Moderní technologie vládnou. Internet se stal nedílnou součástí našich domovů. V předchozích článcích jsem tvrdil, že z hlediska lukostřelby nemá až takové opodstatnění, jaké je mu často přikládáno a plivl jedovou slinu i na lidové střelce z kladkových luků, jež jsem obvinil z neschopnosti správně provést nátah ...

Za tímto vážným obviněním si stojím a stále mám pocit, že je světový strojový čas okupován ve větší míře jedinci, pro jejichž veřejnou prezentaci je racionálních důvodů poměrně dost málo (chci věřit, že k nim snad nepatřím :-) ). V tomto článku bych chtěl ale poukázat na lidi, kteří to podle mého názoru dělají dobře a kteří si pozornost zaslouží.

V předchozí úvaze o luku novém a novějším jsem dštil síru na obrázky. Podle mého názoru je i subjektivní textový dojem rozumného člověka, který s lukem umí zacházet, hodnotnější, než načančaný promo slint s nádhernou digitálně renderovanou fotkou. A zároveň platí, že první vystřelený šíp obvykle řekne více stohy textu na internetu. Proto bych byl trochu smířlivější k obrázkům pohyblivým. Tedy videím, které uživatelé dávají na youtube. Ani tam samozřejmě nezachytíte většinu detailů a musíte pečlivě volit tvůrce videa, ale je to lepší než studium nic neříkajících obrázků z nichž poznáte opravdu jen vzhled. Ukažme si tedy několik opravdu zajímavých a inspirativních příkladů, které můžou být začátečníkovi přínosem.

Adresa kanálu : https://www.youtube.com/user/seansoutdoor

Prvním z adeptů je Sean McVeigh. Jde o lovce z Pennsylvanie, který se kromě aktivního lovu zabývá i jeho výukou, testováním kladkových luků a provozuje i malý e-shop. Zde prezentované video obsahuje test a stručný komentář k několika modelům loveckých kladkových luků pro rok 2015. Všimněte si zejména dobře technicky provedeného a čistého nátahu. Sean kontroluje tětivu po celou dobu nátahu a táhne striktně zádovým svalem. Vyhýbá se častému rvaní za tětivu bicepsem či ramenem. Jeho ruce jsou pokud možno uvolněné a pracují zejména záda. Když luk natáhnete tímto způsobem, výrazně snížíte pravděpodobnost stranové chyby při výstřelu. Za pozornost stojí i skutečnost, že Sean není žádný svalovec. I když tahá s velkou pravděpodobností těžké lovecké luky (60lbs+), zvládá to poměrně lehce. Stačí na to mít ten správný grif a vytrénovaný správný sval.

Na druhou stranu je zarážející, že i když máme k ruce zkušeného střelce a přímý pohled na pěknou kolekci luků v jeho rukou, dozvíme se o lucích samotných docela málo. Sean je v hodnocení poměrně defensivní (moudře, co se taky dá zjistit po dvou výstřelech?) a jediné co lze jakž takž vypozorovat je fungování luku při přechodu nátahu do "zdi". Některé modely mají tento přechod celkem hrubý, což může mít vliv na správné tažení zády. Výstřel samotný mi přijde vizuálně velmi podobný a mám zkušenost, že dokonce i zvuk je v kameře obvykle mírně zkreslen. Přesto bych Seanova zejména výuková videa určitě doporučil minimálně k zamyšlení, protože ten člověk umí, mluví rozumně a rozhodně ví co říká.

Adresa kanálu : https://www.youtube.com/user/jimmyblackmon

Jimmy Blackmon je podobnou osobností pro svět reflexních luků. Ačkoli je Sean McVeigh občas k vidění i s reflexním lukem, je to právě Blackmon, který podle mého názoru exceluje ve střelbě bez koleček. Podobně jako Sean je aktivní lovec, ale soustředí se i na technickou a přesnou střelbu, která ho dovedla od tradiční lukostřelby až k holému luku. Podobně jako Sean i Jimmy působí jako poloprofesionální nadšenec. Lukostřelecké know-how se v jeho rodině dědí generačně a průběžně reflektuje nové trendy. Jimmyho technika splňuje všechna kritéria pokročilých sportovních střelců, ale na rozdíl od hodně z nich Jimmy dokáže střílet i z více tradičnějších luků a dokonce i obouruč. Jeho demonstrace oku lahodí a i jeho tipy a triky mají hlavu i patu.

