Recenze 3D terče Rinehart 18-1

Známe to všichni. Nakoupíme luk. Šípy. Potuníme s kámošema na střelnici a nejpozději v tomto bodě začneme řešit nerudovskou otázku kam s nimi. Každý novopečený jen trochu střelbychtivý majitel luku narazí nevyhnutelně na problém, že nutně potřebuje do něčeho střílet...

Ale nemá kam. Začne tedy hon na polystyrén, staré hadry, noviny, pytle a jiné rozličné materiály, které by aspoň trochu v letu zpomalily vaše létající mazlíčky.

Z diskusí na internetu se samozřejmě dozvíme, že nejlepší a nejlevnější cesta je bastl. A zpočátku možná opravdu je. Jenže počátek končí zhruba za dva měsíce aktivního střílení prokládaného ustavičným zametáním drobného bordelu z vaší vlastnoruční rozšvihané terčovnice a obrážením všech možných i nemožných lokalit kvůli stavebnímu materiálu. Rozumné možnosti jsou dvě. Buď použít klasické sportovní terčovnice. Čili materiál zmáčknutý mezi dvě prkna pomocí závitových tyčí. Její konstrukce není složitá ani výrazně dražší než ty specializované (spíše naopak) a můžeme si jí ukázat někdy jindy. Nebo nákup specializované terčovnice. Pokud střílíte na zahradě, chcete trénovat na větší dálku (50m a více) a nepotřebujete terč přenášet, je první varianta optimální a pro nekladkové luky asi jediná možná. Pro jakýkoli jiný tréning vám mnoho lidí doporučí 3D terče od firmy Rinehart a někteří vám budou tvrdit, že nejlepším z nich je osmnácti-boká kostka. A budou mít s největší pravděpodobností pravdu. Pojďme se na ní tedy podívat trochu blíž a popsat si k čemu je taková věc dobrá a proč volit z dostupné nabídky zrovna ji.

Ukázka nástřelu šípů ze vzdálenosti 8m, terčovnice je v místech kam obyvkle střílím už dost poničená

Kostka 18-1, jak zní její oficiální název je monolitický blok materiálu se schopností hojení, podobné tomu z technologicky pokročilých formulových pneumatik, kdy se materiál v místě porušení sám zatáhne. Díky tomu je terčovnice velmi, ale opravdu velmi odolná. Je designovaná pro všechny typy hrotů včetně loveckých a výrobce jí věří na tolik, že poskytuje roční záruku pokud se vám ji podaří do roka od zakoupení prostřelit. Což se může jevit jako zcela nemožné zvlášť za podmínek, které si pro to výrobce klade. Z manuálu se totiž dozvíte, že terč musíte prostřelit ze VŠECH dostupných bočnic, tak aby hrot prošel skrz. Což je u osmnácti variant vstupu a takhle odolné terčovnice pro většinu smrtelníků manuálně v podstatě nemožné i z těch nejsilnějších luků a kuší.

Terčovnice jako taková je poměrně malá. Má hranu pouhých 38cm, což jí odsuzuje k tréningu ne úplných začátečníků ve volném prostoru zhruba do 30m pro reflexní luky. Kladkové by si mohly troufnout asi i na 50m. Důležité ovšem je, že těch 38cm má terč ve všech třech dimensích, což z ní dělá nikoli placku, ale hutný blok, který je opravdu těžké prostřelit naskrz. Postupným střílení kostku sice časem vydlabete, ale nikdy jí jednorázově neprostřelíte bez toho abyste to před tím aspoň trochu nečekali. Šípy se z terčovnice velmi lehce vyndavají a to i v nepříliš rozstříleném stavu.

Stejný pohled z boku, porovnejte jeden z vytažených šípů se skutečným průrazem

Díky tomu, že je kostka seříznutá po hranách je celkem pěkně navržená k házení. Vylezete někam na kopec, mrsknete jí dolů a můžete si být jistí, že se vždycky nějakou stranou natočí směrem k vám. Dá se i celkem v pohodě pověsit na strom, nebo jiný závěs za poutko sloužící k přenášení. Jednu z mála výtek mám ovšem k hmotnosti. Ta o něco málo přesahuje 6 kg a je přesně na hranici, aby byla terčovnice těžká do ruky, ale nebyla ještě dostatečně stabilní. Znamená to, že při střílení v přírodě stejně budete muset ke svému hřišti dorazit na blízkou vzdálenost autem, protože tříkilometrová procházka s terčem v ruce a lukem na zádech bude nanejvýš nepříjemná. Kostka se nosí nejlépe jak je to možné, ale pořád celkem nepohodlně.

Na druhou stranu není kostka úplně ideálně hmotná, takže vám po ledabylém pohození bude po nárazech šípů uhýbat. Rozhodně nedoporučuji střílet každý šíp z trochu jiného úhlu. Pokud jdou šípy ve stejném směru, je jejich čelní plocha minimální a rozstřelíte si tak maximálně končík, pokud si do nich ale budete střílet pod úhlem, způsobeným pohybem terče, riskujete, že zboku snadno přestřelíte křehké trubky napůl. Proto je dobré věnovat v terénu pozornost umístění terče a trochu si ho manuálně zafixovat. Pak už tréningu nic nebrání.

