Podobně, jako středověkou Evropu děsila představa morové rány, stejně jako se dobří měšťané třásli hrůzou při myšlence na Musulmany před branami svých měst,  tak i moje okolí má svůj vlastní, docela originální, děs. Vlastně DĚS ! Tím je moje 5ti strunné banjo. Přesněji moje zoufalá snaha naučit se na něj hrát. A stejně jako mor nebo věrný služebník Alláhův, se i toto "boží nadělení" pravidelně vrací ... 

Banjo a jeho zvuk miluju odjakživa. Protože na kytaru docela slušně zvládám takové to typické 3-akordové třískání, popadla mě před mnoha lety pýcha. Doslova záchvat pýchy. Neboť  jinak si to neumím vysvětlit. Napadlo mě, že když tak "válím na tu kytáru", začnu hrát taky na banjo. Že to zvládnu jak nic a že to bude super. 

To bylo ještě za komoušů. Šel jsem na brigádu, dřel jak vořech, spořil a nakonec jsem vyrazil do Hudebnin koupit vysněný nástroj. 5ti strunné bluegrassové banjo. Pokud se nepletu, jmenovalo se "Kertak" a stálo kolem dvou tisíc. Byla to strašná svině, hroznej zvuk to mělo, ale nic jinýho nebylo. Koupil jsem si taky učebnici - školu od pana Marko Čermáka. Takovej zelenej silnější sešit to byl. Plnej obrázků. Obrázky se mi líbily. Učebnice už moc ne. Marko Čermák byl můj velký vzor a hrával v Zelenáčích. Mám ho rád, ale ta škola mi nějak nesedla. Nedokázal jsem se přenést přes fakt, že snad druhé nebo třetí cvičení bylo "Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině".

Dodnes nechápu, co dělala tahleta nablblá písnička v učebnici bluegrassu. Já jsem chtěl hrát Jesseho Jamese a ne Kolíne, sakra ... navíc mi to vůbec nešlo, banjo mělo hnusnej zvuk a vůbec ... na banjo bez Jesseho hrát prostě nebudu ! A basta ! 

... to jsem ještě netušil, jak moc se mi Jesse James v budoucnu vrátí a jak nevděčně se mi za mou lásku odvděčí ....

No, prostě, nevydržel jsem to dlouho. Banjo pak stálo roky v koutě a zavazelo. Nakonec jsem ho, stále ještě za bolševika, vyměnil za nový péřový spacák a nějaký doplatek.

... následuje rychlý posun v čase ... FAST FORWARD >> ... bzzzzz .... je rok 1992 ... tak ještě kousek FAST FORWARD > bzz..  to už je rok 1995. to by mohlo bej ono.

Takže ... nacházím se ve městě a náhodou vlezu do Hudebnin (stejný kšeft jako kdysi, jen v novém, kapitalistickém hávu). Nabídka široká a ....a vidím banjo. 5ti strunné. Už to není český Kertak, ale nějaká podobná svině. Tentokrát korejská. Něco se ve mně pohne. Stará zjizvená rána se znovu otevře. Já už nemusím naštěstí na brigádu a tak domů dorážím s novým nástrojem. A novou učebnicí. Od Petra Brandejse (Poutníci). Ještě v obchodě jí prověřím na přítomnost Kolína. Ten se nikde nevyskytuje, což mě uklidňuje. A navíc ... hned na začátku nacházím ... ano, tušíte správně .. vysněného Jesseho Jamese. Hned první tři větší cvičení jsou Jesse James! No super. To se mi bude cvičit. To půjde samo.

Tohle je ta správní kniha ! Kdeže Čermák! Brandejs, to je klíč k úspěchu. To je jasný ! 

Jsem doma a začínám trénovat. Kdo to netuší, bluegrassové banjo má děsivě zvučný hlas. Strašně pronikavý zvuk. Něco jak cirkulárka puštěná přes zesilovač. Vše je o to horší, že se snažím hrát tzv. Sruggs styl - tedy ďábelsky rychlé brnkání třemi prsty. Ty jsou vyzbrojeny "prstýnky" (dva kovové a jeden plastový), které činí banjo ještě hlasitější. Požadovaným cílem je doslova kulometná palba tónů, hlasitých jako čert. Jako banda pořádně ožralých námořnických čertů.

A já trénuju. Intenzivně cvičím. Kdo mě neznáte, netušíte jak intenzivně. Když mě něco chytne, jsem jak buldog. Pitbul. Staford. Chytnu a nepustím. Cvičím, hraju, cvičím, hraju. Nejde mi to. Vůbec mi to nejde. Prsty mě nechtějí poslouchat. Tak cvičím víc a dýl. Nejde mi to. Tak ještě víc. Melu Jeseho Jamese pořád dokola. Stále to jedno jediné cvičení. Co jiného mi taky zbývá. Nic jiného neumím. Neumím vlastně ani tohle. 

