V předchozí části jsme si zhruba nastínili parametry, základní konstrukční řešení reflexních luků a jejich výrobce. Pojďme se podrobněji podívat na jednotlivé komponenty a začněme od středu ... 

Začátečníci často řeší estetický dojem středu a propadají zavádějícímu dojmu, že čím lepší a dražší kus, tím přesněji bude luk střílet. Pravda je to ale jen málo.

Střed (riser) ovlivňuje přesnost výstřelu v naprosto minimální míře. Přesto je třeba mu dát při výběru péči. Už jen z toho důvodu, že je to nejméně opotřebovávaná část luku a s dobře zvoleným středem můžete v klidu střílet celý život bez nutnosti výměny.  

Jedním z určujících a limitujících faktorů středu je velikost střeleckého okna. Na rozdíl od luků s kovovým středem, které se nechají vytvarovat takřka do jakékoli velikosti okna, platí i u velmi kvalitních dřevěných středů, že střelecké okno bude hluboké maximálně do poloviny tloušťky středu a materiál začíná v ose luku.

Díky tomu je složité použít u těchto luků sofistikovanější zakládky šípů, nebo boční opěrky. Šíp se zakládá přímo do vypolstrovaného okna luku což poměrně snižuje přesnost na delší vzdálenosti.

Doporučuje se i použití husích brk na šípech kvůli těsnému kontaktu šípu se středem. Malé hloubce okna je poměrně žádoucí přizpůsobit i techniku výstřelu.

Luk se díky mělkému oknu mírně vyklání, tak, aby střelec dobře viděl na cíl a šíp seděl při nátahu stabilně na středu. Vykloněním se ale mění i tah v zádech a defakto celá technika výstřelu. Tady už je dobře vidět, že není luk jako luk a díky drobným rozdílům konstrukci pak vypadá výsledný výstřel o hodně jinak.

Lovecké luky s kovanými středy mají v tomto ohledu výhodu. Bývají sice také navrženy hlavně na střelbu ze "shelfu", některé modely však umožňují i použití nalepovacích zakládek a opěrky. Teoreticky je tedy možné střílet z nich sportovní technikou střelby bez nutnosti tradičního vyklánění.

Prakticky to ale není tak jednoduché, protože sportovní techniku poměrně dost znepohodlňuje síla luku s tuhým dotahem na konci, což je dané i krátkými délkami těchto typů luků.

V praxi jsou tedy tímto způsobem dobře použitelné jen pro menší střelce s krátkým nátahem. Ne že by se to nedalo. Ale komfort nečekejte.         

Lovecký Bear Takedown s mělkým oknem vystlaným kůží a samosvornými zámky pro uchycení ramen

Dalším z faktorů je tuhost středu.

Čím je střed tužší, tím lépe pohltí sílu nárazu ramen a luk se při výstřelu chová stabilněji. To samé platí i o hmotnosti, díky níž luk lépe sedí v ruce a snáze pohltí energii výstřelu.

Obojí je však u dřevěného luku ze vcelku jasných důvodů (je dřevěný) těžko ovlivnitelný aspekt. Snadněji se volí v případě kovových středů, které bývají buď lité, nebo kované. Z hlediska tuhosti je nepoměrně lepší střed kovaný.  

Středy se vyrábí v různých délkách. Lovecké luky typicky používají středy 21”, závodní pak 25”.

Má to co dočinění s manipulací v terénu, ale také platí že kombinace krátkého středu a delších ramen znamená šíp s vystřelený s větším švihem ovšem na úkor stability výstřelu, protože kratší střed logicky hůře pohlcuje uvolněnou energii.

Delší střed s krátkými rameny znamená opak. Stabilní výstřel s na úkor energie šípu. Fantasii se zde meze nekladou. Přesto však prakticky všichni dospělí sportovní střelci střílí se středy 25“ až na experimentátory a lidi, kteří mají výrazně dlouhý nátah a využijí střed délky 27”. Děti používají středy dlouhé 23”.

Na úchop luku žádné univerzální pravidlo kromě obligátního „zkoušet a zkoušet“ neexistuje. Buď vám sedí v ruce nebo ne.

Dřevěné modely ho mají napevno vyfrézovaný, takže se s ním nedá dodatečně snadno pohnout.

