Dříve než se pustíme do průzkumu ramen luku, vrátíme se zpět ke středům a trochu si zjednodušíme tvrzení z předchozí části ...

Řekli jsme, že střed je nutný mít ideálně tuhý. Že limitujícím faktorem je zejména velikost okna, které určí příslušenství, které půjde na středu použít a od toho odvozenou techniku střelby. Že úchop si musíme vybrat pocitově přímo na naši ruku a že luk by měl jít složit dohromady snadno. Ideálně bez použití montérského náčiní. Tohle všechno se dá poměrně dobře ovlivnit u luků pro sportovní střelbu, které je normální skládat po částech, protože zámky ramen jsou kompatibilní napříč  celou škálou výrobců. Můžete tedy kombinovat skoro všechny výrobce středů a ramen bez větších problémů. Stejně snadno se vybere i  kombinace délky ramen a středů. 

Co ovšem funguje ve sportovních intencích ani zdaleka nefunguje dobře u loveckých luků, kde se střed i ramena kupují většinou v balíku jako celek. Ano, většina výrobců umožňuje koupit ramena k luku separé, což se hodí zejména v případě kdy ramena prasknou po záruční době. A někteří výrobci vám prodají dokonce i samotný střed. Nevýhoda je, že cena jednotlivé komponenty je v některých případech i 60-70% ceny celého setu a že jednotliví výrobci spolu v zámcích nejsou kompatibilní ani náhodou.

Někdy je sice možné zaměňovat ramena na některých typech luků (například Hoyt Dorado a Gamemaster lze), ale rozhodně to není pravidlem. U loveckých luků tedy platí, že kupujete celý luk a nemáte až takovou možnost ovlivnit jednotlivé komponenty jako v případě sportovního náčiní. Výběr ramen a středu je tak v tomto případě do velké míry spjatý.         

Ramena loveckého luku Hoyt Gamemaster

Ramena od luku jsou poměrně zásadní věcí, protože na rozdíl od středu skutečně střílí.

Reflexní ramena jsou charakteristické díky zahnutým koncům ramen, které mění způsob silového působení v nátahu. Zatímco rovná ramena bez reflexů tuhnou lineárně se zvětšujícím se nátahem, takže čím více budeme tahat, tím větší síla nám bude luk svírat zpět, u reflexních je největší nápor nátahu v počátku a na koncích už vzrůstá minimálně. Ideální průběh zatížení reflexního ramene je ztuhnutí při určitém krátkém nátahu na nominální sílu, která by se zvětšujícím se nátahem měla být díky reflexní konstrukci neměnná.

To ovšem splňují jen některá špičková sportovní ramena. Většina ramen při nátahu postupně maličko tuhne víc a víc. Důležité je, aby tuhla pokud možno rovnoměrně. Rozhodně by se nemělo stávat, že ramena takzvaně "stackují" - tedy ztuhnou na určité mezi nátahu, pak maličko povolí a při dalším tažení následně ztuhnou ještě mnohem víc. Souvisí to hodně s technikou výstřelu, protože střelec by měl výstřel provádět za stálého tahu, což je v případě, kdy mu luk v ruce v rámci jednoho nátahu postupně povoluje a tuhne nepříjemné až nemožné a je to tím horší, že se stackování většinou nejvíce projevuje až na konci nátahu, kdy střelec potřebuje mít luk co nejkonzistentnější a nejstabilnější.

Stackování bohužel hlavně pro nezkušeného střelce nemusí být rozeznatelné na první potah. Někdy může jít o maličké mikro stacky, které si při tréningu vůbec neuvědomíte. Tyhle malé nelinearity se pak projevují v jemné svalové tezi a podvědomě znepříjemňují střílení. Přijdete na ně většinou až ve chvíli, kdy ramena vyměníte za lepší a začne vám být po pár tréninzích divné, proč jste z luku který má o 5 liber víc než ten předchozí ve finále po střelbě znatelně méně unavení. Co tedy s tím? Jediná rada, která mě napadá, jak s velkou jistotou stackování předejít je koupit si hned z kraje kvalitní vybavení. 