Výsledek je depresivní ... stále to není ta hezká písnička. Je to jen směsice divných zvuků a chyb. Jen já vím, že to je, vlastně má být, Jesse James. Ostatním jsem to musel říct, v naději, že to pak poznají a moji produkci lépe ocení. Nestalo se. Všichni kolem mě začínají být na slavného psance až nechutně hákliví. Stačí jim už jen zmínka, jméno. Dokonce i dříve oblíbená herečka Jiřina Jirásková upadá v naší rodině v nemilost - a stačila na to pouhá shoda iniciálů se slavným lupičem. Country už nikdo nechce ani vidět, natož slyšet. Byli by snad ochotní zazpívat Kaťušu, ale Jesse u mě doma prostě není vítán.

Je to divný ... a není divu, že mé nadšení po nějaké době opadá. Ale úplně to nevzdávám. Dopřeju sobě i okolí chvíli oddechu a zase to zkouším. Nic .. žádná změna. Stále stejnej hnus fialovej. No tak dobře, přiznám pravdu ... to cvičení s názvem Jesse James jsem zvádl. Nějak zvládl. Říkám cvičení, protože tu písničku to prostě nepřipomíná ani náhodou. A posunul jsem se asi o 5 stran dál. Za rok usilovného snažení !!!

Mezitím se mi doma objevilo další banjo ... koupil jsem ho v nějakým "frcu" za pár stovek. Je to nějaký samodomo výrobek z dávných dob. Zvuk to má docela divnej, celý je to divný, ale prostě se mi líbilo jak vypadá. Moc na něj nehraju, což je jeho štěstí.

Konečně drama vrcholí. V jednom záchvatu naprostého zoufalství korejské banjo zhnuseně odložím. No, budu upřímný, spíš odhodím. Netrefím se na křeslo, banjo sletí na zem a prásk. Je po něm. Asi by šlo spravit, ale frustrace vrcholí, a banjo letí do koše. Ještě předtím ho nakopnu. Řekl jsem, že budu upřímný? Tak jo ... nakopnu ho asi víckrát. Minimálně dvakrát

Nojo, býval jsem docela vzteklej a divokej patron ... Taky na tu vzpomínku nejsem zrovna hrdý, ale co už s tím teď.

Banjo je pryč a mě zůstává jen ta mr*ka z frcu. Nevadí mi to, protože končím. KONČÍM. Teda s banjem končím. Ne jako já. Ale to ostruněný svinstvo má u mě utrum. U T R U M.

Přiznávám si, že prostě nemám talent. Nemám na to buňky. Jsem asi nějakej křivej nebo postiženej. Kdoví, zda moje máma nebrala v těhotenství tvrdý drogy nebo tak něco a já kvůli tomu teď trpím nějakým vzácným postižením. Nevím, ale prostě to nejde. Je potřeba si umět přiznat porážku. Zbylé banjo schovávám do kufru po tom rozbitém a odkládám do komory. Sejde z očí, sejde z mysli se říká. Banjo je pro mě uzavřená kapitola.

Trošku se bojím reakce okolí, zda nebudou mým neúspěchem zklamaní. Zda si o mě nebudou myslet, že jsem slaboch a nemám výdrž. Zda jim nebude líto, že ze mne nikdy nebude slavný muzikant. Možná si to myslí, ale najevo to nedávají. Spíš mi přijde, že mají radost. Všichni. To jim vážně nevadí, že už jim nikdy nezahraju ? Třeba Jesseho ???? I  pes mi najednou přijde takovej veselejší. Divný. 

Banjo je fuč. Teda v komoře, ale to je jako "fuč". Ale stále mám ten nástroj rád. Kdykoliv slyším zvuk banja jsem unesen. Když na to někdo umí, je to taková paráda. Nojo, no ... 

.. a opět tu máme malý posun v čase ... FAST FORWARD >> a je červenec 2013 ... 

sedím u počítače, píšu článek pro Bowhuntera a brouzdám po netu. Na Youtube hledám nějaké video k luku. Nevím, jak je to možné, ale mezi relevantními výsledky na mě vyskakuje jedno video s banjem. Nechápu, co má banjo společného s luky. Ale je to tam. A já jsem takový idiot, že namísto okamžitého úprku kliknu.

Ano, KLIKNU na to video a zírám ... takový tlustý týpek má v ruce 5ti strunné banjo. Tzv."OpenBack". Je to verze, na kterou se dřív hrávalo a trošku jiným stylem. Co si pamatuju, tak se ten styl jmenuje Clawhammer a byl to spíš takový doprovod. Jak na kytaru.

