Shrnutí a vysvětlení základních technik "míření (či nemíření)" při střelbě z tradičního holého luku (barebow) snad usnadní hlavně začínajícím "tradicionalistům" pochopení co je vlastně co ...

Na téma "Jak střílet z tradičního holého luku" a hlavně jak mířit, nebo nemířit, už zde na Bowhunteru,cz bylo něco "málo" napsáno. A dozajista ještě napsáno bude ... protože na toto téma nejenže panují různé názory, ale hlavně není úplně jednoduché "dopídit se", o čem je vlastně řeč ...

Sám si pamatuji, že když jsem před necelými dvěma roky s tradičním lukem začínal (a dovolím si konstatovat, že se stále považuji za začátečníka), měl jsem ve všech těch informací na téma "míření a nemíření" docela pěkný guláš. Navíc okořeněný tím, že často jeden autor danou věc označí jedním jménem a druhý jiným. A třetí sice použije stejné jméno jako ten první, ale myslí tím ve skutečnosti úplně něco jiného. Prodírat se podobným "chaosem" není nic snadného ...

Takže, když jsem o pár měsíců později na diskuzním fóru ArcheryTalk objevil povedený příspěvek na toto téma, docela jsem zajásal. Šlo o jednoduchý a srozumitelný text. Jasný popis, navíc doplněný obrázky, které pomáhají pochopit "o čem to vlastně autor píše". Text se mi hodně líbil, protože stručnou a pochopitelnou formou objasňoval nejčastěji používané techniky a rozdíly mezi nimi. A začátečníkovi umožnil rychle pochopit "co je co", a o čem se ti zkušenější vlastně baví a dohadují...

Ten text se mi líbil natolik, že jsem se rozhodl pro jeho překlad a publikaci zde na našem webu (pochopitelně se souhlasem autora). K tomu bych ale rád doplnil několik připomínek :

• Doufám, že mým překladem srozumitelnost původního textu příliš neutrpěla. Ona jedna věc je něco přečíst a porozumět tomu, a druhá je vytvořit smysluplný překlad. V každém případě, pokud vaše angličtina dovolí, doporučuji přečíst text v originále – příslušné diskuzní vlákno najdete zde.
  
  
• Dále, netvrdím, že původní anglický text je absolutně správně a že je to jediná daná pravda. Že v něm nenajdete věci, které mohou být někým jiným zpochybněny, nebo interpretovány jinak. Možná někde jinde najdete trochu odlišnou terminologii. Možná jinde najdete i odlišné vysvětlení některé techniky. OK, je pouze na Vás, abyste si z textu a dostupných informací vybrali to, co je pro Vás užitečné, či smysluplné ...
  
  
• Krom vlastního překladu jsem si do textu dovolil vložit pár dodatečných informací, které považuji za důležité, vhodné či zajímavé. Jen doufám, že jsem tím nenatropil více škody než užitku. Pokud někdo ze zkušenějších najde v textu chybu, něco nevhodného, či snad bude jiného názoru, diskuze ke článku je samozřejmě k dispozici (případně chybu opravím přímo zde v textu ..)
  
  
• A pochopitelně ... celý text je určen hlavně pro střelce z tzv. "barebow" – což je tradiční holý luk bez jakéhokoliv vybavení, především ve smyslu mířidel. Nejedná se tedy o sportovní luk, který už svojí konstrukcí a vybavením (mířidla) jednoznačně určuje styl – mířenou střelbu právě s použitím mířidel.

 OK, jdeme na to ...

Instinktivní střelba

Na samotný úvod popisu této techniky bych rád uvedl informaci, kterou jsem objevil v textu Ing. Nováka. Ta se sice detailně věnuje  technice "Split Vision" (odkaz na jeho práci najdete na konci článku), ale právě k "instinktu" má VELMI trefný komentář ... 

Upozorňuje na častý omyl při pochopení pojmu "instinkt" v případě "instinktivní střelby". A to, že se rozhodně nejedná o "pudovou" střelbu. Ve smyslu slova "pud" jako něco, co dotyčný jedinec má dáno "shůry", něco čím by disponoval "bez práce", od narození. Ale že je tomu přesně naopak. Že se jedná o schopnost, získanou tvrdým a dlouhodobým tréninkem do té míry, že se na ni může spolehnout a není třeba se na ni soustředit - stala se "instinktivní". Ale, že bez patřičného tréninku tuto, těžce nabytou schopnost, opět poměrně rychle ztrácíte.

