Zakládka luku je jednou z prvních komponent s níž začínající lukostřelec přijde do styku většinou stylem "sem si dej šíp..." a to je na dlouhou dobu jediná teorie které se k této zcela základní komponentě dočká. V tomto článku bychom se měli na zakládku podívat z poněkud odbornějšího hlediska. Vysvětlit si její evoluci, podívat se na základní typy a jejich použití....

Zakládka (anglicky rest) je vcelku jednoduchá součást luku o níž zdánlivě není co říct. Opak je pravdou. Bez vhodné zakládky se v mnoha ohledech opravdu blbě střílí, což zjistili už první střelci z primitivních luků, kteří začali postupnou evoluci místa pro fixaci šípu. Volba správné zakládky není nahodilá a měla by se odvíjet od zamýšleného účelu luku i jeho konstrukce. Pochopení technického vývoje zakládky je tedy vcelku nutnou podmínkou pro úspěšné vyladění luku. Pojďme se tedy podívat na evolučně seřazený výčet možných typů zakládek na jehož konci si vysvětlíme proč tomu tak všemu je.

Žádná zakládka

První střelci z luků zakládku neměli a tak si pokládali šíp na holou ruku, případně si ho ještě při střelbě opírali o střed luku. Pro občasné střelecké nebo lovecké použití je asi vyhovující. Pro aktivní a dlouhodobé střílení je to ale nepohodlné až bolestivé. Proto se začalo hledat řešení, jak ruku od výstřelu odstínit. Vylepšením byla kožená rukavice na níž lze šíp položit a ruku tak ochránit. Kromě toho jsou v rámci primitivních luků určité snahy o decentní vykrojení těla luku, nebo přidání malého podpůrného špalíčku k tělu luku, na něž lze šíp položit a vyloučit tak ochranou rukavici.

Zakládání šípu v nejprimitivnější formě

Samozřejmostí pro tento způsob zakládání šípu je použít krocaní peří na brka šípů, které jsou s rukou a středem v těsném kontaktu a jsou jedním z mála z přírodních materiálů, které se dokáží o střed luku otřít tak, aby nezpůsobily výraznější vybočení šípu z dráhy. Soudobá plastová brka tomuto požadavku nevyhovují.

Z dnešního pohledu moderního střílení má tento způsob zakládání některé zásadní problémy z nichž nejbolestnější je prohloubený lukostřelecký paradox. Vyosení šípu oproti středu luku je tu extrémní a střelec s ním musí počítat. V praxi se to projeví tak, že někam míříte, ale luk střílí víc doprava (nebo doleva pokud jste levák) v závislosti na straně luku ke které přikládáte šíp. Proto je tento způsob zakládání šípu vhodný hlavně pro instinktivní střílení. Typickými luky kde se tento způsob zakládání používá jsou různé typy dřevěných luků spadající do kategorií primitivní luky, dlouhé luky, jezdecké luky apod.

Střelecké okno

Největší neduh luků bez zakládek se podařilo vyřešit důmyslně tvarovaným střeleckým oknem do něhož je možné šíp položit. Na první pohled nemusí být mezi tímto a předchozím řešením pomocí mělkého vykrojení, nebo špalíku (například na dlouhých lucích) výrazný rozdíl. "Jen" se prohloubil výřez v luku do něhož se šíp ukládá. To však znamená přesun šípu do osy luku, což způsobuje, že šípy z takto konstruovaného luku létají v ose míření a střelec nemusí nijak výrazně přemiřovat do stran. Na druhou stranu to klade značné nároky na výběr materiálu a zpracování luku, protože luk v tenčím místě okna může praskat. A stále to neřeší všechny problémy. Definitivně sice odpadá nutnost rukavice na ruku držící luk a korekce míření do stran. Zůstává potřeba opeřených šípů, které stále prolétávají v těsné blízkosti středu. Stejně tak se tu nepříjemným způsobem projevují vibrace po výstřelu a výstřel je díky velmi těsnému kontaktu šípu se středem od středu masivně ovlivňován což zvyšuje nároky na umění střelce.

Luk se střeleckým oknem

Takzvaná střelba ze shelfu má ale i své výhody. Je jednoduchá a naprosto bezúdržbová. Šíp zvládnete nasadit i poslepu nebo ve tmě. Pokud máte luk dobře konstrukčně i materiálově vyladěný, je výstřel z takového luku velmi tichý a nehrozí žádné mechanické zvuky při výstřelu. Oproti preciznějším řešením nemusíte řešit váhu šípu (respektive hrotu), která může dělat problémy sofistikovanějším zakládkám ani složité tillerování luku. Díky těmto výhodám je zakládání šípu do střeleckého okna používané zejména pro lov pomocí tradičních luků s možností použití instinktivní ale i mířené střelby. Luky můžou být dřevěné nebo s kovovým středem, ale musí být konstruované tak, aby se střelbou přímo z těla luku počítaly. Nejen tvarem středu, ale i celou geometrií luku, jak si ukážeme později. Sportovní středy na to z valné většiny konstruované nejsou a střelba ze shelfu se u nich nepoužívá.

Nalepovací zakládka

Motivací pro použití něčeho lepšího než je samotné střelecké okna je s největší pravděpodobností snaha vylepšit přesnost výstřelu. Přímý kontakt šípu se středem přenáší veškeré rázy z dopadu ramen přímo na šíp a co je horší, šíp se při výstřelu výrazně otírá o střed luku, což může snadno destabilizovat jeho přesný let. Proto je snaha šíp pokud možno odstínit od těchto vlivů a co nejvíce minimalizovat jeho kontakt se středem. K tomu slouží zakládka. Nejjednodušší zakládky jsou nalepovací. Lepí se dovnitř střeleckého okna a mohou být buď plastové, nebo kovové s tenkým drátkem jako raménkem.