Univerzální návod na to jaká  ramena zvolit stejně jako v případě gripu budete hledat jen těžko. Jsou ramena tuhá, jsou ramena měkčí. Každému vyhovuje něco jiného a to i jedinému člověku v různých fázích lukostřeleckého vývoje. Jediná možnost je luk vyzkoušet a pokud vám padne do ruky v úchopu přední ruky a bude se vám i dobře tahat, je to ideální nástroj na střelbu. Jemnost nátahu lze ještě jakž takž objektivně určit. Tuhost nátahu si musí posoudit každý sám na svou sílu i možnosti. Ideální jsou experimenty, kdy si budete moci vyzkoušet více různých luků a porovnat je. Počítejte však s tím, že ramena, potažmo luk možná budete možná časem měnit.

Jako začátečník s malou svalovou citlivostí těžko rozeznáte drobné niance, ale s postupujícími zkušenostmi můžete začít pociťovat, že by se vám třeba hodil trochu měkčí nátah, při kterém své svaly lépe zvládnete, nebo naopak tužší ramena, které vás přirozeně sevřou a udrží tělo v nátahu více konzistentní. Běžně se dozvíte, že velká síla a tuhost ramen překáží začátečníkům při učení správné techniky, ale málokdo vám, řekne, že příliš slabý luk je nebezpečí stejně tak veliké, protože vám umožní dělat chyby, jaké byste si se silnějším nástrojem nemohli dovolit. Luk pod vašimi silovými možnostmi vyžaduje tedy paradoxně opravdu precizní zvládnutí techniky a maximální sebekontrolu. Ideální je tedy to něco mezi. Problém ovšem je, že ono ideální akurátní nastavení se s postupem času, sílícími svaly a s nabýváním zkušeností mění. Nejvíce ze začátku, ale bez jisté míry laborování  a aktuální sebereflexe se neobejdou ani zkušení střelci.

Špičková sportovní ramena Hoyt Quattro – Porovnejte dva typy zámků ILF nahoře, Formula dole

Se změnou se tedy počítá. Důležité ovšem je, aby přišla zevnitř. Protože vy nejlépe víte co cítíte. Důrazně varuji před výměnou ramen na základě prázdného vý(st)křiku "nonamema" na diskusních fórech, který vám bude plamenně tvrdit, že jde o krám, který stackuje, nebo je nátah moc tuhý. Možná ano pokud má noname nátah 32, kde se stackování může projevit, zatím co na vašich 27mi palcích chodí ramena jak švýcarské hodinky, možná ano pokud má noname padesát kilo i s postelí a střílí z padesáti liberního luku, zatím co vy vážíte metrák a utáhnete kamion.

Mějte také na paměti, že žádná ramena nejsou stejná. Ani dva páry z jedné série. Kupujte tedy ten konkrétní pár co vám sedí a buďte připraveni, že až vám z internetu přijde za dva roky další pár úplně stejně značených vámi osobně zaručeně vyzkoušených ramen, může být výsledek krapítek jiný než byste čekali. Stejně tak je dobré pamatovat na to, že i sebekvalitnější karbonová ramena (stejně jako šípy) se časem „vystřílí“ a bude třeba je vyměnit. Poznáte to většinou na soustřelu, který bude mimo vaše schopnosti ovlivnit. Vyměníte ramena a ejhle. Soustřel se zlepší – pak je asi čas na nákup nových.

Jak tomu předejít? Z počátku bych si s tím hlavu nelámal. Obecně se dá říct, že vrcholně trénující špičky v oboru mění ramena každý rok. Kdokoli jiný s nimi může bez problémů střílet 5 let bez větší újmy. Pokud uvážíme lovecká ramena, která mají přece jen trochu robustnější konstrukci, dalo by se asi mluvit i o dekádách. Na druhou stranu – každé dřevo vysychá a křehne. Velmi staré dřevěné luky z 60ých let jsou tak dnes už spíš jen dekorace na zeď než bezpečný nástroj ke korektnímu střílení. 