Základem "instinktivní střelby" je, že se střelec se soustředí pouze na cíl. Soustředí se na jediný, konkrétní bod, který chce zasáhnout a prakticky nevnímá nic jiného. Zvolený cíl je jediná věc, kterou vnímá - která pro něj v daný okamžik existuje.

Střelec neřeší vzdálenost od cíle, neřeší sklon a případné další vlivy. Vše se děje automaticky, "instinktivně".

Díky předchozímu tréninku má svůj luk tak "zažitý", že v okamžiku střelby nemusí nad výstřelem přemýšlet. Dokáže si podvědomě představit trajektorii šípu. To je něco, co Byron Fergusson míní svojí radou "Become The Arrow (staňte se šípem)". Vcelku těžko se to popisuje, ale jakmile se vám to poprvé povede, už budete velmi dobře vědět, jak tento pocit "vypadá".

K úspěšné střelbě je nutné mít zvolený cíl, na který se plně soustředíte, a tento cíl musí být co nejmenší.

Čím menší, tím lepší.

Fergusson ve své knize uvádí, že např. při lovu se rozhodně nekoncentruje na lovené zvíře, ani na jeho "komoru" (což už je relativně malá oblast, kterou potřebuje šípem zasáhnout), ale vybírá si mnohem, mnohem menší cíl - bod. Uvádí, že v ideálním případě pro něj cíl bude pouze pár chlupů s odlišnou barvou, malinké místo s odlišnou strukturou (třeba trocha trávy v srsti, apod.)

Pochopitelně díky perifernímu vidění se v zorném poli střelce nachází další věci – luk, šíp, apod.. Ale pro střelcovu koncentraci a mysl nehrají žádnou roli – prakticky je vůbec nevnímá. Jakékoliv úpravy s ohledem na vzdálenost, sklon, případně vítr se dějí naprosto podvědomě. Jinak řečeno, nedochází k žádným cíleným a úmyslným úpravám, nad kterými by střelec přemýšlel.

Toto je asi největší rozdíl mezi skutečnou instinktivní střelbou a dalšími technikami. Zatímco "mířící" střelec vám bude po výstřelu schopen říci na jakou vzdálenost střílel (alespoň odhad) a kam vlastně mířil, instinktivní střelec nebude schopen tyto údaje sdělit, protože je vlastně "vůbec neřešil".

Na druhou stranu, právě tato skutečnost je často předmětem kritiky ze strany "odpůrců". Pokud totiž váš instinkt selže - vystřelíte a netrefíte, pak nemáte k dispozici informace, na jejichž základě byste mohli vyhodnotit "co bylo vlastně špatně" a co je pro další ránu třeba změnit.

"Čistým instinktem" střílel například Fred Bear. Ten vypouštěl šíp bezprostředně v okamžiku, kdy při nátahu dosáhl kotvícího bodu. Prostě plný nátah a v daný okamžik "už šíp letěl". Tento zvyk mu vlastně znemožnil jakékoliv míření (což mu u holého luku nijak nevadilo), ale v pozdější době způsobil, proč prakticky nedokázal přesně vystřelit z kladkového luku (což mu ale nevadilo taky :-).

Další známým zastáncem instinktivní střelby je Byron Fergusson. Všem zájemcům o techniku "nemíření" vřele doporučuji k prostudování jeho knihu "Become The Arrow". Obsahuje vše, co jste o instinktivní střelbě kdy chtěli (i nechtěli) vědět :-)

Split Vision

Technika nazývaná "Split Vision" je, řekněme, jistým mixem instinktivní a mířené střelby. Do jisté míry je podobná "instinktu", tak jak je popsán výše, ale na rozdíl od něj v tomto případě střelec vědomě vnímá šíp. Vnímá pozici šípu (šaftu/hrotu) a dochází k jisté formě "míření", nebo snad úpravám pozice luku/šípu vůči zvolenému cíli.

Termínem "míření" nyní nemyslíme nějaké konkrétní "hodnoty" nebo měřitelné "posuny" na terči/cíli, ale jde opravdu pouze začlenění (vnímání) šípu do celkového obrazu. A především o pocit ve smyslu "takto je to správně".

Technika Split Vision je neoddělitelně spojena se jménem legendárního lukostřelce Howarda Hilla. Tato technika si zaslouží podrobný popis, ale já mám práci ušetřenou. Protože ji, ve svém textu, detailně popsal Ing. Novák (odkaz najdete na konci článku) .. díky ! :-)

Mířené techniky ...

Všechny další techniky, uvedené níže, můžeme označit jako "mířené". U všech se totiž uplatňuje vědomý proces míření, čímž myslíme kompenzaci zamíření luku na cíl s ohledem na podmínky – vzdálenost, sklon atd ...

