Hadrový terč podruhé - zkušenosti a vylepšení

Nedávno jsem tu prezentoval návod na výrobu terče ze starých hader. A chválil ho, jak jsem jen mohl. Chválím ho pořád – lepší domácí terč jsem zatím neměl, nicméně po pár měsících se ukázaly drobné nedostatky první verze a tak nastal čas na nějaké opravy a drobná vylepšení.

Asi největším problémem se ukázala zadní strana terče. Na té je přichyceno plastové pletivo (na králíkárny), které drží hadry uvnitř terče. V první verzi jsem pletivo nemoudře ustřihl skoro přesně na rozměr terče a pletivo jsem tak mohl přichytit sponkovačem pouze do hran desek - tedy pouze na rám o tloušťce 18mm.

Což, jak se ukázalo, nebylo dost. Trošku jsem podcenil energii, kterou každý dopadající šíp přenáší na výplň terče. Hadry pochopitelně mají tendenci posouvat se dozadu a po stovkách ran se zadní pletivo začalo děsivě boulit ven a navíc se začalo na několika místech od rámu odtrhávat, čímž se boule ještě zvětšovala. Hadry v terči sice držely i nadále (nic nevypadávalo), ale jak se postupně zvětšoval vnitřní objem terče, začalo být hader nějak málo. Navíc se začaly odsouvat směrem dozadu, takže za předním pletivem vznikaly všelijaké prázdné dutiny.

Druhou věcí, která se urputně dožadovala výměny byla krycí fólie přední strany terče. Nemaje ničeho lepšího, použil jsem na ni bílý pytel tkaný z jakýchsi plastových vláken (koupený v Bauhausu - snad na stavební suť ?) Zpočátku to vypadalo pěkně, ale poměrně brzy se ukázalo, že to nebyla šťastná volba – že toto zacházení prostě nevydrží.

Vlákna dopadajícím šípům neuhýbala – šípy je naopak přesekávaly. Původně krásně bílá souvislá plocha za pár týdnů vypadala jak „hadrnec“ ... rozpadající se struktura, chybějící vypadlé kusy, zbytky vláken trčících všude možně. No prostě nic moc ...  Snažil jsem se vymyslet čím to nahradit a nakonec zvítězila zvědavost a já se rozhodl pro tento účel zakoupit výrobek americké firmy Third Hand Archery. Nabízí speciální folii, o které tvrdí, že je téměř nezničitelná. Že to tvrdí oni je logické, ale co je hlavní, potvrzují to i jejich zákazníci. Folii za 30 $ se mi podařilo připojit k jednomu většímu nákupu z USA, takže  i s dopravou to vyšlo docela rozumně

Jdeme na to 

Jak už bylo zdůrazněno v původním článku – snad největší nevýhodou tohoto terče je jeho váha. Z podstavce bych jej snad nesundal ani s pomocí manželky. Takže mi nezbývalo než všechny hadry vyházet  na zem v garáži, kde terč stojí. Je toho děsná hromada. Moji pozornost přitahuje sbírka knoflíků. Pokud na hadrech byly při prvním plnění nějaké knoflíky, nechal jsem je tam. Teď se většina z nich nachází na dně. Utrhaná. Jak se to odtrhalo je trošku záhadou. Uvnitř se, při tom všem střílení, musí dít docela hrozný věci ... jinak si to nedovedu vysvětit.

Nicméně prázdná bedna už je lehká, dokážu ji sundat ze stojanu i sám a tak se začíná s opravou. Vyhazuji původní pokroucená a uvolněná záda z pletiva a vyrábím nová. Tentokrát jsou ale větší, takže je zahýbám přes okraj a kromě hran je tak můžu upevnit i na plochu stěn. Úchytných bodů je podstatně víc a pletivo by mělo držet.

Následuje další vylepšení. Taková pojistka. Přes záda natahuji čtyři popruhy. Pěkně vypnuté. Jejich úkolem je poskytnout zadnímu pletivu další dodatečnou oporu tak, aby se nemohlo vytahovat a vyboulovat.  Tohle by mělo taky pomoci.

výše uvedené fotky snad ilustrují "revoluční" úpravy v konstrukci :-)

Lehce vylepšuji i stolek-podstavec, na kterém terč stojí. Konečně montuji 4 pojezdová kolečka, koupená, jak jinak, v Bauhausu :-). Mám stojan i s terčem nacpaný v omezeném prostoru a dostat se třeba k zádům terče bylo předtím nemožné. Teď mám aspoň teoretickou šanci, že bych dokázal stojan s terčem povysunout a pootočit, takže drobné opravy můžu dělat za provozu.