Nalepovací zakládky Hoyt Hunter a Shibuya Ultima

Plastové se používají zejména pro tréningové luky začátečníků, nebo lovců s tradičními luky, kteří chtějí trochu vylepšit svoji přesnost. Plastová zakládka nemusí vyžadovat button (např. Hoyt Hunter lze použít samostatně) i když se s nimi často používá. Preciznější drátové zakládky jsou pak doménou olympijských luků s úchopem tětivy jednoho prstu nad a dvou pod. Drátové zakládky jde typicky použít pouze v kombinaci s buttonem. Nalepovací zakládky se nehodí pro string walking z důvodů, které si řekneme jindy. Výhodou tohoto typu zakládky (hlavně těch drátových) je opravdu minimální ovlivnění letu šípu a snadná montáž na téměř jakémkoli typu luku. Problémem pak může být jejich menší konstrukční výdrž (opět hlavně drátové, plastové jsou znatelně odolnější) a nemožnost jemného nastavení polohy ramínka. To je důvod proč je nalepovací zakládku nutné občas přelepit.

Mechanická zakládka pro reflexní luky

Přelepování mají střelci, kteří chápou zásadnost zakládky a její vliv na přesný výstřel velmi neradi. Proto je na sportovních lucích často k vidění i mechanická zakládka, která je v principu podobná té nalepovací. Opět jde o drát podpírající šíp. Tentokrát ale podstatě robustnější a silnější. Drát je navíc připojen k mechanismu, který se na luk nelepí ale šroubuje se z vnější strany okna. Mechanismus umožňuje pomocí šroubků přesně polohovat ramínko zakládky ale třeba i nastavovat její tuhost při sklápění. Navíc obsahuje magnet, takže se podkladový drátek po výstřelu sám vrátí na místo.

Robustní zakládka Spigarelli ZT

Střed musí tuto zakládku a její montáž podporovat. U sportovních středů vyrobených po roce 2005 to většinou nebývá problém. Tradiční, nebo nějakým způsobem speciální středy tuto možnost mít nemusí. Výhodou této zakládky je rozhodně její absolutní nesmrtelnost a snadná možnost nastavení. Používá se typicky na téměř všech typech sportovních reflexních luků a pro střelce používající string walking je prakticky jedinou možnou volbou. Nevýhodou může být těžké ramínko, které při opravdu top vyladěných lucích nemusí dostatečně agilně ustupovat šípu z cesty. Špičkoví střelci z olympijských luků proto používají používají spíš kvalitní nalepovací verzi drátové zakládky.

Mechanická zakládka pro kladkové luky

Kladkový luk už od pohledu urazil oproti reflexnímu velký kus evoluční cesty a stejně tak i zakládky pro něj určené. Tady už je úzká specializace hodně znát a můžete se zde setkat s různými konstrukčními řešeními, které se povětšinou liší účelem. Asi nejjednodušším, nikoli však nejlevnějším řešením jsou sportovní zakládky. Jde vlastně o jemný mechanismus s ramínkem z něhož je do osy luku vystrčená planžetka s vidličkou na konci na níž se šíp posadí. Tato zakládka maximálně splňuje požadavek na minimální kontakt šípu s lukem. Ale už nic jiného. Předpokládá se, že se střelec při výstřelu nehýbe, luk výrazně nenaklání, nestřílí při extrémním počasí atd. Za odměnu dostane maximálně přesnou možnost výstřelu s minimálním vlivem luku na šíp.

Sportovní kladková zakláda AS-ES Pro

Naproti tomu lovecká lukostřelba z kladkových luků předpokládá nutnost pohybu s lukem a pevně založeným šípem. Šíp fixovaný tak, aby ho nepředvídatelné vlivy prostředí nemohly ze zakládky zfouknout, nebo před vypuštěním nějak výrazně ovlivnit. Proto se používají různá technická řešení počínaje hlubšími vidličkami inspirovanými sportovní verzí zakládky, přes různé druhy padacích zakládek, které jsou pevné a šíp je na nich málo ovlivňován, ale zase jsou náročné na seřízení, konče klasickou zakládkou whisker biscuit, která je maximálně efektivní, ale její vliv na šíp je trochu diskutabilní.

Kladková lovecká zakládka Whisker Biscuit

Jaká je nejlepší?

Tady neexistuje univerzální odpověď, protože každá zakládka má svůj účel a typické použití, které vypadá asi takto. Primitivní luky jsou primitivní a jako takové co nejjednodušší, takže nepoužívají žádnou zakládku. Stejně tak některý typy dlouhých, nebo jezdeckých luků. Je to většinou dané konstrukcí luku a neměnné.

Tradiční luky pro lov typicky mají okno a střílí se přímo z něj. Pokud by snad byla tužba po větší přesnosti, dá se použít jednoduchá plastová lepená zakládka. Ta se také používá na dřevěných tréningových sportovních lucích (např. Optimo apod.).

Na holém sportovním luku se používá pevná drátová mechanická zakládka. Na sportovním olympijském luku si můžete vybrat mezi zakládkou nalepovací a mechanickou drátovou.

Sportovní kladkové luky používají již zmíněné planžetové zakládky a kladkové luky určené pro lov nebo hobby většinou zakládku Whisker Biscuit. Dle údajů obchodníků se nedpoloviční většina luků těchto dvou kategorií prodá právě s touto zakládkou což podle mě není náhoda.

Tolik tedy k základnímu přehledu, příště se pustíme do detailů konkrétních kusů zakládek.

ML.