Z konstrukční prvků na ramenech se dají zohlednit žlábky na tětivu, které někteří výrobci vyrábí povážlivě mělké, což zvyšuje riziko sjetí tětivy při natahování a případné zkroucení, nebo poškození ramen. Jak by to mělo ideálně vypadat vám ukáží ramena značky KAYA. 

Celokarbonová ramena Uukha – ramena z uhlí

Ramena si vybírejte v barvě, která se vám líbí. Někteří koumáci mají tendenci lepit na ramena různé pásky, či přelepky, což má podle mého názoru za následek snížení rychlosti ramene a jeho přesnosti. Sice možná minimální, ale nedoporučil bych to dělat. Stejně jako bych zvážil barvu zejména u ramen nižších tříd. Ramena jsou lepená z několika vrstev materiálu a pokud je výrobce natře na černo, aby se dobře blýskala v katalogu a nemá v nich odpovídající kvalitní lepidlo, může se na přímém slunci lehko stát, že ramena povolí i několik liber. Proto se venkovní strana sportovních ramen dlouho vyráběla bílá s lesklou povrchovou úpravou. V současné době už tento trend moc neplatí a i špičkové modely jsou k dostání v patřičně cool negro úpravě. Nezbývá věřit, že výrobci ví co dělají. Osobně mi to však nepřijde jako úplně šťastný trend.       

Z hlediska materiálu se lovecká ramena vyrábí většinou z kombinace dřeva a sklo laminátu. Sportovní pak z jedné či několika vrstev karbonu a dřeva, nebo syntetické pěny. Otázka zda dřevo či pěnu, je v podstatě akademická. Kupte si čemu víc věříte. Věřte však, že ramena praskají. A praskají všechny včetně Hoyta a W&W i když vám mnozí budou tvrdit opak. Je to i o kusu a celkem logicky máte větší šanci na prasknutí 50ti, než 30ti liberních ramen.

Ramena Ragim Impala

Pokud bych měl porovnat konkrétní kusy ramen (u loveckých luků hodně spjatých i se středy), tak pro tradiční lovecký luk určitě Bear, ideálně take-down model, který má výtečně udělaná ramena srovnatelná i s lepšími sportovními kusy. To se bohužel nedá říci o modernějších loveckých alternativách od Hoyta jako je Dorado, Game Master, Buffalo nebo Tiburton. Svoji práci určitě odvedou, jsou stabilní, rychlá a velmi robustně udělaná. Ale nečekejte od nich ani zdaleka takový komfort nátahu a výstřelu, který se vám dostane od sportovních ramen typu Hoyt Quattro, nebo třeba podobných, ale o polovinu levnějších W&W Rapido.

Prověřenou jistotou jsou sportovní ramena značky KAYA, zejména díky modelům K5 a K7. Zajímavou raritkou jsou pak ramena Uukha, které jsou vyrobeny čistě na karbonové bázi bez pěnové nebo dřevěné výstelky. Vyhnul bych se zdaleka ramenům od Ragimu, která se nevratně kroutí už jen při trochu méně korektním nasazování tětivy.

Začátečníci se často ptají jestli tětivu z ramen sundávat a ramena tak šetřit. Upřímně řečeno – nevím. Názory na to jsou různé. Co ale vím, že sportovní lukostřelci, kteří z luku třeba i jen párkrát za měsíc sem tam vystřelí a nemusí luk rozkládat kvůli převozu, na svlékání tětivy z vysoka "pečou" a luk mají natažený třeba i roky. 

Výběr ramen uzavřeme konstatováním, že stejně jako v případě gripu jsou i ramena částečně individuálním výběrem, který je třeba prověřit na konkrétních kusech střelců i ramen. 

ML.