Na tuhle chvíli se těším nejvíc - instalace nové fólie na čelní stranu. Odstraňuji rámeček, stará fólie se definitivně rozpadá na kusy. Instaluji tu novou. Lepší. Americkou ... :-) Upřímně – americká fólie je na první pohled velmi podobná té původní „made in Bauhas“. Opět tkaná z plastu. Materiál je ale podstatně pevnější, robustnější. Upřímně ale nevěřím tomu, že by mohl odolávat tak dobře, jak se o něm tvrdí.  Tyhlety fólie mám dvě – jedna má na sobě všelijaká kolečka a kružnice a druhá „lovecká“ má namalovaná zvířátka s cílovými zónami. S ohledem na útlocitnou manželku instaluji prozatím tu obyčejnou s kolečky.

Bedna jde zpět na své místo a já začínám znovu plnit. Pakárna. Tentokrát hadry pěchuju více než poprvé. Asi o dost víc, protože zjišťuju, že těch hader je míň, než by bylo ideální. Naštěstí tu mám ještě nějaké zbytky a tak není problém doplnit. Znovu proto doporučuji – pokud budete hadry kupovat, kupte jich víc a ještě trošku „do foroty“. Budou se hodit.

A máme hotovo

Terč s novou fólií vypadá úžasně (obzvlášť po té rozervané hrůze, na kterou jsem se musel posledních pár týdnů dívat). Následuje pár testovacích výstřelů. Dopadající šípy do terče vydávají podstatně jiný zvuk než předtím a také zůstávají lépe „zapíchnuté“. Je to určitě způsobené tím, že náplň terče je nově poskládaná a dobře stlačená, ale svůj podíl na tom pravděpodobně má i nová fólie. Je pekelně tuhá a zapíchnutý šíp docela svírá. Rozhodně se chová jinak než původní pytel.

Po vytažení šípu v ní zůstává krásně kulatá díra, která se za nějakou dobu začíná zatahovat. Pokud jsem si všiml, pokaždé ta vlákna šípu uhnula, namísto aby je šíp přestřelil. Na fotce vpravo je vidět detail fólie s několika vstřely různého stáří - zatímco nová díra je jasně viditelná, starší díry už se postupně zatahují. 

Na nějaké solidní závěry je pochopitelně brzo, fólie má za sebou tak 500 ran, ale zatím to vypadá nadějně. Výzva pro domácí kutily – bezesporu nejde o žádný kosmický materiál z NASA, vyvíjený jen pro účely terče. Pochopitelně to bude nějaká fólie vyráběná k úplně jinému účelu. Možná je k mání i u nás. Jen zjistit co je to zač a kde se to dá sehnat. Osobně bych tipoval na něco ze zemědělské výroby -  třeba to "bílé cosi", do čeho se balí ty velké kulaté balíky slámy. Na druhou stranu, cena není nijak strašná (spojí-li se doprava s další zásilkou) a pokud fólie vydrží, možná je zbytečný to extra řešit.

Od stejné firmy jsou koupil ze stejného materiálu i docela velký pytel. Po naplnění – opět staré hadry – by mohl vzniknout pěkný přenosný terč určený k zavěšení někde v terénu. Nicméně jelikož jsem zatím svoji zásobu hader téměř vyčerpal, bude si pytel muset na svůj den D chvíli počkat. 

Další možné vylepšení

Na fóru ArcheryTalk jsem narazil na další zajímavý nápad na vylepšení. Už jsem se zmínil, že díky nehomogennímu obsahu uvnitř terče nedrží šípy vždy spolehlivě směr, ze kterého přiletěly. Což je trošku problém třeba při tuningu. S "hadrákem" se prostě nemůžete spolehnout na to, že šíp nakřivo signalizuje, že něco není tak úplně v pořádku.

Jednoduše lze toto vylepšení popsat asi takto:  

• Kolem vlastního terče – bedny si vyrobíte další dřevěný rám -takový límec. Tak veliký, aby na bednu šel zapředu nasunout a následně připevnit a aby ještě přední stranu bedny přesahoval - řekněme tak o 12cm. 
  
  
• Z velké hromady kartónů (staré krabice atd ..) si nastříháte pásky o rozměru „vnitřní výška límce“ x  12cm. Nastříháte si jich opravdu hodně. Potom je do externího rámu začnete skládat. Pěkně nastojato, vždy hranou ke střelci, jeden vedle druhého .. co se jich tam vejde. Postupně vám tedy zakryjí fólii, která až doposud tvořila čelo terče. A další kartónový pásek nacpete mezi ostatní už jen silou, a další nacpete ještě větší silou atd, až jste jich tam ve finále nacpali co to je šlo.
  