Na kovové středy je dřevěný, nebo plastový úchop (grip) montovaný. Lepší výrobci středů dělají několik variant gripů, standardně dodávají ten nejuniverzálnější, ale je možné si za pár stovek přikoupit upravenou variantu.

Poslední možností jsou speciální tmely, kterými se dá úchop individuálně upravit. Ačkoli se to může zdát jako banalita, rozhodně bych úchop nepodceňoval. Kupovat si střed, který je nádherný, ale nesedí vám v ruce je holý nerozum, protože z něho nebudete schopni přesně vystřelit, což po něm budete dříve nebo poději určitě chtít.

Je to sice i hodně otázka zvyku, ovšem pouze do určité míry. Ve výběru úchopu vám bohužel nikdo neporadí, ale jakmile najdete ten pravý, okamžitě to poznáte.

Průchozí kotvení ramen luku Ragim Impala s velmi mělkým střeleckým oknem

Element, který nemusí řešit "netakedown" luky je uchycení ramen. Některé konstrukční řešení jsou totiž bohužel docela diskutabilní, což ovšem uživateli nemusí dojít na první pohled.

Za nejhorší variantu pokládám uložení pomocí šroubu, který šroubujete do středu skrze celistvou díru vyvrtanou v rameni. Nejen že vždy musíte vyšroubovat celý šroub, což je časově náročné a v poli tím riskujete i funkčnost luku. Pokud vám kotvící šroub při montáži upadne do vysoké trávy, nebo dolů z treestandu k medvědovi, tak si na něj vystřelíte leda dobře mířeným vtipem.

O trochu lepší jsou otevřené otvory v ramenou, které jdou nasadit už na zašroubovaný kotvící šroub a ten se jen lehce dotáhne. I to ovšem vyžaduje minimálně klíč a tedy stejné riziko, jako v případě ztraceného šroubu, respektive klíče.

Nejdokonalejší lovecké zámky má podle mého názoru paradoxně dřevěný take-down od Beara, který je samosvorný k montáži není potřeba nářadí, je rychlá a zvládnete jí i poslepu na posedu (otázka je jestli tam taky zvládnete nasadit tětivu na luk :-) ). 

ILF zámky. Vlevo stranově stavitelný zámek na poněkud atypickém středu UUKHA. Vpravo pevný zámek Best Zenith, který je kapsičkovou klasikou. Všimněte si závitu pro upevnění přídavného závaží, které u Formula středů úplně chybí. UUKHA ho důvtipně umožňuje umístit přímo do závitu v kotevním šroubu.

Hodně vychytané zámky mají i sportovní středy. Vyrábí se ve verzi ILF (International Limb Fitting), nebo méně rozšířené avšak Hoytem mocně procpávané zámky z Formula středů.

Obojí jsou pouze zacvakávací řešení bez nutnosti použití klíče, hlavní šroub je jištěný protišroubem a slouží defakto jako pohyblivé lůžko pro rameno, které může být povoleno podobným způsobem jako třeba kladkové luky.

To je hlavní rozdíl oproti loveckým zámkům, které jsou z drtivé většiny navržené jako jedno polohové. Sportovní luky naproti tomu umožňují podobně jako luky kladkové skrze šrouby měnit nátahovou sílu luku podle typu středu a ramen v řádu několika liber, což rapidně rozšiřuje možnosti ladění luku.  

Sportovní střed Hoyt formula se specifickým zámkem nekompatibilním s ILF. Střed je navržený pro olympijskou střelbu se zaměřovačem, chybí mu spodní závit na uchycení závaží.

Pokud byste se rozhodli střílet z luku sportovního, je třeba ještě zvážit, jestli budete chtít střílet z luku olympijského, nebo holého.

Olympijský luk je nejrozšířenější a je to verze k terčové lukostřelbě připraveného nástroje. Poznáte ho snadno podle „tyčí“, tedy dlouhých stabilizátorů a mířidel. Typicky bývá vybaven i klapačkou pro měření nátahu.

Holý luk, je defakto odstrojený luk olympijský. Nemá ani jedu z těchto tří komponent, ale střed samotný může být zcela identický.

Je ovšem třeba mít na zřeteli, že většina sportovních středů je primárně určená na střelbu olympijskou a jako takové jsou i vyváženy. S některými je sice možné holý luk střílet, ale můžete se dostat do  problémů při vyvážení luku. Tomu se dá předejít volbou speciálních typů středů, které jsou na holý luk navrženy.

