Téma: Ztraceni v terénu - miniseriál

Toto je automaticky založená diskuze ke článku na webu Bowhunter.cz

Ked som zacal chodit na 3D som na terce do kopca pridaval, a dolu uberal. Teraz uberam hore aj dolu kopcom.

Souhlasím...Rozhodne strelba pod uhlem nahoru nebo dolu - se uvazuje vzdalenost k cili pouze horizontalni bez vertikalni slozky...
Tedy kdyz strilim pod uhlem 45 st. dolu nebo nahoru tak neberu v uvahu skutecnou vzdalenost k cili ( v pomyslnem pravouhlem trojuhelniku- prepona) ale pouze horizontalni vzdalenost (odvesna)...jak kdyby se strilelo na rovine a vyska nebo hloubka nad nebo pod cilem se vubec nebrala v potaz...
Takze rozhodne se ubira jak z kopce tak i do kopce...
Taky dalkomer s ARC systemem tomu tak rozumi...
S pozdravem Wilikada

Ano, oblíbené téma, které nemá povětšinou řešení. Čekal jsem kdo se chytne Ve skutečnosti je to přemiřování dost komplexní problematika a asi jsem to měl v článku víc zdůraznit. Hodně záleží kde se střílí, jak ostré jsou úhly a na jaké vzdálenosti se střílí, jak dobrý jsem střelec (! málokdo napne reflex stejně na rovině a do kopce)...dokonce i výška střelce hraje roli. Za sebe můžu říci, že pro mě platí to výše popsané. Když jsem střílel letos na Kozlu dlouhé terče z mírného padáčku, přemiřoval jsem na 50m skoro o jednu terčovnici nad. A to normálně na rovině mířím přímo na prostředek...

Pravda je, že když se občas bavíme o tom jak kdo vzdálenost odhadl, často se stane, že jeden střílí 25m, druhý 30m a oba máme šípy v ve stejném soustřelu a rozmezí 4-6...kdo má teda vlastně pravdu? Každý má holt svou vlastní Ameriku. O tom je terénní.

přidám se do diskuze

- zatímco u kladky uvažuju vždy výhradně horizontální vzdálenost (bez zohlednění vertikální složky) .. extrémní příklad - stojím li na 30m skále a mířím na terč vzdálený od paty skály 10m, používám pin nastavený na 10m (byť vzdálenost mezi mnou a cílem je pochopitelně větší) .. ostatně popsané je to podrobně v článku Jak na správný odhad vzdálenosti - ccas v polovině .. odstavec "Střelba nahoru a dolů – jak na to?"

- tak u tradičáku to mám jinak. Podotýkám, že nemířím, ani neodhaduju vzdálenost, ale snažím se střílet čistě instinktivně. Prostě kouknu na terč, představím si dráhu šípu a střílím. A v takovém případě jsem vypozoroval, že musím navíc zohlednit sklon (bavíme se o běžných sklonech v normálním terénu - žádné extrémy jsem zatim, coby začátečník, nezkoušel) .. když je terč nade mnou, musím podvědomně trochu nadsadit, když je terč pode mnou tak podsazuji. Vzhledem k instinktivnímu míření jde spíše o pocitové nadsazení-podsazení .. nemá to nějakou konkrétní hodnotu

... doplněno : to o tom nedotaženém nátahu jak píše ML., vzhledem ke sklonu mi nedošlo, ale dává to smysl

Twitko : Je to jeden z aspektů hlavně při střelbě do kopce. Tam si hodně střelců stěžuje, že se jim zkracuje nátah. Je to i cítit v zádech. Jakmile se třeba jen trochu zvedne přední ruka, udělá se z nátahu v přímce defakto trojúhelník a z ideálního součtu délky dvou odvěsen v přímce je najednou kratší přepona. Dá se to eliminovat záklonem, ale není to samo spásné, některé převýšení už zkrátka takhle nejdou, pokud se střelec nechce překulit na záda Opět to záleží na terénu, postoji...atd.

Tohle když člověk nemá pořádně natrénované a dokonale konzistentní, tak je vůbec otázka jestli střílí skutečně tam kam si myslí že míří. Proto časté debaty jejíž zárodek lze pozorovat i zde vedou často do dost divnejch konců.

já jen přidám svůj malý tréninkový tip .. hodně často, když jsem s lukem v lese (*), jdu se jen tak projít a vezmu tradičák a provozujeme tzv. "stump shooting" .. tedy volně přeloženo jako střelbu do pařezů, větví, padlých stromů apod. Ideální je, když jsme dva nebo víc .. jdeme a někdo řekne .. vidíte tamhleten pařez, tak ten .. a následují naše neumělé pokusy určený cíl trefit. Je to větší zábava než to vypadá a jeden by něvěřil jak moc se to liší od běžného tréninku do terče, kde je to pořád dokola .. po rovině a a "na střed" .. a jak moc se zlepšuje terénní střelba po pár takových výletech. Jen dodám, že to chce pochopitelně nahradit běžné hroty nějakými vhodnějšími pro tuto aktivitu .. mně se nejvíc osvědčily tzv. Judo pointy



pokud pařez dobře trefím, krásně se zapíchnou a drží, ale neni problém je "vykvedlat" za pár vteřin ven ...
Doplněno: jsem zapomněl dodat, že i když netrefím, judo point zabrání šípu vniknout pod zem, jak by tomu bylo s běžným hrotem .. ty drátěné pacičky ho obvykle zachytí a převrátí, takže se udrží na povrchu a není problém (většinou) šíp lehce dohledat ...

pochopitelně tento způsob tréninku asi není úplně vhodný pro kladku

----
(*) ... jen poznámka ... provozujeme to především v "našem" lese .. tedy tam,kde nás znají a kde nehrozí, že by nás někdo podezíral z pytlačení. To jen na připomínku, že ne každý a ne všude bude mít pro podobnou aktivitu nutně pochopení ...