Když jsem při nákupu drobného vybavení zahlédl v lukostřeleckém obchodě knížku "Instinktivní lukostřelba" a to navíc v češtině, moc dlouho jsem neváhal. Už proto, že českých knih na toto téma moc není ....

Jak už bylo řečeno, českých, nebo i slovenských, knih o lukostřelbě (a jedno zda se bavíme o tradičních nebo kladkových lucích) je v našich krajích jako pověstného šafránu. Vlastně mnohem méně. Protože zatímco šafrán už koupíte i v "blbém" supermarketu, co se knížek/publikací o lukostřelbě týká, pak vím o třech :

Dvě volně šířené ve formátu PDF

• Začínáme s lukostřelbou 
• Športová lukostřelba (ve slovenštině) 

No a vcelku nedávno k nim přibyla právě již zmíněná knížka – "Instinktivní lukostřelba" od Jaroslava Kejvala (abych byl úplně přesný ... nedávno jsem ji objevil já, knížka vyšla poprvé v roce 2013 a pak v 2014 přibylo druhé opravené vydání). A jak jsem ji tak četl, něco se mi líbilo moc a něco méně a nakonec mě napadlo se o dojmy podělit ...

Pro věčné rýpaly podotýkám – je mi jasné, že českých knih bude asi více, jen já o nich nevím. Souhlasím :-)

Tak, přiznám se, že jsem docela rozvažoval jak tento článek pojmout. Jestli jako stručnou informaci a "pochvalu" ve smyslu "že právě tohle u nás chybělo a v knihovničce každého nadšence to prostě nesmí chybět", nebo to rozebrat trochu podrobněji. Prostě napsat svůj názor na to, co se mi líbí a co třeba ne. Moc se mi nechtělo pustit se do případného kritizování někoho, kdo o problematice ví rozhodně víc než já. Ale nakonec jsem se rozhodl takto ... no je mi jasné, že se pouštím trochu na tenký led, ale risknu to .. ta knížka i případní zájemci si to zaslouží. Jen prosím mějte na paměti, že vše co zde napíšu, jsou MOJE subjektivní pocity a názory ...

Knížka ve formátu A5 má nějakých 115 stran a pořídil jsem ji za smysluplných 300 Kč v mém oblíbeném obchodě (oblíbený je hlavně proto, že široko daleko jiný není :-) Ale bez legrace .. je vážně dobrý).

Kniha je vytištěná na kvalitním (křídovém) papíře, což je super, protože zůstává zachována kvalita fotografií. Ty si zaslouží samostatnou pochvalu, protože jich je v knize opravdu hodně a většina z nich obsahuje zajímavé a důležité detaily, které si čtenář chce pořádně prohlédnout/prostudovat. Tohle mě mile překvapilo, protože skutečně nesnáším, když nekvalitní papír a tisk degraduje kvalitu fotek a obrázků tak, že téměř není poznat na co se to vlastně koukám. O případných detailech nemluvě.

Často se také stává, že fotky a obrázky jsou jen taková "doprovodná omáčka", se kterou se nechce nikomu "drbat". Neustále se to odkládá a nakonec se to řeší na poslední chvíli tím, že se z Internetu postahuje cokoliv aspoň trochu smysluplného, ale o skutečné užitečnosti nelze moc mluvit. V případě "naší" knihy jsou ale všechny fotky originální. To znamená, že autor si dal tu práci, aby každou fotku vyfotil přesně takovou, jakou chtěl nebo potřeboval. A případně ji ještě doplnil doplňujícími informacemi, nákresy atd ... V knížce tak (myslím) nenajdete jedinou fotku, která by tam byla "jen tak pro parádu". Tohle muselo dát hrozné práce a za mne tedy "velký palec nahoru".

Ukázková strana - technika střelby

První drobnou výhradu bych měl snad k samotnému názvu knížky – "Instinktivní lukostřelba", která podle mě není úplně přesná. Myslím, že se měla spíše jmenovat "Tradiční lukostřelba". Knížka pojednává o střelbě z tradičního luku. A ano, instinktivní (řekněme "nemířená" střelba) je jejím hlavním obsahem. Ale kromě toho se zde dočtete i o způsobech "míření" tradičním lukem .. tedy "gapování", Split vision atd .. což je v pořádku, pokud se bavíme o střelbě z tradičního holého luku (barebow), ale za instinktivní bych to neoznačil.

