Kanada 2014 - 6.den

6.den - středa 28.května

Hodně brzo ráno mě probouzí neustálý pohyb po chatě. Milan nemůže dospat a přestože je dohledávka domluvená na sedmou, už od půl páté chodí po chatě sem a tam, ven a dovnitř. Je nervózní a já se mu nedivím. Dávám si s ním cigáro a znovu a znovu řešíme včerejší událost.

Konečně je sedm. Pro Milana končí doba netrpělivého čekání a nejistoty a vyráží s průvodcem a se Sašou na dohledávku. V chatě nastává konečně klid a já si můžu jít ještě na chvíli lehnout a trochu se dospat :-)

Vstávám a cestou na snídani kontroluji garáž. Pokud se dohledání povedlo, měl by tam být medvěd. Garáž je ale prázdná. Hmm .. to nevypadá dobře.

V jídelně ale Milana potkávám. Dohledání bylo naštěstí úspěšné. Medvěda našli. Jen čtyřkolka vypověděla poslušnost a pro medvěda musela vyrazit náhradní.

Po chvíli medvěd doráží. Je to s největší pravděpodobností ten „můj“ hnědák, kterého z toho místa znám. Mám z toho trošku divný pocit ... přeci jen jsme spolu strávili pár hodin. Ale na druhou stranu, jsem vlastně docela rád, že ho střelil Milan a já tak nemusel řešit dilema zda ano či ne.

Zbytek dopoledne probíhá standardním způsobem. Jdu si zatrénovat a porůznu se poflakuju. Kluci jednou na ryby, ale pozvání odmítám. Mám plnou hlavu toho, co mě možná čeká a na ryby nemám nějak náladu.

Po obloze se válí těžké hnusné mraky a je zima. Občas prší. Teprve kolem poledního se udělá pěkný den. Konečně !

Rychlý oběd a nachystat se na odjezd. S ohledem na modrou oblohu a příjemné teplo beru jen lehčí bundu. Poměrně dlouho váhám, a pak do batohu přidávám i lehký svetr. Připadám si sice jako blázen, ale co – do batohu se vejde a nosit to nebudu.

Co se místa lovu týká, tentokrát nebude žádné nepříjemné překvapení. Jedu na „svůj“ flek. Hnědák je sice pryč, ale i tak zůstali dva černí a podle Milana ještě jeden větší hnědý. Zkusím to.

Plošina v necelých 5 metrech mi po včerejší hrůze přijde jako legrace. Horší je, že se okamžitě po mém příjezdu mění počasí. Modrou oblohu zakryly hnusné olověné mraky a začínají poryvu větru. Aspoň neprší. A snad ani nebude. Doufám ... bunda sice nějaký deštík vydrží, ale opravdu nepromokavá rozhodně není.

Neprší ... ale bude. Asi po dvou hodinách padají první kapky. Poměrně rychle se mění v přeháňku a pak v regulérní déšť. V duchu si nadávám do idiotů, protože goretexová bunda visí v chatě.  Tam je mi platná jak mrtvýmu zimník ...

Blbí ale mívají štěstí. Vítr fouká tak, že mě téměř dokonale kryje velký hustý smrk, který mám těsně po pravé ruce. Lije jako z konve, ale na mě téměř neprší. Děkuji smrku a omlouvám se mu, že jsem hned první den nešetrně odlomil jednu jeho větev, která mi lezla za krk a škrábala :-] Už nic takového nikdy neudělám :-)

 Asi za hodinu déšť končí, ale začíná docela slušná zima. Sedím a přesvědčuju sám sebe, že je to OK. Jde to hůř a hůř. Oblékám si šátek na obličej a snažím se vytěžit něco málo tepla z vlastního dechu. Beru si i rukavice, abych zahřál prokřehlé prsty.

Za další půlhodinu docházím k názoru, že teplo už mi dávno není a že využiju ten svetr, který mám naštěstí v batohu. Je to trošku problém, protože na plošině se rozhodně nepřevleču. Takže musím dolů na zem, svetr v zubech. Bunda dolů, svetr obléct, bunda zpátky, pak zase šátek a rukavice. Je to spousta pohybů a kraválu, kterých jsem se chtěl vyvarovat. Ale už to prostě nešlo. V danou chvíli je mi to už vážně jedno. Třepu se jak malý pes. Drkotají mi zuby. Neovladatelný třas, ale po pár minutách pomalu mizí. Svetr zafungoval. Začíná mi být teplo. Je to úžasný pocit.

V lese je ale mrtvo. Nikde nic. Zbývá ale ještě dost času, tak třeba snad .. jenže už o čtvrt na deset slyším zvuk čtyřkolky. Robert přijíždí dřív, protože předpokládá, že jsem promoklý na kost. Nejsem a už je mi i teplo, ale stejně mi nezbývá než skončit.

Oceňuji ale jeho péči .. asi si mě oblíbil :-)

Rychlá večeře a do postele. Ležím a přemýšlím kam zítra. Mám se znovu vrátit na "svoje" místo, nebo zkusit něco nového ? Ráno moudřejší večera, se říká ... uvidíme

<< Předchozí          Další >>

H.