Vyrábí je zejména italské společnosti jako jsou Best, nebo Spigarelli (Hoyt a W&W nemají podobný produkt v repertoáru ani jeden).

S těmito středy jde sice střílet i olympijsky, ale určitě najdete hodně hezčích středů, které jsou k tomu přímo určeny. Pro holý luk jsou výhodné, protože umožňují vetknutí interních závaží, které do jisté míry nahrazují stabilizátor.

Je sice pravda, že i na většinu lepších olympijských středů jde přidat závaží a udělat z nich tak luk holý, ale není to řešení moc elegantní a je možné že budete potřebovat větší hmotnost, než jste s externími závažími schopni přidat. Pak nastupuje vylévaní dutin středů olovem a podobná alchymie, které vás specializované středy ochrání.

Moje doporučení zní - pokud chcete střílet bez mířidel sportovním holým lukem, snažte se nejdříve najít střed, který je pro to určený. Pokud se vám povede najít takový, který vám bude vyhovovat, zvolte jej.

V opačném případě sáhněte po olympijských středech ne-formulodiního typu. Tedy středům, které mají kromě jednoho povinného závitu na stabilizátor ještě jeden podobný závit ve spodní části středu pro přídavné závaží.

Rozhodně bych varoval, před středy řady Hoyt Formula, nebo středy jako je Hoyt Horizon, které jsou navržené striktně pro olympijskou střelbu se stabilizátorem a mířidly a chybí jim spodní závit pro přídavné závaží. Pokud chcete střílet Olympijský luk, kupte si cokoli co se vám líbí a co vám sedí v ruce.        

Sportovní střed Best Zenith pro holý luk – všimněte si vetknutých závaží ve spodní části a dvou závitů v okně pro použití buttonu a mechanické šroubovací zakládky. Střelba ze shelfu není žádoucí.

V případě sportovních luků, ale i u některých loveckých luků se můžete setkat s takzvaným TEC středem, který se hojně používá u kladkových luků, ale méně v reflexním světě.

Jde o pomocné odpružení celé konstrukce středu pomocí jeho rozdvojení jakousi vyboulenou vzpěrou. Výrobci samozřejmě tvrdí, že to má vliv na vše výstřelem počínaje, globální ekonomikou konče. Osobně nijak výrazný rozdíl mezi středy se vzpěrou a bez nevidím. Jistě. Někomu se líbí. Vypadají cool. Ale střílí podle mého soudu velmi podobně.

Přesto s tím můžete docela slušně narazit. Medvědovi asi bude srdečně jedno, jestli po něm pálíte s TEC, nebo bez. Ale rozhodčí na závodech v kategorii holých luků medvědí laxnost určitě sdílet nebude a půjde po vás se zuřivostí líté šelmy.

Aby byl luk holý, musí se s veškerým příslušenstvím vejít od průměru 13cm, což se vám údajně, s některými TEC risery povede. Přesto vás možná rozhodčí vyloučí, protože kauzuli o vzpěrách najdete drobným písmem v pravidlech nejednoho závodu.

TEC nevypadá moc tradičně navíc je přirozeně doménou kovových středů, takže ani dřevomilci vám s ním do náruče nepadnou. Na TEC tedy raději pozor.

Pokud nebudete střílet Olympijský luk, kde je povoleno snad vše kromě kladek, nebo opravdu lovit, máte zaděláno na problém. A řekl bych, že celkem zbytečně.

Lovecký luk Hoyt Gamemaster 2 – kovový střed s hlubokým oknem a TEC riserem díky závitu v okně umožňuje použití nalepovací zakládky spolu s buttonem, druhou možností je výstelka z kůže a střelba ze shelfu. Zámky jsou polo otevřené a kompatibilní pouze s některým dalšími loveckými Hoyty.

Další z drobných ale podstatných detailů, který se vyplatí u hlavně u sportovních středů sledovat je počet závitů pro uchycení zakládky a buttonu  (pokud je samo sebou chcete použít).

Starší středy mívaly jediný průchozí závit skrze střed pro našroubování buttonu. To vás ovšem odsoudí pouze k použití nalepovací zakládky. Což nemusí být nutně špatně. Fungují.

Podle mě jsou ale lepší variantou zakládky montovací, které ovšem vyžadují otvory dva, jeden pro button a druhý pro vlastní šroub zakládky.

