Posledně jsme si naznačili jak z luku vystřelit a dnes se podívám jaké jsou pro tuto bohulibou činnost oficiální možnosti ...

Pokud se nebudete chtít věnovat čistě bowhuntingu, nebo domácí hobby střelbě na zahradě a přičichnete k lukostřelbě více z blízka, dříve nebo později začnete zvažovat účast na nějakém typu závodu. Je to vždycky o tom co od střílení vlastně očekáváte. Někomu stačí si občas vystřelit na zahradě, někdo jde jen po výsledcích v tabulkách a tréning ho vlastně ani tak nezajímá. Obojí není podle mě úplně dobře.

Ve sportovní střelbě a honbě za výkony člověk snadno zabloudí. Pokud se budete moc upínat k touze po trefování a zapomenete na techniku, půjde váš výkon paradoxně do kytek a po nějaké době ho bude následovat i luk. Kontinuálně prohrávat nikoho nebaví. Ani izolace však není úplně dobře. Závod je přece jen věc, kdy už o něco jde. Někomu více, někomu méně, ale to není podstatné. Podstatné je, že vás posune dál jako lukostřelce už jen tím, že vás donutí brát střílení vážněji a více se snažit (minimálně na tom závodě). Druhá věc je v nezanedbatelných společenských vazbách. Uvidíte v akci hodně jiných střelců od kterých se toho můžete hodně naučit, můžete se zeptat a poradit se s nimi o vybavení v reálu a s možností ukázky, což je cennější než desítky hodin strávených na internetu. Závody nemusí být jen o tabulkách. Je to i společenská událost, která vám může dobře posloužit v dalším rozvoji.

Terčová lukostřelba

Ačkoli jsem sám závodům poměrně dlouho vzdoroval, nakonec i já musím uznat jejich přínos. Druhým dechem ale dodávám, že původní plán nejdříve se naučit střílet z luku a až pak začít závodit nebyl až tak úplně mimo. Stále razím tezi, že člověk by měl něco umět než svůj koníček zoficializuje. Není podle mě vůbec od věci si třeba rok jen tak pro potěšení pod mírným dozorem postřelovat, vyzkoušet různé luky a pak se teprve rozhodnout jak dál. Nejsem příznivcem lukostřeleckých školek "na chov", kdy vám dají do ruky dřevěný holý luk, nechají vás s ním tři neděle střílet a když se občas trefíte, přimontují bez vysvětlení zaměřovač a stabilizátor bez toho abyste vůbec věděli co to je. V zápětí vás nacpou na první závod sotva udržíte luk a jste schopni nastřílet trochu reprezentativní výsledek.

Asi jsem naivní, ale věci podle mého názoru neškodí, když střelec dostane dost času si v klidu osahat různé náčiní, možnost sám si zvolit typ luku, který nejlépe sedí k jeho naturelu a důležitá je i možnost projít si slepé cestičky, protože tím vším si vybuduje pevný vztah ke luku jako takovému a ten mu pak vydrží celý zbytek života po který může tento sport na rozdíl od mnoha jiných provozovat. Chovanci a odchovanci mají totiž trochu problém s (pře)motivovaností. Jak rychle se ve sportu objeví, tak rychle mizí což je velká škoda, protože jde většinou o skvělé střelce. Na druhou stranu pak není problém potkat tatíky, kteří začínali střílet ve čtyřiceti, dvacet let se lukostřelbě aktivně věnují a ačkoli třeba neoslní brilantní technikou, lukem doslova žijí, ví o něm hodně co se dá a je to na jejich výsledcích dlouhodobě znát. Jim nebyla upřena možnost výběru.

Idilka 3D zvířátek

Takže třeba jen občasné závody od určité úrovně určitě ano. Otázka je jaké? Závodů je několik typů. Většinou je organizují sportovní kluby ve svých areálech, nebo v areálu k tomu zapůjčeném a přizpůsobeném. Do většiny závodů se může přihlásit defakto kdokoli. Pouze některé vyšší soutěže jako mistrovství jsou limitovány určitým počtem nutných závodů odstřílených v konkrétní sezóně (aktuálně tři). Pokud jste členem lukostřeleckého svazu, nebo některého z klubů a máte licenci, je přihlášení snažší a budete mít trochu nižší startovné. Můžete se však přihlásit i jako člověk z ulice bez potřebných vazeb, bude vás to ale stát o pár krejcarů více. Startovné se pohybuje v řádu několika stokorun.