Souhlasím, že je to spíš drobnost. Spíše věc použité terminologie, než skutečný "problém". Důležitější než název je, o čem se v knížce skutečně píše. A to je právě zajímavé - ve vlastním textu knihy už autor běžně pracuje s termínem "tradiční lukostřelba" a termín "instinktivní" nechává pouze pro jeden konkrétní styl techniky střelby (nemíření).

Asi největším "problémem" knížky je její obsah. Ehm, to jsem napsal blbě. Takže, zkusím zvolit lepší slovo – co třeba "záběr"? No, prostě rozsah informací, které se snaží obsáhnout. Množství a typ informací určené pro různě pokročilé a vzdělané čtenáře. A způsob jakým problematiku popisuje.

Dovolím si to vysvětlit – není tak úplně jasné, pro koho je vlastně knížka určená. Autor si dal nelehký úkol, popsat celou problematiku tradiční lukostřelby. Projdeme si (byť krátce) historii, pak (docela logicky) následují informace na téma :

• "jak určit dominantní oko"
• "jak silný luk"
• "jaké jsou typy tradičních luků"
• "z jakého materiálu se vůbec vyrábí šípy pro tradiční lukostřelbu"
• atd ...

Z čehož mi tak nějak vyplývá, že knížka je určená pro začátečníky. Což je logické a v pořádku. Jenže, o kousek dál se v textu dostaneme k takovým "hrátkám" jako je výroba vlastních dřevěných šípů, problematika výroby "self nocků" – tedy jak správně v těle dřevěného šípu vyříznout zářez pro tětivu v případě, že se dotyčný věnuje už ne "pouze" tradiční, ale spíše "historické tradiční" lukostřelbě, atd.

A také se dočtete, že na "tapperování" konců dřevěných šaftů je asi nejlepší úhlovací nástroj "Woodchuck", což je užitečná informace navíc pocházející z praxe, určená ale spíš pro malou skupinu hodně pokročilých lukostřelců. Jenže otázka je, zda si takoví zrovna koupí tuto knížku a pokud ano, zda potřebují současně řešit jak na dominantní oko (?)

Upřímně, nemám nic proti takto podrobným radám ... jenže ... knížka má 115 stran a informace pro začátečníky a pokročilé do takto omezeného rozsahu prostě zaráz nenacpete. Alespoň ne tak, aby to bylo užitečné pro obě skupiny. Je fajn, dozvědět se, že dřevěné tyčky se musí při výrobě šípu narovnat, že je vhodné nakoupené dřevěné tyčky ještě roztřídit podle váhy, která u dřeva prostě není stejná, tudíž  je dobré je nakupovat po větším množství, jaké jsou různé druhy dřeva a jejich výhody/nevýhody atd... ale začátečník z toho všeho bude spíše zmaten, protože tohle je mimo jeho rozlišovací schopnosti (jemu by stačila jednoduchá rada aby si do začátku pořídil karbonový šíp), zatímco pokročilejší se asi stejně nedozví vše, co chce a co by potřeboval vědět.

Výsledkem je, že knížka obsahuje spoustu informací, ale pouze část je vhodná pro začátečníka a jiná část pro někoho, kdo se v problematice už trochu orientuje a pídí se po podrobnějších detailech. Tak trochu mi to připomíná vysokoškolská skripta, nebo možná diplomové práce - tam je taky všechno a nic pořádně :-)

Nebo ještě jinak – na knížce je vidět, že autor toho o tradiční lukostřelbě ví opravdu hodně. Ostatně jak by ne – jde o zkušeného lukostřelce, navíc výrobce luků, šípů atd. Takže má značné množství zkušeností a znalostí, o které se může (a asi i chce) podělit. A i když se od začátku snažil knížku koncipovat pro začátečníky, tak mu to prostě nedá, a ty pokročilejší věci se mu "tam neustále cpou" :-)

Nicméně znovu zopakuji – nechápejte tuhle moji "kritiku" špatně. Začátečník, pro kterého je ta knížka určena primárně, si ty nejdůležitější informace najde. Ti zkušenější prostě známé věci přeskočí a najdou si něco jiného - co ještě nevěděli. A právě tohle se mi stalo při čtení knížky několikrát (a to si myslím, že už něco málo vím). Najednou jsem narazil na text, informaci, o které jsem doposud neměl "tucha", a která mi přišla vhod.

