V předchozích částech jsme si ukázali jak luk sestavit. V části věnované testování si ukážeme, jak ho doladit tak, aby střílel přesně ...

Předesílám, že veškeré testování musí dělat střelec sám na svoji ruku a tělo. I když se to může zdát zvláštní, hraje už třeba jen o maličko větší délka nátahu velkou roli. Luk a jeho nastavení je nepřenosné a půjčování luku, je kromě pár pokusných výstřelů holý nesmysl. Výjimku tvoří tréningové luky, které jsou navrženy pro tréning techniky univerzálněji, ale zato střílí s nižší přesností.

K testování luku budete potřebovat nějaké k luku řádově padnoucí šípy. Před jejich výběrem je dobré změřit si luk na svůj nátah siloměrem (nezapomeňte, že i zde platí, že síla napsaná na ramenech je vztažená k referenční délce nátahu 28”, takže pokud máte kratší nátah, bude síla menší, pokud delší, tak větší), vymyslet nějakou rozumnou délku šípu a poreferovat ji s tabulkami. O co konkrétně jde a jak se to dělá bylo detailněji rozebráno už v 10. části seriálu o reflexních lucích. Tady jen zopakuji, že výrobce udává pro kombinaci síly luku a délky šípu doporučené číselné značení trubky, která by měla pro váš luk fungovat. Měla. V tomhle bodě je bohužel tolik proměnných parametrů, že není možné jasně označit šíp, který vám z luku bude létat čistě. Testování je hodně o zkušenostech a experimentování. Musíte taky umět trochu střílet, aby vám šípy létaly rozumně k sobě.

Stranové testování

Potřebovat k němu budeme alespoň pět úplných šípů a jeden šíp bez křidélek. Luk nastavený tak jak jsme si popsali v předcházejících kapitolách, tvrdost buttonu nastavenou na nějakou střední hodnotu a dostatečně velkou terčovnici s menším terčem na který se vám bude dobře mířit na vzdálenost cca 15 - 20m (pokud se vám bude dařit, můžete si klidně stoupnout dál). Z té na terč vystřelíte všechny šípy. Ty s kormidly by měly dopadnout do nějaké dostatečně malé ohraničené grupy. Rozhodující je pozice šípu bez brk. Ideální situací je, když máte všechny šípy ve prostředku, nebo alespoň na vertikální ose terče na něž jste mířili a šíp bez brk mezi nimi. Pak není co řešit a šípy by měly vyhovovat. Píšu záměrně měly, protože nevím jestli nemáte button moc přetvrzený, jakou máte vzdálenost tětivy, jaký luk vydává zvuk a nevidím jestli je průběh letu šípu čistý bez nežádoucí stranové nebo výškové vlny. Pokud máte ale všechno nastavené "tak akorát" a šíp letí rozumně rovně, tak jste s testováním skončili.

Pokud máte bezbrkový šíp v hlavní grupě, ale grupa se nachází vpravo nebo vlevo od středu terče, tak jste pořád ještě skoro vyhráli, protože stačí o maličko víc vyosit button, což by mělo soustřel posunout. Stejně tak pokud máte soustřel vlevo stačí button analogicky trochu zasunout do středu luku. Pro pravý luk. Pro levý je obojí přesně naopak.

Horší situace typicky nastává, když máte hlavní grupu správně v terči, ale bezbrkový šíp mimo. Pokud je šíp vpravo, znamená to, že je moc měkký. Pokud je vlevo je moc tvrdý. Za předpokladu, že střílíte z pravorukého luku, jinak je to opačně. Kdybyste měli uhnuté úplně všechno, je potřeba ladění rozfázovat. Nejdříve bych bezbrkový šíp dostal do grupy a poté doosil button, aby byl soustřel tam kde má být. Jak ho ale do té grupy dostat?

Při měkkém šípu máte následující možnosti:

• ztvrdit button
  zlehčit hrot
  povolit ramena luku
  zkrátit šíp

Při moc tvrdém šípu pak můžete:

• změkčit button
  dát těžší hrot
  přitáhnout ramena

Práce s buttonem je vždycky to první co byste měli zvážit. Je to ladění vratné a nedestruktivní. Problém je, že nemá až takovou účinnost jako některé jiné možnosti, kterými vlastnosti luku ovlivníte více. Button se hodí spíš na jemné doladění, nikoli drastičtější zásahy. Hroty nejsou až takový problém, když to vaše šípy umožňují. Mají ale průvodní jevy. Hrot vede šíp a pokud ho budete mít moc lehký, nepůjdou šípy tak dobře k sobě do grupy. Moc těžký hrot naopak může šípy víc stáhnout, ale zase omezí váš dostřel. Některé ulamovací hroty je možné zlehčovat prostě tím, že jich část odstřihnete a nemusíte je měnit celé. Ztěžovací hroty neexistují, proto musíte těžší hroty prostě koupit nové.