K tomu, abyste mohli vůbec mířit, musíte znát :

• tzv. "Point of Distance" – tento termín používá autor původního anglického textu. Přiznám se, že jsem nenašel vhodný český ekvivalent (i když nepochybuji, že nějaký existuje), ale věřím, že si vystačíme i se zkratkou "POD". 
  
  Nicméně vysvětlení je jednoduché – "POD" je vzdálenost, na kterou váš luk střílí skutečně tam, kam z pohledu střelce míří šíp – viz obrázek vpravo. Jinými slovy – je to vzdálenost, kde se protíná záměrná rovina procházející okem a hrotem šípu a trajektorie vystřeleného šípu. 
  
  Tato "POD" vzdálenost je pochopitelně unikátní pro každou kombinaci střelec x luk. Záleží na síle luku, jeho konstrukci, dále na konfiguraci šípu (váze, délce, hrotu, křidélka, těžiště šípu ...), na stylu úchopu a nátahu střelce, na způsobu kotvení atd. Jde tedy o značnou proměnnou, ale můžeme konstatovat, že každý střelec, po jisté dávce praxe bude vědět, že "POD" jeho luku je XY metrů. To znamená, že když stojím blíže x terči, musím mířit níž, když stojím dále od cíle, musím "nadmiřovat", tedy mířit výš.
  
  
• Druhou podmínkou nutnou ke správnému míření je znalost konkrétní vzdálenosti na kterou právě střílím. Tedy, kolik metrů je to ode mě k cíli. Tuto vzdálenost buď znám (je změřená) nebo ji musím co nejpřesněji odhadnout.

Poznámka – v dalším textu se vyskytuje angl. termín "Gap", který lze přeložit jako "mezera". Jde tedy o využití "mezery" mezi skutečným cílem a místem, na které míříme ...

"Gapování" na terči

Tato technika vyžaduje, aby střelec znal velikosti potřebných kompenzací (posunu míření) na terči pro různé vzdálenosti od cíle. Dejme tomu, že střílí ze vzdálenosti 20m a ví (musí vědět), že na tuto vzdálenost je nutné mířit 10" (cca 25cm) pod skutečný cíl. Na terči si představí onu vzdálenost 10" (jakoby si oněch 10" na terči odměřil pravítkem) a získá imaginární bod na který zamíří.

Při míření vnímá tento "bod" víceméně periferně, zatímco jeho hlavní koncentrace zůstává na skutečném cíli – místě, které chce trefit. Pokud byl odhad vzdálenosti správný, pokud střelec zná požadovaný GAP pro konkrétní vzdálenost a dokázal správně zamířit na zvolený/posunutý bod, pak šíp zasáhne cíl.

Pick a Point (Zvol si bod)

Tato technika je velmi podobná předchozí, pouze s rozdílem, na co se střelec primárně soustředí ...

Zatímco u "Gapování na terči" zůstala hlavní pozornost střelce (dejme tomu 90%) na skutečném cíli a bod míření byl vnímán periferně, u techniky "Pick a Point" je tomu opačně. Střelec se soustředí primárně na zvolené/upravené místo na terči a skutečný cíl vnímá víceméně "mimoděk".

"Gap" nakrátko (před lukem)

Při použití této techniky si střelec představuje terč/cíl jako plochu, která je bezprostředně před šípem. Jakoby šíp byl štětec, kterým na terči maluje. Nutné posuny nahoru/dolů pro kompenzování vzdálenosti v tomto případě vnímá jako velmi malé kroky/mezery na cíli.

Tato technika se pomocí slov/textu těžko popisuje a navíc pro některé střelce bude obtížně praktikovatelná (právě kvůli specifické představivosti). Jak bylo řečeno, je nutné si cíl představit jako objekt těsně před lukem (v mysli střelce potlačit skutečnost, že cíl je vzdálený mnoho metrů).

A pochopitelně ... i u této techniky míření musí střelec znát vzdálenost "POD" a vzdálenost k terči/cíli.

"Gapping" pomocí šaftu šípu

U této techniky se, jako měřítko pro kompenzaci (jak moc musí mířit nad nebo pod cíl), používá reálný objekt - šaft (trubka) šípu.

Vzdálenost k cíli musí být známá nebo správně odhadnutá a díky praxi střelec ví, o kolik "průměrů" šaftu musí na danou vzdálenost míření posunout.