Oba zmínění střelci mi imponují zejména tím, že nejde o profi střelce z jejichž techniky se toho pouhým okoukáním závodních výkonů jako laici moc nenaučíte a oni sami svoje know-how většinou ze strategických důvodů moc neprezentují. Lovci a podomní nadšenci většinou tak skoupí na slovo nejsou, ale zase jsou na štíru s relevantností znalostí. Jimmy i Sean učí veřejně zhruba to co se běžně ví ve sportovním ranku a v některých detailech jejich informace i trochu přesahují. Sympatické je, že se ke svým znalostem pravděpodobně dobrali reverzním inženýrstvím a cílevědomým výzkumem, což znamená, že dělají to co dělají, protože ví proč to dělají a ne protože jim někdo řekl, že se to tak dělá. Pouze člověk, který plně chápe problematiku jí může úspěšně předat dál. A navíc mám slabost pro nadšený garážový přístup :-)

Pokud ovšem není přehnaný. Zvažte klady a zápory následujícího videa :

Jako poslední video jsem vybral amatérské demo, které však až tak amatérsky na první pohled nevypadá. Není to proto, že bych ho chtěl prvoplánově hanět. Vlastně se mi v jádru moc líbí. Video je technicky dobře udělané, velmi pěkně sestříhané a bývalo podbarvené chytlavou hudbou. Navíc se mu přirozeně daří to čemu se marně snaží přiblížit v reklamách většina marketérů a sice navození rodinné pohody na níž se s přehledem chytí většina začátečníků, kteří většinou nemají závodní ambice a chtějí zatím jen postřelovat v pantoflích na zahradě právě takhle.

Pokud se ale na video podíváte pozorněji, zjistíte, že je plné zavádějících detailů, které můžou potenciálního následovníka lehce svést na scestí. Příznačný je už výběr luků u obou protagonistů. Přístup ve stylu : "Von kluk furt trčí u těch počítačů takže je do tý techniky, tak mu koupim ten s těma kolečkama ať jde taky trochu ven, ale né moc drahej protože kdoví jak dlouho u toho vydrží a já stará páka su spíš na tu klasiku, takže tam nasypu krejcar navíc a koupím ňákýho toho hoyta kterej mi vydrží až do důchodu." z videa úplně trčí. Přitom je to z poloviny přesně obráceně.

Pro adolescentního střelce je určitě vhodnější spíše slabší reflexní luk, kde se naučí základní techniku výstřelu, kterou si až odroste a zesílí snadno přizpůsobí při přechodu na kladku. Takhle se s těžkým loveckým lukem zbytečně (byť statečně) pere. Fotříci to mají trochu jednodušší. Jsou silnější (ať už to znamená cokoli :-) ) a mohou si tedy vybrat s čím chtějí začít. Důležité je vzít rozumy do hrsti a snažit se střílet technicky, protože ani ve víru krize středního věku není nic ztraceno. Znám lidi, kteří začínali ve 45ti letech a dostali se za dekádu střílení opravdu vysoko. Je tam ale zlom, kdy po šedesátce začíná tělo slábnout a střílení jde dolů. Čest těm, kteří to dokázali přijmout a střílí aktivně i v důchodovém věku.

Zpět k vybavení. Shodou okolností oba tyto luky vlastním, takže je můžu fundovaně zhodnotit a potvrdit, že ani tady není výběr úplně ideální. Nižší modely Bearu jsou pro hobby účely rozhodně v pořádku. Zvlášť pokud si je povolíte třeba na 50 liber. Pro pohodlný výstřel by to ale chtělo přihodit sto babek a koupit luk, který je delší než 30", protože to je tak opravdu tak na posed, nebo někam do stanu. Pro časté střílení jsou vhodné luky delší. Zejména pro střelce s dlouhým nátahem tak jako je to tady. Ještě horší je to pak s Gamemasterem, který přes své nesporné kvality není pro hobby střelbu vhodný už vůbec a určitě by lépe posloužil nějaký sportovní luk střední třídy, který se dá v ceně loveckého Hoytu bez problémů postavit.

Silný a krátký luk se podepisuje na technice střelce, což je vidět v nátahu mladšího střelce a ještě víc pak v tatíkově snažení. Pro střelbu používá sportovní styl držení, což se ke krátkému loveckému luku moc nehodí a při výstřelu je vidět, jak ho silný tuhý luk zavírá. Přitom výstřel samotný nevypadá až tak zle a dalo by se ho při volbě vhodnějšího vybavení relativně snadno vybrousit. Opravdová hrubka je ale to, že takhle silný luk ovládá holými prsty. To raději nechám bez komentáře.

Diskutabilní jsou i šípy Powerflight (taktéž je mám ve skříni), které jsou sice karbonové, ale to je tak jejich jediná výhoda. Jsou ukrutně tlusté, mají nativní hroty, které se hodně ničí a jsou poměrně křehké. O jejich kalibraci (je-li vůbec nějaká) dost pochybuji. Ke kladce ještě s přivřenýma očima ano, k reflexnímu luku už bych je nedoporučil. Ano, jsou to detaily z nichž většina by při nápravě vyžadovala trochu větší investici, ale věřím, že i hobby střelba by pak byla mnohem větším požitkem, než to pojmout takhle od boku a šetřit kde se dá. A co je horší, zabít či utlumit nevhodně zvoleným vybavením talent, které z obou střelců cítím.

Závěrem článku si tedy potvrďme, známou pravdu, že internet je dobrý sluha ale špatný pán a zdůrazněme, že je třeba racionálně filtrovat zdroje obsahu, které na něm konzumujme, protože mají sklon klamat tělem. Pokud ale víme kam se podívat, může se stát neocenitelnou studnicí informací.

ML.