Takže jaký ? Dobrý nebo špatný ? V USA by podobný titul byl asi předmětem mé kritiky. Jenže, v USA by podobný titul asi nevyšel. Knih na podobné téma je tam spousta a autor by, s ohledem na své schopnosti, svoji knížku pravděpodobně koncipoval úplně jinak – pravděpodobně jako detailní manuál pro velmi pokročilé střelce. Jenže knížka vznikla u nás, kde s ohledem na čtenářský potenciál musela obsáhnout celé spektrum možných čtenářů .. a to se všemi důsledky ...

Takže, dokud u nás nebude nabídka literatury na téma tradiční lukostřelba výrazně bohatší, pak můj verdikt zní "Zaplať pánbůh za to!"

Začátek nás zavede do historie. Myslím, že by každý tradiční lukostřelec měl mít o podobných věcech povědomí. A informace o tom, kdo to byl Bill Compton, Artur Young, Ishi nebo Howard Hill k tomu prostě patří. Jediné mínus této části tak mohu dát pouze absenci detailnějších informací o Fredu Bearovi. Myslím, že zrovna "Papa Bear" by si zasloužil (třeba v příštím vydání) vlastní kapitolu. Nejen proto, že je to můj oblíbenec, ale jeho přínos pro komerční výrobu luků (a tedy jejich dostupnost) a použité technologie (např. použití laminátu) jsou prostě nepopiratelné ... 

Pěkný je úvod do tradičních luků a vysvětlení rozdílů mezi longbow, reflexním a deflexním lukem (případně deflex-reflex) a recurve, délka luků, délka nátahu, různé možností tětivy – jak materiál, tak i konstrukce, opěrky šípů apod ... 

Jistou výhradu bych si ale dovolil ke kapitole o napínání tětivy na luk. Autor sice správně upozorňuje na možné poškození luku při nevhodné technice (tzv. přes nohu), ale vzápětí představuje tu samou techniku, pouze vylepšenou použitím řemínku kolem kotníku a označuje ji jako "pravděpodobně nejšetrnější". Přiznám se, že jsem se o podobné vychytávce (řemínek na kotníku) dočetl poprvé, což je pochopitelně moje chyba - to autorovi nevyčítám :-)  Ale jako naschvál zrovna v tomto případě (snad jediném) mi autorovy fotografie moc nepomohly – musel jsem si detaily dohledat na netu.

Detailní zobrazení "vychytávky" zmíněné v knize - jsem musel dohledat na americkém patentovém úřadě :-)

Ale co mi vadí je, že v knize naprosto absentuje popis, doporučení či dokonce jen zmínka o tzv. "stringeru", což je jednoduchý "vehement", určený na instalaci a sundávání tětivy, který se dnes (alespoň co vím ze zahraničních zdrojů) doporučuje jako jediný správný - šetrný s ohledem na možné poškození luku a také bezpečnost lukostřelce. Nepochybuji o tom, že autor "stringer" zná a zůstává mi tak docela záhadou, proč se mu ve své knize zcela vyhnul. Nicméně znovu připomínám, že autor je zkušený lukostřelec a výrobce luků a možná ví co říká a proč. Ale i tak, nebo spíše právě proto, bych uvítal více informací ...

Stringer o kterém mluvím já v knize nenajdete ... ?

Následující kapitola věnovaná šípům se sice hned v úvodu zmiňuje o různých možnostech s ohledem na materiál – karbon, aluminium, dřevo atd., ale je z ní naprosto jasné, že autor je skutečný tradicionalista, protože další informace už jsou orientovány pouze a jen na dřevo.

Vysvětlení používaných druhů dřeva, průměrů šaftu (mimochodem nechápu proč v seznamu absentuje docela často používaný rozměr 23/64", když se o něm v dalším textu už běžně píše – možná došlo k záměně za 3/8", což je sice velikost hodně podobná, ale rozhodně ne stejná – třebas jen z pohledu začátečníka, který poprvé nakupuje dřevěné tyčky na Internetu), doporučení vhodné tuhosti (spine) pro daný luk. Znovu – tohle vše je už pouze a jen o dřevěných šaftech.

Souhlasím s tím, že dřevěný šíp si v tradiční lukostřelbě zaslouží ten nejvyšší obdiv, ale můj skromný názor je, že právě dřevěný šíp je pro začátečníka naprosto nevhodný. Je to totiž další (a ne rozhodně malá) složitost, komplikace, zdroj možných problémů a nepřesností. A to vše je to poslední, co začátečník potřebuje. A znovu jsme u toho, co jsem zmiňoval výše – že není tak úplně jasné, pro koho je knížka vlastně určená.