Moderní sportovní středy se už takřka výhradně vyrábí dvou závitové, ale přesto je dobré si tenhle detail pohlídat. Utahovat zakládku buttonem není dobrý nápad.

Dalším ladícím prvkem na který byste mohli narazit opět jen u většiny sportovních středů a několika loveckých rarit jsou stavitelné zámky.

Jde o to, že u rovného středu a rovných ramen by měla tětiva procházet přesně osou luku. Není to tak samozřejmé jak byste čekali. Střed nebo ramena můžou být maličko křivě udělané a jste pár milimetrů mimo. Právě tyto zámky vám umožní ramena v zámcích maličko posunout a ramena tak dorovnat do osy.

Proč vyosení vadí? Mírné podle mě nevadí. Pokud je tětiva vyosená permanentně a pořád stejně v nějakém rozumném rozsahu jednoho dvou milimterů, máte konzistentní luk, který vám bude střílet pořád stejně a to je v naprostém pořádku.

Tvrdí se, že by se však ramena mohla takto křivě napjatá samovolně kroutit. Což je podle mého názoru kravina. Pokud by se opravdu kroutila, pak si ani nic jiného nezaslouží. Výměna je nutně okamžitá, protože tím spíš se vám budou kroutit i ve výstřelu. Kvalitní ramena se prostě samovolně kroutit nemohou. To je základní požadavek, který na ně máme.

Přesto mají i středy s pevnými zámky své opodstatnění. Pokud jsou opravdu dobře a přesně udělané (což si u těch několika málo kvalitních, které výrobci vyrábí dokáží pohlídat) a pokud se vám podaří najít přesná ramena (to je daleko větší problém dokonce i u těch nejdražších modelů), odpadá vám velká část občasného servisu.

Jakákoli šroubovací, nebo stavitelná věc na luku s sebou totiž nese riziko rozladění, nebo povolení. Rázy při výstřelu můžou dlouhodobě pomalu povolovat šroubová spojení a luk se časem mění. Velmi pomalu, ale v dlouhodobém horizontu znatelně. Proto je při častém střílení občas dobré luk servisovat, tzn. znovu ho celý proměřit a nastavit. 

Speciální kategorií středů, kterou bych zmínil jsou středy loveckých take-down luků Martin.

Luky jsou to levné a na e-shopech vypadají fajn. Přesto je v žádném seriózním krámě v Evropě nenajdete. Proč? Protože to nejsou reflexní luky!

Martin přišel s geniálním tahem, jak vyprázdnit sklady plné dávno zastaralých středů pro kladkové luky. Vzal tyto středy, připravil pro ně reflexní ramena a prodal jako "budgetovou" verzi loveckých reflexů, kterou pojmenoval Martin Jaguar Take-Down.

A světe div se. Zájem byl slušný. Nikoho z podomních střelců zřejmě netrápí, že luk jako takový nejde osadit klasickým reflexním příslušenstvím ani z něj střílet přímo ze shlefu, protože je na to moc vyosený. Takže musíte použít klasické kladkové štětinaté zakládky, přes které ale nejde bez odpružení buttonem rozumně střílet z prstů, takže musíte na reflexním luku použít kladkový vypouštěč!

Nemůžete použít ani míření přes šíp, protože přes většinu mechanizovaných zakládek zkrátka není pořádně vidět.

K dovršení apokalypsy použil Martin utra špatná ramena, které se lámou, nebo jsou alespoň neúnosně tuhá, takže i na luku o čtyřiceti librách budete mít pocit, že taháte aspoň sto.

Ale Martinovi jeho ujetý tah patrně vychází, protože uvádí už několikerou verzi této běsné spatlaniny se stále stejnými děsivými rameny. Rozhodně bych však doporučil se této singularitě v loveckých lucích zdaleka vyhnout.    

„Lovecký“ (?) luk Martin Jaguar

Závěrem bych poradil, nejen si nový luk osahat, ale také zvážit jakou technikou z něj budete chtít střílet, kde ho budete chtít používat a jak a kde ho případně budete skládat.

Jsou to detaily, které se nedozvíte reklamního letáku, nebo z obrázku na internetu a nedojdou vám, třeba ani z informací v servisní brožurce. A v poli už bude pozdě.          

ML.