To si pamatuju, ale teď koukám na to video a nechápu. To, co ten chlapík, tedy pardon, Patrik Costello, předvádí mě dostává. Naprosto. Ostatně, koukněte se sami ("peklo" začíná kolem 3:00) :

A je zle! Je to tady !

... Hroby se otevírají, mrtví vylézají !

... Mor je tu !

... Turek stojí před Vídní

(ano já vím, že Turek už je dávno ve Vídni a je jich tam víc než těch původních, ale o to tu teď nejde) !

... Banjo je zpátky ! 

Znova a znova koukám na to video a pak na další. A další. Koukám na Patrika, jak úplně vysmátej vysvětluje, jak snadné to je. Teda může být. Je mi jasné, že jednoduše to jen vypadá. Ale je mi to fuk. Stíny dávné prohry, přízraky se jmény Odevzdanosti a Poraženectví, to vše zmizelo jak ranní mlha. Pádím do komory a vysvobozuji frcové banjo z futrálu. Na bluegrass mělo sice takový blbý, slabý zvuk, ale na clawhammer bude stačit. Mně určitě !

Otevírám učebnici Clawhammer Style Banjo od Kena Perlmana. Kdysi jsem si ji koupil, jen tak z teoretického zájmu. Nebyla mi k ničemu. Ale jakobych už tehdy tušil, že .... no prý se nic neděje jen tak. Vše prý má svůj účel. Asi tomu začnu věřit :-)

Zběžně listuju a prohlížím, co mě čeká. A ... jedno z prvních cvičení je, hádejte sami, ano .. Jesse James. Slavný bandita je zpět ! A v plné slávě. Takové "De-ja-vu". Nebo snad chyba v Matrixu? Až mi naskakuje husí kůže. A co teprve těm ostatním okolo mě, až se to dozví ... 

Začínám hrát. Trénuju. Cvičím. Moc mi to nejde. Trénuju ještě víc. K tomu musím řešit nové, důležité, problémy jako je absence pořádného nehtu na prostředníčku pravé ruky, takže nemám čím správně brnkat. Mám prostě spoustu starostí. Jo hudba, to je řehole. My hudebnící máme holt tvrdý život ! :-)

Moje rodina taky. Jesse James už znovu oblažuje jejich sluchový aparát. Zatím vypadají, že jsou docela v klidu. Možná jen lehce nervózní, ale v klidu. Pravděpodobně zatím nepoznali, že to, co slyší je Jesse James. Ale brzo na to asi přijdou, protože se prostě zlepšuju a vážně to začíná být podobné známé melodii.

To je ono. Čert vzal Kolín, Čermáka, Brandejse, prstýnky, to všechno. Clawhammer je CESTA! :-)))

A proč to vůbec píšu ?

• Jen tak, abyste věděli, co se děje.
  
  
• Že mám spoustu jiné práce a starostí :-) 
  
  
• Že nemám jen vás, luky a tenhle web :-)
  
  
• Když se vám bude zdát, že se tu dlouho nic neděje, je to OK. Už víte, že jsem někde nablízku a mé hbité prsty rozechvívají struny banja a vytváří krásnou, chytlavou melodii písně o slavném americkém psanci :-) Buďte rádi, že tu nemusíte být osobně! 

Ale tentokrát to vyjde. Držte mi palce. I ve vlastním zájmu. Protože pokud mi to nepůjde, nebude se mnou k vydržení :-)

H.

Jen pár doplňujících fotek 

moje "frcové" banjo. Nic moc, ale musí stačit

moje "vysněné" banjo značky Průcha. Model Open Back Griffin. To je nádhera. Moc se mi libí. Ale děsně moc. Na to se musí hrát úplně, ale úplně samo. Nicméně jsem se zařekl, že pokud si někdy něco takového koupím, pak jedině pod podmínkou, že si ho pojedu vybrat k mistrovi do dílny osobně. A pořádně ho vyzkouším tím, že na něj budu hrát. Zatím bych se propadl studem. Takže tipuju, že pokud vůbec někdy, pak to bude za hodně, hodně dlouho. Jsem s tím smířen, ale .. kdybyste snad, jako vděční uživatelé Bowhunter.cz, nevěděli co mi koupit jako dárek, jako projev vděku, klidně ho přijmu hned teď :-)) Není třeba se zbytečně ostýchat, přátelé ! :-)

jen pro ukázku - tabulatura pro písničku Jesse James z učebnice Kena Perlmana. Můj mistrovský kousek. Tohle už jsem skoro zvládl. Dobře, občas se nějaká chybka objeví. No a co?! I mistr tesař se občas utne, ne?  Pokud se v tom vůbec nevyznáte, pak vězte, že je to těžký, setsakra těžký, skoro mistrovský part :-) Pokud se v tom nedejbože vyznáte, tak TICHO !!! Vy tam v rohu, okamžitě se přestaňte smát ! :-)