Stále stejná situace, obrázek přesněji měří skutečnou hloubku vniku

Na třetí stranu se nikde v manuálu ani v promo materiálech nedozvíte, že kostka výborně tlumí nárazy šípů. To z ní dělá horkého adepta na indoor, respektive in home střílení, kde nevadí menší rozměr, ale potřebujete jistotu neprůstřelnosti a nízkou hlučnost kvůli sousedům a ostatním bytovým soudruhům. Můžete mi věřit, že víc akustického smogu vyprodukujete samotným lukem, než dopadem výstřelu. Zkuste si takhle pro porovnání vystřelit do papundeklového terče, nebo dokonce polystyrénu.

Záměrné body na kostce jsou ve tvaru kružnic ve velikosti 4,5cm, 6cm a 8cm. Což je dostatečně titěrné i pro střelbu na přesnost z reflexů na vzdálenosti 10m. Kladky budou muset asi dál. Celkem důležité je, že jsou kružnice na kostce nastříkané v negaci. Střílíte tedy do podkladového materiálu, který časem vydlabáváte a ne do nastříkané barvy. Pokud by byly záměrné body nastříkané žlutě (tak jako je tomu třeba i na jiných kostkách fy Rinehart), začala by vám podkladová barva s postupným rozstřelováním a vydlabáváním záměrného bodu mizet. To se tady nestává protože terčíky jsou vlastně ohraničeny z vnějšku, takže do barvy střílíte spíš méně než více.

Několik pohledů ze všech stran, občas je vhodné terč otočit a klofat z druhé strany

Rozmístění terčíků vás donutí přemiřovat buď v rovině, nebo do kříže, podle toho jak si kostku postavíte. Je to velmi žádoucí tréning zejména na terénní střílení a oblíbené 20cm trojice terčů. Pokud budete do kostky střílet tímto způsobem a nebudete prát všechno do jednoho místa, vylepšíte tím kromě svého umění i trvanlivost terčovnice, kterou přece jen snáze potrhá chumel po sobě se plazících šípů, než několik po sobě jdoucích chirurgicky přesných zásahů do jednoho místa. Širší hliníkové šípy způsobují více povrchových škod, ale nejdou tolik do holoubky. Slabší karbonové, diametru ACE jsou průraznější, ale zdá se, že terčovnici díky malému průměru trochu méně poškozují. Použití papírových terčů na kostce spíš nefunguje. Ne že by to bylo nemožné. Jede ale o to, že objekt není na sto procent rovný jak ho postupně vydlabáváte a terče se na povrchu krabatí. Spíš počítejte s tím, že budete odkázáni na to co na kostce už je, než to co si tam připnete. Ale dala by se asi snadno přestříkat.

Terčovnice rozhodně nemá lehký život, ale drží se i po dvou letech statečně

Je jasné, že tento až telemarketingový výčet výhod, které jsem zde uvedl není tak úplně zadarmo. Cena je kromě hmotnosti další drobnou nevýhodou kostky. I když pouze zdánlivou. Investice několika tisícovek (aktuálně něco kolem 4) jednorázově je jistě bolestivá. Je ale skoro jisté, že vám tahle věcička vydrží mnohem déle, než byste se odvážili doufat a přetrvá jiné o polovinu levnější terčovnice násobně, takže v konečném efektu vychází vlastně vcelku levně. Pro srovnání omrkněte na okolních obrázcích stav mé dnes už notně děravé terčovnice, kterou jsem kupoval v lednu roku 2014, čili dva roky od psaní těchto řádek. Střílím na ni z reflexního luku o libráži cca 34liber s běžnými terčovými hroty. Většinou z blízkosti 5-10m, takže s maximální úsťovou (v našem případě spíš středovou :-) ) rychlostí. Odhaduji, že počet vystřelených šípů na ni už určitě o dost přesáhl deset tisíc a zatím se i přes vizuálně dezolátní stav bočnic neblíží svým limitům. Penetrace šípu je ze všech stran zhruba stejná a nepřesahuje 1/3 hloubky terče.

Terčovnice nevypadá vyloženě blbě a s černo žlutou barvou i celkem neutrálně. Když si jí dáte do obýváku neudělá kdovíjakou parádu, ale ani vám výrazně nerozkopne vyladěný bytový interiér, což se běžné nožičkové terčovnici z prkýnek jistě podaří. Závěrem bych poznamenal, že velmi podobně vypadající kostky vyrábí i jiné firmy než Rinehart a jsou o pár desítek dolarů levnější. Bohužel také o dost méně trvanlivější. Proto bych případného zájemce spíše varoval a odkázal ho na originál. Za pár peněz si s ní užijete hodně muziky a v podstatě nic neřešíte. Z rozstřílené kostky si pak můžete udělat stylovou stoličku, protože se na ní velmi příjemně sedí. Je to skutečně praktické zařízení, které mohu jen doporučit. Určitě jeden z výrobků, který by podle mého názoru měl mít každý lukostřelec.

ML.