem trochu rozstřílíte, můžete munici zkvalitnit.

Kromě luku samotného je potřeba věnovat velkou pozornost i vybavení, které bude velmi podobné klasickému outdoor úboru. Základem jsou kvalitní pevné boty. Na to, že byste závod odstříleli v pantoflích, můžete rovnou zapomenout. Hodí se i ochranné návleky na holeně, protože budete s největší pravděpodobností procházet vysokou trávou a roštím. Ostatní oděv závisí na konkrétní situaci a ročním období. Z bezpečnostních důvodů byste se měli vyhnout maskovacímu oblečení alespoň na horní části těla (poctivější rozhodčí budou prskat i nad kalhotami). Měli byste být ale připraveni na všechny eventuality, jako je déšť a v chladnějším počasí se hodně hodí i rukavice.

Mějte na paměti, že vše co potřebujete musíte nést s sebou, protože je naprosto nereálné odbíhat uprostřed závodu do auta pro náhradní zakládku, nebo více bohem posvěcené šípy. Šípy byste měli mít podepsané alespoň iniciály, aby byly při vyhodnocení snadno identifikovatelné.

Závod trvá řádově 4-5 hodin, takže je nutná svačina a pití, které si dáte do nějakého přiměřeného baťůžku. Ten by vám měl dobře sedět na zádech a měl by být snadno snímatelný, protože ho budete na každé metě s největší pravděpodobností sundavat. S batůžkem na zádech se špatně střílí. Co jsem koukal, tak hodně lukostřelců na terénní používá sedací baťůžek kombinovaný se židličkou. Často se totiž čeká než ostatní z party dostřílí.

Typický pohled při térénní – kopec, kolík a mikro terče někde v dálce uprostřed lesa

Bez čeho se těžko obejdete je dalekohled. Střílí se celkem tři šípy. Ten první je zásadní. Pokud ho střelíte aspoň trochu dobře, můžete pomocí něj zkorigovat další dva a zachránit co se dá. Abyste toho ale byli schopni, musíte na terč vidět a vědět kam nástřelný šíp dopadl. Což je při delších vzdálenostech docela problém. K tomu se vám bude hodit klidně i nějaký základní dalekohled (i když kvalitní je samozřejmě lepší), kterým dohlédnete ostře na požadovaných 60m. Protože ale stojíte na metě (pobyt na ní může být časově omezený) a máte v jedné ruce typicky přivázaný luk, musíte ho být schopni dalekohled jednou rukou sundat z opasku (střílet s dalekohledem na krku není dobrý nápad), jednou rukou ho zaostřit a zase ho plynule vrátit abyste mohli vystřelit další šíp. Tenhle grif je dobré si předem natrénovat, protože ho na některých terčích budete používat třeba i dvakrát. Osobně používám hák na opasek, který mám za toulcem a na ten si dalekohled na krátké smyčce věším.

Přesto občas ani dalekohled nevyřeší problém s chumlem šípů ve vzdálených terčích. Kam šíp padá vidí totiž bezpečně zejména člověk, který kouká dalekohledem na terč během výstřelu. Proto není od věci se s kolegy ze skupinky domluvit před začátkem závodu jestli a jak si budete zásahy při střílení hlásit. Většinou to nebývá problém a je to rychlejší a spolehlivější metoda než vlastní kontrola.

Věc s níž je třeba při pozorování počítat je černá barva terčů a způsob jakým na terč koukáte. Barevné wrapy šípů se hodí při hledání šípu v trávě, ale dalekohledem na dálku dobře rozeznáte jen končík a jeho barvu. Ideální je svítivě červený. Problém nastává v okamžiku kdy se na jednom terči sejde několik druhů šípů a některé šípy soupeřů mají končíky stejné barvy. Pokud si nepamatujete pozici všech šípů, je dost možné že v nich svůj právě střelený nerozeznáte. Skoro jsem si párkrát říkal, že by stálo za to vzít si s sebou na závod pár končíků různých barev a prohodit si je garde podle soupeřů. Osadit si šípy černými končíky však každopádně není dobrý nápad.

Neocenitelný pomocník – i malý a levný je pořád lepší než žádný

Terénnímu závodu by měla předcházet i důkladná střelecká příprava. Alespoň pokud jsou vám vaše šípy milé. Měli byste si být jistí v technice výstřelu, která vám zajistí správný soustřel na horizontální ose a věnovat se jen korekcím míření, tedy ose vertikální. Pokud máte obecně problémy trefit terč o hraně 80cm na 45m na rovině, bude to v terénu ještě horší. Terénní závod je sice zajímavější, ale určitě i náročnější, než běžná terčová střelba, proto bych ho určitě nedoporučil začátečníkům. Důvodem je právě ta terénní nerovnost v níž může být terč umístěný. Být zdatný lukostřelec je při terénní nutnou, nikoli však postačující podmínkou. Jak si ukážeme příště.

Přípravu bychom tedy měli hotovou a příště už se vrhneme rovnýma nohama do terénu.

ML.