S ohledem na začátečníka, který asi bude nejčastějším čtenářem této knihy, mi zde chybí jednoznačná rada ve smyslu: "dřevo si nech na později, až budeš mít zvládnutou techniku střelby a bude ti to lítat kam chceš. Pak, až se budeš třeba nudit a nebudeš vědět co roupama, tak si začni hrát se dřevem. Ale teď do začátku si kup moderní kvalitní šíp a ideálně z karbonu ..."

Jenže, pak by zde musela být i informace, že u karbonových a hliníkových šípů se tuhost (spine) měří jinak, než je v knize popsáno (jiná vzdálenost podpůrných bodů a jiná hmotnost). A hlavně, že nějakým měřením se náš začátečník nemusí vůbec zabývat, protože tuhost udává přímo výrobce (je napsána na šaftu), takže si vlastně "stačí" jen správně vybrat. Jenže, to by zde také muselo být vysvětlení, že se u těchto šípů tuhost značí jiným způsobem a jak tedy tento údaj správně číst a chápat. Což není ...

Protože, pokud se z knížky dočtu, že pro můj recurve o síle #60 a mém nátahu bych si měl pořídit dřevěný šaft o tuhosti #70 - #75, je to sice pěkné, ale pro karbonový šíp mi to moc nepomůže. Neboť v katalogu budu zírat na karbonové šípy s označením tuhosti .500, .400, .340 atd. a já začátečník rozhodně nebudu vědět co s tím. Navíc, orientace v tabulkách, podle kterých se karbonové (či aluminiové) šípy vybírají, není pro začínající adepta úplně snadná a tak je škoda, že se tomu kniha alespoň ve zkratce nevěnuje.

K tuhosti snad ještě dvě poznámky :

• jeden malý detail – ačkoliv autor v názvu kapitoly použil termín "spine" správně, v následujícím textu už se většinou tvrdohlavě omezil na "spin". Nemyslím si, že by to bylo správně - tuhost se v angličtině označuje jako "spinE", slovo "spin" znamená něco jiného ...
  
  
• trochu mi v textu chybí výraznější informace, že s tuhostí šaftu se dá "pracovat". Že "statický spine" daný materiálem šaftu se při výstřelu změní na "dynamický", který je daný více faktory – kromě šaftu samotného také délka šaftu (že delším šaftem měkně a kratším tvrdne), váha hrotu (těžším hrotem šíp měkne a opačně), váha konce šípu (zvyšující se váhou na konci šíp naopak tuhne).
  
  Přesněji – v textu o tom najdete zmínku, ale není to nijak podrobněji rozebráno, což je škoda právě proto, že určení správné tuhosti pro tradiční luky není nejjednodušší a právě následné experimenty s různými těžkými hroty a různě dlouhými šafty jsou běžně používanou cestou, jak luk se šípem sladit (pochopitelně až po výběru správné tuhosti šaftu).

Zbytek textu o šípech je už tedy výhradně v režii dřevěných šaftů, což je dle mého, a opakuji to znovu, informace pro začátečníka naprosto neužitečná. Protože, i kdyby se nakrásně objevil nadšenec, který se rozhodne hned od prvních dní svázat svůj lukostřelecký osud s dřevěnými šípy, pak mu daný text (obávám se) stejně nepomůže, protože není dostatečně obsáhlý. S ohledem na omezený rozsah knížky se texty věnující problematice nutného zpracování dřevěných šaftů - rovnání dřevěných tyček, taperování konců, lepení křidélek a dokonce i výrobě "self nocků" omezí vlastně jen na stručný popis "o co jde", ale rozhodně se to podle nich dělat nenaučíte. Protože nutný popis této problematiky měl minimálně tolik, co celá knížka. Sám se o výrobu dřevěných šípů už nějakou dobu pokouším (a myslím že i docela úspěšně). Musel jsem si k tomu najít spoustu informací především na Internetu a obávám se, že v knize bych všechny tyto vědomosti prostě nenašel ... 

Naopak, skvělá je následující část knihy, věnující se technice střelby z tradičního luku. Začíná od naprostého začátku - určení dominantního oka (což je sice trochu legrační s ohledem na právě pročtenou část o výrobě dřevěných šípů), pak přes různé postoje, držení luku, těla atd. Nátahy, techniku kotvení, vypuštění atd. Celá tato část se mi moc líbí – doprovázená fotkami a jasně popisující "o co tu jde". Tohle je u mě za "jedničku" a přestože to zní jednoduše, zajímavé informace si zde najde i zkušenější střelec. Např. texty věnující se vzájemnému postavení luku a hlavy s rozebráním problematiky vzájemných rovin, různé možnosti nátahu, kapitolu o problematice dýchání – to vše jsem přečetl velmi pozorně a hltal každé slovo.