Z těch nejznámějších soutěží s nadnárodními pravidly bych zmínil terčovou střelbu, terénní střelbu a 3D. Kromě toho existují i různé soutěže při střelbě z koně, na běžkách, střílení na dálku a jiné lukohrátky (jimž se tímto za ignoraci omlouvám, protože o nich nic nevím), ale v našich podmínkách se nejčastěji setkáte se třemi výše jmenovanými. Ne všechny typy soutěží jsou ideální pro všechny typy luků, ale vždy obsahují kategorie, které je pomáhají rozlišit. Základní rozlišení je na úrovni pohlaví a věku, další pak typ použitého luku. Nemůže se tedy stát, že byste s loveckým reflexem nastoupili proti terčové kladce (pokud si to vyloženě nepřejete). Seznam všech závodů i s možností přihlášení a všemi potřebnými informacemi najdete na serveru www.rcherz.com.

Terčová lukostřelba (Target Archery)

Nejsportovnější forma lukostřelby. Střílí se na venkovní střelnici do vzdálenosti až 70m (bývalo i 90m) a v zimním období v hale na vzdálenost 18m. Velikosti terčů i vzdálenosti od nich jsou známé a pevně dané. Terče pro terčovou střelbu jsou barevné se žlutým středem a hodnocené od středu ke kraji stupnicí 10 - 1. Všichni střelci střílí společně (pokud nejde o vyřazovací závod) po dávkách tří nebo šesti šípů. Čas na odstřílení jedné dávky je omezený. Střílíte vždy na rovině. Terčové závody jsou doménou olympijských a kladkových luků. S olympijským lukem se můžete prostřílet až na klasickou olympiádu, s kladkovým pak na olympiádu hendikepovaných. Hodně z terčových závodů si zastřílíte i s lukem holým pro něž je nezřídka vypsána kategorie, není to ale úplně pravidlo. Pokud není tato kategorie vypsána můžete střílet s olympijskými luky, ale bude to na jejich vzdálenosti a obávám se, že asi nedopadnete úplně dobře. V hale se rozdíly mezi luky trochu stírají, takže střílí vedle sebe kladkoví, olympijští, hololucí a občas jsou k vidění i tradiční střelci. Kladky a olympijské luky mají v hale speciální terče. Podmínky pro terčovou lukostřelbu jsou tedy ideální a tomu odpovídají i relativně vysoké a střelecky vypovídající bodové výsledky. Pokud chcete začít závodit, je tento typ závodu nejlépe v hale na začátek docela vhodný. Díky zajištěnému zázemí tu kromě bodů neztratíte nic zásadního, možná kromě sebevědomí :-)

Terčový terč

Terénní lukostřelba (Field Archery)

Na rozdíl od terénní lukostřelby kde kromě iluzí můžete snadno poztrácet i šípy. Jak už název napovídá jde o terčovnice podobné těm z terčové lukostřelby rozmístěné volně v terénu. Celkem je to většinou 24 terčovnic a na každou z nich se střílí tři šípy. Střílí se podle typu luku do maximální vzdálenosti 60m. Pes je ale zakopaný v terénu, protože luk se svojí balistickou křivkou střílí ve vertikální ose trochu jinak na rovině, trochu jinak z kopce a trochu jinak do kopce, takže tyto niance musíte dobře zvládnout. Situaci ještě ztěžuje fakt, že pouze polovina terčovnic je naměřena na známou vzdálenost. Druhá polovina je vzdálenostně neznámá a musíte být schopni jí správně odhadnout, nebo změřit. Terče navíc nejsou stejně velké a může jít o poměrně netypické vzdálenosti "něco mezi". Kdo z nás trénuje na 23,5m?

Terénní terče jsou černé se žlutým kruhem uprostřed a jsou počítány od středu v rozmezí hodnot 6 - 1. Výsledný součet mimo rámec závodu ale není až tak vypovídající jako v případě terčovky (respektive vypovídají o něčem trochu jiném). I tam můžou být limitní faktory jako vítr, či matoucí osvětlení v hale, ale tady je toho opravdu hodně. Nejde jen o to jak dobří jste střelci. Musíte být zdatní i v odhadu vzdáleností a velikosti terčů, což je někdy docela problém i pro zkušené oko. Velmi také záleží na způsobu jakým je okruh postaven a terénu. Jsou tratě lehké a tratě těžší. Určitě se jinak střílí mezi kopečky na golfovém hřišti a jinak když střílíte ze skály přivázaní lanem za opasek. Závod se může odehrávat v lese, kde hraje roli třeba i nedostatek světla, nebo sklon slunečních paprsků odrážející se mezi listy. Některé postuláty ze sportovní střelby tu proto berou rychle za své. Vytříbená dokonale vyrovnaná technika vám nebude nic platná, pokud si k ní nemáte kam stoupnout.