  
• A máte hotovo ... teď střílíte do stěny, tvořené hranami kartónů. Šíp pochopitelně kartonovou stěnou proletí, ale terč za ní ho zastaví.  Nicméně kartony dokáží šíp pěkně podržet v jeho původním směru. Navíc mu většinou uhnout, takže šíp proklouzne kolem a kartony se příliš neničí.  A pokud ano, nic vám nebrání po čase kartónové proužky mezi sebou přeházet a máte to zas jako nové.
  
  
• Těm, kteří právě draze zakoupili krásnou americkou fólii bude možná vadit, že v tomto případě o ni pochopitelně „přijdete“ - je skryta za stěnou z kartónu. Pokud vám to vadí, můžete si extra rám zkonstruovat tak, aby šel oddělat. Když potřebujete,  rám s kartóny nasadíte. A až tunning skončí, celý rám i s kartóny sundáte a můžete zase vesele „mordovat“ zvířátka namalovaná na fólii.

A dál ?

... tik tak
... tik tak
... tik tak
... což má, prosím pěkně připomínat zvuk hodin .. protože mezi výše uvedeným a následujícím textem opět uteklo asi 14 dní ... a rád bych zde doplnil několik dalších zkušeností s terčem po jeho úpravách. Už jen ve zkratce :

• Zamilování pominulo, teď už je to jen láska :-) Naprostá spokojenost trvá. Terč je možná večný, ale ne bezúdržbový :-) Stále tento terč každému doporučuji.
  
  
• Záda tvořená plastovým pletivem do králíkárny mají stále tendenci se „vyboulovat“. Rozhodně ale ne tolik jako před úpravou. Pletivo, díky tomu, že je uchycené na větší ploše, se již nevytrhává. Pomocné popruhy pomáhají jak mohou, nicméně jisté vyklenutí zad je zřetelné.  Je taky možné, že se protahuje vlastní plastový materiál, ze kterého je pletivo vyrobené. Takže boulení stále je, ale už (nebo zatím) není nijak kritické
  
  
• Přesto se, díky vyboulení zad a pohybu hadrů dozadu, za přední stěnou (folie) vytváří občas malé dutiny. Ničemu to v zásadě nevadí, jen zvuk není tak pěkný a zabodnutý šíp se pochopitelně občas nějak nakloní.
  
  
• Přestože jsem se snažil hadry vecpat dovnitř co nejvíce chaoticky, zjišťuji že šípy si je tam postupně „tak nějak rovnají“ . Tím vznikají nežádoucí vrstvy hader a mezi vrstvami jsou pak „slabší“ místa. Navíc některé hadry, především v exponovaných místech, jsou tak rozstřílené, že se doslova rozpadají, čímž pochopitelně ztrácí schopnost zadržovat. Závisí to také na materiálu, ze kterého ten který kousek je. 
  
  
• Tohle vše se projeví pomalu a postupně - v konkrétním místě začnou šípy pronikat dovnitř hlouběji než předtím. I zvuk je jiný. Jste varováni. Můžete to ignorovat. Den. Dva. Klidně i více. Ale pokud jsem to ignoroval moc dlouho, stalo se, se, že najednou šíp prošel skrz. Ze terčem mám ještě starou matraci přeloženou napůl (naprosto k ničemu) a za ní dřevěnou OSB desku. Šíp prošel až do desky, odkud jsem ho pak složitě vysvobozoval a přitom proklínal vlastní lenost.
  
  
• Náprava je přitom jednoduchá . Stačí hadry uvnitř terče přeskládat. Prostě je vyhážete na zem až do úrovně problémového místa. Nebo raději trošku pod. A naskládáte je tam znovu.  Pěkně a pečlivě znovu vyplníte všechen prostor. Opět překvapení - zjistíte, že hader je zas o něco méně než předtím. Zásobu hader už nemáte. Následně se z koupelny ztratí dvě velikánské osušky. „Padly“ tam tak *** na hrnec. Stejně už byly starý a vůbec ...

Přeskládání hader je všehovšudy práce na čtvrt hodinky. Pokud vám někdo pomáhá a hadry podává pak ještě míň. Skutečně není problém vnitřek takto obnovit pokaždé, když se uvnitř objeví „slabší“ místo.  Jen nesmíte být líní jak veš. Nebo jako já.

• Americká fólie zatím dostává své pověsti, i když už nevypadá jako první den. Občas jsou někde vidět stopy po vstřelech, které se už nezatahují tak ochotně jako když byla úplně nová. Výjimečně najdete i nějaké prasklé vlákno materiálu, ze kterého je vyrobena. Ale jinak naprosto OK - zatím vypadá, že skutečně vydrží to, co se o ní povídá a co výrobce slibuje.
  
  
• Kartonovou „vychytávku“ jsem prozatím nezkoušel.

A to je asi vše .... snad jen popřeju, abyste si uživali svůj hadrový terč stejně, jako si ho užívám já. A pokud ho ještě nemáte .. neváhejte a pusťte se do toho !

H.