Tuto úvahu bych rád věnoval všem lukostřeleckým tuničům a nezdolným nakupovačům skvělých a úžasných technologií. Přivedlo mě k ní několik nových kousků vybavení, které jsem zkoušel a zamyšlení nad tím jak vlastně fungují a hlavně jak funguji já. Snad je přivede k zamyšlení stejně jako mě ...

Jak jsme měnili střed

Nedávno jsem s jedním pokročilým střelcem řešil oblíbený problém - jaký střed je nejlepší na holý luk. Osobně vehementně prosazuji těžké holému luku přizpůsobené středy. Proto mě trochu překvapilo, když dotyčný vybalil poměrně základní SF Forged+ s tím, že "to stačí". Měl na něm jedno 350g a druhé 250 gramové závaží a to bylo všechno. Trochu mě to zarazilo, protože tenhle SF "níťák" je anorektický dokonce i na olympijský luk. Na barebow bych ho tedy rozhodně nevolil. Ale on s ním střílel dost na úrovni. Zkusili jsme si luky prohodit a výsledek byl pro mě velmi překvapivý. On se s mým těžký středem zastřílel během dvou sad šípů a následně střílel úplně normálně. Já i po pěti sadách nebyl schopný trefit na dvacet metrů stodolu.

Střed SF Forged+ není pro BB úplně typický

Na základě této příhody jsem si uvědomil jednu důležitou věc. Totiž že žádný střed nezvyšuje přesnost střelby. Tu ovlivňuje nejvíce mentální činnost, která musí být podepřena dobrou konzistentní technikou. Přesnost vybavení je jen zlomek z toho a i tomu vybavení vévodí hlavně šípy, které musí dobře padnout k luku. Tedy kombinace spin šípu, tuhost buttonu a trochu ramena. Střed je až úplně to poslední. Pokud dokážete dobře střílet, dokážete to patrně s jakýmkoli středem. Nevhodný střed s projeví zvýšením pravděpodobnosti chyby, ale ne snížením přesnosti. A to je ohromný rozdíl !

Jak jsem střílel doma na blízko

Nějakou dobu potom jsem střílel doma v obýváku a najednou po pár sadách koukám, že mám šípy v terčovnici zapíchané pod nějak divnými úhly. Nijak mě to neznepokojilo, protože můj klaustrofobický osmi metrový obývák samozřejmě přesně spadá do oné prokleté vzdálenosti na níž se holé luky tak špatně ladí. Navíc na šípech používám i doma univerzální kormidla Eli Vanes P3 designované spíše na olympijské luky a ještě na jejich typické vzdálenosti přes 50m. Bral jsem tedy jako fakt, že mám "špatná" brčka a že si budu muset vyměnit za lepší. Moc se mi do toho ale nechtělo, protože přesné lepení kormidel je pro mě traumatická piplací záležitost (přesněji řečeno - jsem líný :-) ), uvažoval jsem tedy chvíli jak se tomu vyhnout...

Kormidla Eli Vanes

...a pak mě napadla zvláštní myšlenka. Co kdybych místo úmorného přelepování brček zkusil ten šíp prostě jen vystřelit dobře? Zkusit ohlídat vypuštění, změkčit prsty a v klidu vystřelit. Trvalo to asi dvě sady hlídání a od té chvíle jsem začal mít šípy i s kormidly P3 v terči naprosto rovně. Nejhorší na tom všem je, že jsem si jistý, že by se ty šípy opravdu srovnaly, kdybych býval brčka přelepil. Otázka je na jak dlouho. Chyba ve vypuštění by zůstala, časem by se prohloubila a už by jí nepřekryla žádná kormidla byť by byly ze zlata. S čistým vypuštěním naopak stačily přesně ty kormidla, které chvíli před tím vůbec nefungovaly a byly podle všech předpokladů úplně nevhodné, protože na blízko se přece normálně používají speciální indoor brka. To vám přece řekne většina lukostřelců a dá se to dočíst v každém katalogu výrobce brček.

Pod kobercem

To co vám ale řekne málo lidí a ještě méně lidí to chce slyšet je, že existuje ještě jedna možnost. Kousnout se a naučit se pořádně střílet. Jak příhoda s brčky, tak se středem dává jasně na srozuměnou, že není potřeba mít technologicky ten absolutně nejvíc nejvymakanější luk dokonale přizpůsobený stylu, kterým střílíte. Stačí mít přesnou a stabilní přední ruku a můžete úspěšně střílet i s tím co se obecně pokládá za ne úplně vyhovující. Stačí mít měkké vypuštění a nepotřebujete hi-tech brka na šípech.

Po čase pod kobercem

Nechci samozřejmě nikoho navádět aby schválně střílel nějakým šíleným bazmekem jen proto, aby ho to vytrénovalo. Je ale určitě potřeba se zamyslet kde je ta hranice, kdy si ještě udržujeme luk funkční a kdy už přefunkčnělým lukem zakrýváme chyby v technice a zametáme je pod koberec. Strkáme před nimi hlavu do písku a cíleně na nich s každým tréningem pracujeme bez toho abychom si je uvědomili. To je velmi velmi nebezpečná věc, protože chybu o které nevíte neopravíte.

Honba za zlatým grálem - dokonalým lukem, který bude geniálně střílet a požere všechny chyby je tak vlastně svým způsobem kontraproduktivní. Stejně jako všude v lukostřelbě (a ve vaření) je i tady vhodné mít vybavení vyladěné "tak akorát". Pokud zbytek prostředků a úsilí vložíte do tréningu techniky, budete moci po čase bez problémů s úspěchem vystřelit z jakéhokoli luku. A ne jen z toho vámi dokonale vymazleného.

ML.