Terénní terč

Přes nespornou zajímavost soutěže určené pro širší škálu typů luků než terčová soutěž (primárně jí mají v oblibě hlavně luky holé) bych vám spíš doporučil nechat účast na terénní až se trochu rozstřílíte, protože na terénních závodech potřebujete jistotu, že šíp poletí opravdu tam kam ho pošlete a i tak nemáte jistotu, že opravdu dorazí tam kam jste zamýšleli. Je to každopádně výzva a mnohem zajímavější disciplína než jen tupé bušení šípů na střelnici do terče. I atmosféra během závodu je jiná, protože se chodí v malých skupinkách a když dostanete dobrou partu, můžete si závod náramně užít. Pokud se na terénní závod vydáte, dobře se na něj připravte. Základem jsou pevné outdoorové boty a odpovídající oblečení s trochu proviantu. Hodně potřebný je i dalekohled.

3D lukostřelba (3D Archery)

Velmi podobná situace je i na 3D závodech což je střelba v terénu na makety zvířat. Je jich dohromady 28 a můžou být částečně zakrytá. Všechny terče jsou umístěné na neznámou vzdálenost. Maximální vzdálenost je pro luky se zaměřovačem 45m, pro holé a tradiční luky 27m. Zásah do vnitřní vitální zóny zvířete je za 10b, vnější zóna za 8b zbytek zvířete bez rohů a kopyt je pak ze pět bodů. Jinak nula. Při závodě se na každý terč střílí pouze jen šíp. Pro 3D závody platí v zásadě vše co pro terénní. Chybí tu však záměrný bod, takže musíte znát vitální zónu každého terče na něž střílíte. To sice může vypadat triviálně, ale nikdy si nemůžete být jistí, že na vás organizátor-vtipálek nevyrukuje s nějakým obskurním dinosaurem nebo královnou vetřelců. Fantasii se meze nekladou. Neměly by vás proto překvapit libůstky jako kapr na prámu uprostřed rybníka, který vám zajistí koupel během závodu a podobné skopičinky.

Vitální zóny vetřelce a zombíka :-)

Díky jedinému pokusu k výstřelu musí být všechno provedeno ideálně a bez chyby - minout na 3D neznamená mít šíp mimo terč, ale minout doopravdy. Což je při střelbě na kamzíka na skále z hlediska šípu dost kritická záležitost. Jakkoli tak může 3D vypadat zábavně, doporučil bych ho opět jen střelcům, kteří střelbu alespoň rámcově zvládají. Jinak to může být zábava poněkud nákladná. Výhodou je, že 3D závody mají suverénně největší spektrum přípustných luků. Můžete je střílet (pochopitelně s korekcemi mety) defakto se vším co střílí. Podobně jako ve skutečném lovu jde jen o to co si vyberete a jak svůj nástroj zvládáte. Na rozdíl od lovu se nemusíte bát, že vám cíl pláchne a nemusíte na něj v lese několik dní čekat. Jako nácvik lovu je však i 3D podle mě diskutabilní. Minimálně vás tam asi nikdo nenechá střílet loveckými hroty.

Jak jsme si ukázali, spektrum závodů může být docela pestré a nemusí se omezovat striktně na klasické sportovní klání. Každý si může vybrat disciplínu dle svých potřeb a naturelu. Určitě je dobré nestydět se za své nováčkovství. Pokud jdete na závod poprvé a nevíte co a jak, klidně se před tím zeptejte, kolegů nebo organizátora jak to probíhá. Určitě vás rychlokursem zaškolí a všechno potřebné vysvětlí.

Tolik tedy vyvrcholení tréningu. V posledním díle tohoto seriálu si uvedeme pár drobných tipů triků a rad, které se jinam nevešly a pak už nás čeká jen nekonečný sled střelby a sebeuvědomění.

ML.