Síla ramen je jasná. Lehčí ramena tolik nevadí, ale musíte k nim mít precizní techniku, jinak vás budou málo svírat a svádět k nepravostem při výstřelu. Silnější ramena vás naopak můžou pokroutit, ale zase vám vylepší dostřel i balistickou křivku. Tento bod je tedy na vás a vašich silových možnostech i technické úrovni. Zkrácení šípu trošku ovlivní jeho letové vlastnosti a stabilitu, ale není to až taková tragédie. Bavíme se o zkracování v řádu půl až jednoho palce.

Testování je vždy alchymie a každý lukostřelec si musí vyšlapat nějakou cestičku. Někomu stačí dvě vyrovnané grupy na dvě soutěžní vzdálenosti, jiný střílí v celém spektru, takže mu bude luk grupovat v těchto vzdálenostech hůře, ale obecně vyrovnaněji. Někomu nevadí svůj luk neustále přestavovat a ladit, takže koupí cokoli a pak tam luk jednoduše dotlačí. Někdo má velký rozpočet a může si vyzkoušet koupit dvacet sad šípů, než se pokusem omylem dostane k té pravé....možností je spousta.

Typický počáteční stav se špatně nastaveným buttonem a měkkými šípy. Šípy nejdou k sobě do grupy. Stříleno holým lukem na 20m.

Osobně svůj luk dost nerad měním. Jsem zvyklý na jeho sílu a nechce se mi zvedat libráž zbytečně moc nad hranici padesáti metrů, kam potřebuji dostřelit. Proto naprosto bezostyšně využívám volnosti holého luku a šípy si beru v odpovídající tabulkové řadě na svoji sílu i délku nátahu, ale nechávám si je seříznout o palec delší. Buď jsou měkké a pak je podle potřeby zkracuji, nebo sedí dobře, takže jen trochu přesahují přes okraj luku. Nevadí. Delší šíp zase stabilněji letí. Pokud by nastala třetinová možnost, že by byly přes všechnu snahu tvrdé, tak mám holt smůlu.

Uspokojivý výsledek. Bezbrčák jen maličko vpravo. Stříleno holým lukem na 15m.

Pokud koupíte rovnou šíp na svoji minimální délku nátahu a netrefíte se, tak s ním už těžko něco uděláte. Šíp bude buď sedět, nebo bude tvrdý a s tím se nedá hnout, protože byste ho potřebovali prodloužit. Pokud by byl měkký, tak už ho stejně nezkrátíte, protože by byl na vás moc krátký.

Někdy se extrémním hodotám ale nezle vyhnout. Zejména u lidí s krátkým nátahem a slabým lukem je problém s dostřelem na delší vzdálenosti. Protože řešíte každý gram šípu, nemůžete požít tak těžké hroty jaké byste chtěli, aby vám šípy ideálně grupovaly a řežete je na minimální nátah i přesto, že tak dobře neplachtí, protože se tím při míření po hrotu vlastně posunujete mířidlo blíž k luku a můžete i na dálku lépe mířit do bodu kam střílíte bez přemiřování. Pokud ovšem nechcete sáhnout dotyčnému střelci na techniku. Inu, je to věda a fantasii se meze nekladou.

Výškové testování

Výškové testování není zdaleka tak problematické, jako optimální vyřešení lukostřeleckého paradoxu. Testuje se úplně stejně jako testování do strany s tím rozdílem, že sledujete jak vysoko, nebo nízko je bezbrkový šíp nad hlavní grupou šípů s brky. Pokud je mezi nimi, máte opět luk dobře seřízený. Pokud je nad, chce to posunout lůžko na tětivě o pár milimetrů dolů, pokud je šíp pod, tak posunout lůžko naopak nahoru.

V praxi se vám ale asi málokdy přihodí, že budete mít šíp bez brček pouze po stranách, nebo jen nahoře nebo dole. Šíp bude většinou uhnutý v obou směrech, takže budete muset ladit luk do obou os. Rozhodně je dobré to rozložit do kroků a nastavit si luk nejprve na výšku a pak teprve ladit strany. Kdykoli budete na luku něco měnit, měňte vždycky jen jednu věc, dobře si zapamatujte o kolik a pak jí vždycky rovnou odzkoušejte. Pokud nemá váš úkon efekt, vraťte se zpět a zkuste něco jiného. Totálně přeladit luk v jediném kroku je cesta do pekel z níž už se nevymotáte. Destruktivní operace, jako je zkracování šípů nebo zlehčování hrotů si vždy dobře promyslete a postupujte při nich po malých krůčcích (půl-palcích a jednotlivých buřtících). Budete jich možná muset udělat víc, ale nehrozí že byste je přehnali a šíp nebo hrot tak znehodnotili.