Následuje něco informací o různých možnostech míření, což bude pro začátečníka rozhodně užitečné, minimálně pro přehled, doporučení týkající se tréninku, pak něco málo o ladění luku a potřebném vybavení a jsme na konci.

Závěr ? 

Mám-li vyslovit nějaký závěr, ve smyslu "Je ta knížka dobrá?", případně "koupit či nekoupit?", pak asi takto :

Koupit už proto, že v našich končinách je to vcelku výjimečný počin, který si zaslouží být odměněn. Vytvořit tuto knihu (a vyrobit všechny fotky) muselo dát pekelnou práci, za kterou si autor svůj "žold" zaslouží. Taky proto, že pouze v takovém případě bude mít chuť udělat někdy příště třeba doplněné vydání, nebo napsat další knížku. Ty "3 kila", které jsem za knížku dal, mi přijdou naprosto adekvátní. A znovu tímto děkuji autorovi, že odolal pokušení snížit prodejní cenu tím, že by šel do méně kvalitního papíru a tisku. Protože pokud z mizerných černobílých fotek nepoznáte, co na nich vlastně je, pak je to sice o něco levnější, ale zcela "naprd".)

Pokud jste začátečník, pak v knížce najdete hromadu velmi užitečných informací. Něco asi budete muset přeskočit, případně si to klidně přečtěte, ale zas tak moc se netrapte tím, že tohle už je "trochu moc". Dozvíte se vše potřebné, co do začátku potřebujete. Tedy asi ne úplně vše, takže něco budete muset dohledat jinde, ale bude to rozhodně jednodušší než nemít nic.

Pokud jste pokročilý .. tak trochu .. jako třeba já, pak vám knížka určitě dá informace, které vám doposud unikly. Obzvláště pokud jste .. tak jako já .. samouk, který na vše přichází sám a postupně zjišťuje co všechno neumí a dělá blbě. Já jsem v knížce našel texty, které mě donutily přemýšlet, vyzkoušet něco nového nebo mi pomohly identifikovat problém – chybu, kterou jsem dělal. Za to jsem autorovi vděčný.

Pokud se rozhodnete vyrábět a střílet dřevěné šípy, pak pro vás kniha asi bude zajímavým a bezesporu užitečným úvodem do problematiky, ale pouze s ní si rozhodně (nebo si to teda myslím) nevystačíte.

No a hodně důležité kritérium jsou jazykové schopnosti. Vaše jazykové schopnosti. Pokud z Němčiny umíte pouze "Der Die Das" a z Angličtiny chápete jenom význam slova "Fuck", pak bohužel nemáte moc jiných možností a právě tato knížka pro vás bude výborným zdrojem informací.

Pokud dokážete třeba anglicky číst bez větších obtíží, pak se vám pochopitelně otevírá úplně jiný svět. Především na americkém trhu najdete doslova hromady jiných publikací, věnujících se problematice ... vlastně všeho. Tedy i tradiční lukostřelby. Nabízí se tolik knih, že budete mít opačný problém - vybrat si tu správnou.

Pokud vás zajímá čistě instinktivní střelba, zvolíte si "Become The Arrow" od Byrona Fergusona. Nebo některou z knih či video od Freda Asbella.

Nebo naopak - koupíte si "Shooting the StickBow" od Antonyho Camery a doslova vám z těch všech informací praskne hlava. Jenže to už se bavíme o knížce, která má cca 450 stran a autor ji napsal pro trh, který je schopen jeho úsilí odměnit = zaplatit.

Za mě osobně - nemám problém číst anglicky. Mám několik anglických knížek o této problematice. Dokážu si najít na internetu potřebné informace a dokážu rozumět angličtině na instruktážních videích, třeba na Youtube. Ale přesto všechno mi knížka od Jaroslava Kejvala udělala radost a jejího nákupu rozhodně nelituju. Našel jsem v ní informace, které mi doplnily "vzdělání" a přišly k užitku. A pokud se mi někdy doma objeví kamarád s tím, že by chtěl začít s tradičním lukem, můžu mu ji půjčit se slovy "... tohle si nejprve přečti a pak budeme pokračovat dál..."

A právě ze stejného důvodu ji doporučuji i vám ..

H.