Výhoda této techniky je právě v použití šaftu šípu jako měřítka - tedy měrné jednotky, s jejíž pomocí dokáže určit správný záměrný bod. Na rozdíl od dříve popsaných technik nevyžaduje takovou míru vizualizace či představivosti. Nevýhodou této techniky je to, že jak roste vzdálenost k cíli, šaft se jeví větší a větší, čímž se do jisté míry komplikuje určení správné kompenzace (např. zatímco na 20m hrot šípu zakrývá pouze samotný střed terč, na vzdálenost 60m už zakrývá podstatnou část terče.

"Gap" pomocí riseru - těla luku

Tato technika využívá různá místa na těle luku jako jednoduché referenční body pro míření na různé vzdálenosti. Může jít o prakticky jakoukoliv část luku, která se k podobnému účelu hodí – lůžko či zakládka šípu, různé vzory dřeva na těle luku nebo dokonce o značky vytvořené střelcem právě za tímto účelem (zde je nutné upozornit na možný konflikt s pravidly některých soutěží, které jakékoliv značky na luku zakazují !).

Střelec opět musí znát (či odhadnou vzdálenost) a podle této vzdálenosti si vybere odpovídající značku s jejíž pomocí provede zamíření.

A kterou techniku použít ?

Je nutné si uvědomit, že neexistuje jedna správná technika a ty ostatní jsou horší nebo dokonce špatné. Všechny techniky vlastně popisují to samé (správnou kompenzaci vzhledem k proměnné vzdálenosti), ale činí tak pouze "jinými slovy" ...

Tento obrázek ukazuje 3 mířené techniky společně na jednom obrázku. Kompenzace vzdálenosti je pochopitelně vždy stejná, liší se ale způsob, jakou ho popíšeme, jak si ji představíme ...

Ať pomocí gapu na terči, nebo si představíte cíl těsně před šípem, nebo máte značky na těle luku – vždy půjde o to samé. Vtip je v tom, že některý způsob míření (některá představa) pro vás bude přirozenější než jiné. Volba té či oné bude vždy záležet na střelci, jeho osobních preferencích a hlavně schopnostech představivosti či imaginace. Zatímco jednomu bude technika např. "Gap před lukem" připadat naprosto přirozená, pro druhého bude naprosto nemožné si "tohle vůbec představit natož to v praxi úspěšně používat ...".

Můžete dokonce kombinovat i několik technik a měnit je podle okolností (např. jedna pro kratší vzdálenosti, druhá pro delší střelbu).

A neplatí to pochopitelně pouze pro mířené techniky. Někomu naprosto vyhovuje čistě instinktivní střelba, neboť mu "funguje a vyhovuje" ponechávat natrénované věci čistě na "podvědomí" a dál je neřešit. Pro druhého může právě absence jakéhokoliv kontrolovaného míření a záměrného bodu vyústit v intenzivní pocit "ztráty kontroly" nad situací. A výsledkem bude nervozita, nejistota a špatná střelba.

U některých střelců se může použitá technika také měnit i podle situace – třeba podle momentálního "stavu mysli". Prostě někdy mozek funguje lépe a někdy hůře. Např. já většinou střílím instinktivním způsobem (tedy snažím se o to). Ale pokud zjistím "že mi to přestává létat", nemám žádný problém "sklouznout" k technice Split Vision. Nebo přesněji - začínám ji používat automaticky, podvědomě. Začínám po nátahu vnímat i pozici šípu a hodnotím situaci (myslím onen "celkový obraz") a případně mohu provést drobné změny. Pokud to zafunguje, po nějaké době mohu vnímání šípu opět vypustit a vrátit se zpět k instinktu. No a pokud ne, pak je dobré střelby nechat a jít na pivo :-)

Další informace ke studiu ...

V okamžiku kdy jsem tento text měl víceméně hotový jsem na Internetu objevil skvělou práci od Ing.Jana Nováka na téma Split Vision. Vřele jej doporučuji všem zájemcům k prostudování. Najdete tam nejen detailní (a mnohem lepší než zde) popis techniky "Split Vision" a jak ji správně používat, ale také informace i k jiným způsobům, které jsme si popsali v tomto článku.

Článek Split Vision – Metoda míření Howarda Hilla najdete zde ..

Další zajímavé informace najdete na stránkách Arniho ... 

No a pokud se rozhodnete studovat dál, celý Internet je vám pochopitelně k dispozici. Najdete spoustu článků, diskuzí právě na téma míření (a nemíření) u barebow luku. Můžete studovat tak dlouho, jak je jen libo. Nicméně neměli byste asi zapomínat na to nejdůležitější - není potřeba znát všechny možnosti, všechny techniky, ale podstatné je naít si tu svoji - tu která vám bude "fungovat" a pak trénovat, trénovat a trénovat ....

H.