Vyladěná A/C/Ečka. Velmi dobrý gruping. Stříleno holým lukem na 20m.

Kromě testu se šípem bez brček je na holém luku víc než vhodné vyzkoušet i postupový test, kdy pálíte šíp do jednoho místa z různých vzdáleností a pak sledujete jestli vám šípy nevybočují z vertikální linky. Tento test bych možná zohlednil víc než test s bezbrkovým šípem. Je totiž třeba říci, že i bezbrčák může klamat. Luky se dají vyladit do singularit, kdy bezbrčák může lítat krásně, ale přesto je šíp tvrdý (dosáhnete toho například kombinací tvrdého šípu s extrémně tvrdým buttonem) a velmi špatně eliminuje chyby při vypuštění. Je sice nádhera, když vám luk funguje jak švýcarské hodinky, je tichý, rychlý a šípy létají po dokonale přesné křivce a bezbrčák k nim, ale to co člověka nakonec nejvíc zajímá je poloha obrčených šípů na terči. Nepatřím ke střelcům pro které v případě bezbrčáku 15cm od grupy končí svět. Pokud šípy s křidélky létají tam kam mají v nějakém rozumě širokém uskupení, křivka letu je dostatečně málo křivá a luk nevydává jedovaté zvuky, je pro mě všechno v pořádku. Ve finále stejně uděláte při závodě daleko více chyb vy než luk, ať už ho máte seřízený jakkoli. Nechci tím samozřejmě nikoho navádět, aby ladění luku zanedbával, ale někdy je prostě vhodné trochu si utřídit priority. Jít cestou notorického testovače, který víc ladí luk než střílí je jednoznačně špatně. Tréning techniky lukostřelecké by měl v lukostřelbě převládat nad technikou luku.

Používání více sad šípů

Může být docela dost velký problém, pokud byste chtěli používat na jednom luku různé sady šípů zároveň a tyto šípy byly tvarově, nebo spinově nekompatibilní. Protože to co jsme si popsali v tomto a částečně i předchozím článku je třeba udělat pro každou jednotlivou sadu šípů zvlášť. Pokud potřebujete z nějakého důvodu používat na luku zároveň různé šípy, je určitě dobré si pohlídat tloušťku šípu a tabulkový spin, které by se na obou trubkách neměly lišit vůbec, nebo jen minimálně. Malé změny lze snadno podchytit změnou tvrdosti buttonu.

U buttonů se stupnicí je přecvakání snadné. Musíte si jen pro obě trubky pamatovat správné místo na stupnici. Přelaďování mechanicky složitěji stavitelných buttonů je obtížné, takže tam bych doporučil použití dvou různých buttonů. Nejsnažší postup je takový, že otestujete luk s první sadou šípů a prvním buttonem, vezmete druhý a oba dva buttony zarovnáte na stejnou tvrdost. Dělá se to tak, že je k sobě přitlačíte funkční částí a ten který zajíží dříve je měkčí. V případě že zajíždí symetricky mají oba buttony stejnou tvrdost. Jakmile budou oba nastejno, dotestujete druhou sadu šípů s druhým buttonem. Čím méně se spin šípu liší, tím menší změna tvrdosti bude třeba. Pak už si musíte si jen pamatovat, který button patří ke které sadě šípů a podle toto kterou sadou střílíte je správně prohodit.

Čelní srážka buttonů při porovnání tuhosti.

Pokud byste ale měli jednu trubku silnější než druhou, musíte sáhnout do zakládky a tím jednoduchost operace končí. Stejně tak jako při větším rozdílu ve spinu, kde budete muset přitahovat nebo povolovat sílu luku a také v případě, kdy by bylo potřeba button víc vyosit, nebo naopak na ose ubrat. Nic z toho už nejde udělat na koleně ani si to předem připravit, takže šípy nepůjdou lehce zaměnit.

Situace že byste z jednoho luku přesně pálili několik různých sad šípů každou postavenou na jiné trubce a nezasahovali přitom do hardware včetně buttonu je poměrně dost utopická. To se vám nemusí podařit ani s typově stejnou trubkou, která je naprosto stejně značena. Všechny trochu lepší trubky se prodávají po sadách, aby byla zajištěná maximální shoda šípů. Stačí si koupit tu samou sadu za rok či dva a uvidíte, že šípy budou střílet třeba jen maličko jinak.

A jsme na konci. Tolik tedy k holém luku. Věřím, že by se sem dalo napsat ještě hodně poznatků a zkušeností, které zatím nemám. Sám jsem zvědavý co ještě časem objevím. Ačkoli tu s lukem končíme, můžu vás navnadit právě připravovaným článkem o holých šípech a o tom co s nimi provést, aby holé dlouho nezůstaly.

ML.