Tentokrát si povíme o příslušenství, bez kterého sice z luku vystřelíte, ale které vám to rozhodně usnadní ...

Mířidla

Mířidla (sights) nejsou nutnou součástí luku. Technicky mohou být buď jedno pinová, nebo více pinová. Přičemž pinem myslíme světlovodové vlákno jehož bodem se míří. Pro veškeré sportovní, nebo hobby vybavení stačí pouze jeden pin, který si střelec přestavuje podle vzdálenosti na kterou střílí. Pouze pro lov se používá řada několika barevných pinů, které jsou seřazeny vertikálně a každý z nich je nastřelen na jinou vzdálenost. Střílíte-li na pohyblivý terč, pak při míření plynule přemiřujete na jiné piny podle toho jak se cíl přibližuje, nebo vzdaluje bez nutnosti povolení nátahu, nebo manipulace se zaměřovačem. Nevýhodou je, že piny které nevyužíváte zaclání ve výhledu a rozptylují při míření.

Mířidel je velká škála s tím, že s cenou roste kvalita materiálu z nichž jsou zhotovena a snadnost jejich přestavení. U nejlevnějších se budete pohybovat v ranku plastů, nebo těžších kovů a budete potřebovat klíč k jakékoli manipulaci s pinem. U dražších počítejte s lehkým a pevným karbonem a snadným ručním přestavením s mikrometrickou přesností. Lovecká mířidla se od sportovních liší hlavně robustnější konstrukcí a již výše zmíněnými více piny. Sportovní jsou typicky jedno pinové se snadnější přestavitelností, ale jsou dost křehká. Delekohledné čočky se do mířidel na reflexních lucích většinou nepoužívají. Je to dáno hlavně řádově nižší přesností luků, kde není možné z principu zajistit stejnou přesnost jako u sportovních kladek. Sluší se říci, že při jejich použití se používá maličko pozměněná technika kotvení a výstřelu, než bez nich, což si detailněji probereme v některé z dalších částí.   

Vpravo základní sportovní mířidla cartel, vpravo lovecká více pinová Trophy Ridge

Stabilizátor

Stabilizátor (stabilizer) má několik funkcí. Stabilizuje luk při výstřelu ideálně tak, aby ho překlopil dopředu a dostal z dráhy odlétajícího šípu. V horším případě u krátkých lovecký stabilizátorů alespoň udržel luk v rovině. Měl by tedy zamezit "podpadávání" luku, které je dané tím, že střelec drží luk pod jeho polovinou a horní část má tendenci se při uvolnění ve výstřelu překlopit k hlavě střelce. U Olympijských luků se pak stabilizuje ještě do stran pomocí kratších stabilizátorů ve tvaru V. Krátké stabilizátory se používají i na loveckých lucích, kde ale plní spíše svoji druhou funkci a sice že tlumí celou konstrukci v okamžiku nárazu tětivy do ramen. K tomu se váže i znatelné utlumení zvuku výstřelu. Dobře seřízený reflexní luk by měl být v ideálním případě velmi tichý. Hlučnost ukazuje na problémy s laděním luku. Stabilizátor není povolen pro holý sportovní luk. Ti kteří ho mít mohou by ho podle mého názoru mít měli.

Vpravo lovecký stabilizátor Trophy Ridge, vlevo sportovní Baiter

Klapačka

Klapačka (clicker) je zařízení na hranici primitivnosti s velkým vlivem na přesnost střelby. Je do vlastně jen plechový pásek pod který si dáte šíp a který cvakne o střed v okamžiku, kdy dotáhnete šíp za jeho úroveň. Pokud se vám podaří šíp v tom okamžiku i vypustit, máte jednoduchou, ale velmi přesnou kontrolu nátahu a snížíte tak horizontální chybu vznikající z přetahu, nebo častěji nedotahu tětivy, protože na reflexním luku nejsou kladky, které vám nátah automaticky zastaví. Klapačku lze technicky namontovat na všechny sportovní středy, ale na holém luku je zakázána. Zůstává tak prakticky doménou pouze luku olympijského. V loveckém světě nemá smysl, protože v okamžiku, kdy vám luk v momentě výstřelu cvakne bude jelen za horami dřív, než k němu váš šíp doletí. Krásná ukázka toho, jak je (nejen) v lukostřeleckém světě vždy něco za něco. 

Bowstringer

Šikovný pomocník, kterého doceníte ještě před prvním výstřelem. Existují dvě metody jak spolehlivě nasadit tětivu na luk. Nejběžnější je klasický grif, kdy střelec vzpříčí jedno rameno luku mezi nohy, zbytkem těla v rotaci přiohne luk a tětivu nasadí. Druhá možnost je právě bowstringer. Jde o dvě kapsičky spojené provázkem nutně delším než je délka luku, který tvoří jakousi pomocnou tětivu. Na luk se nasadí na volno nejprve tětiva a následně i bowstringer (natahovák). Střed luku si přidržíte jednou rukou, na bowstringer šlápnete a táhnete, tak aby se vám luk prohnul podobně jako při nátahu. Tím se vám luk zkrátí pod svojí běžnou délku a částečně navlečenou tětivu snadno nasadíte.

Výhoda je zjevná. Je potřeba mnohem menší síla a pohyb je to mnohem přesnější, než při nasazování ramen ručně, kde je zbytečně kroutíte a torzně namáháte. Upřímně moc nechápu proč většina lukostřelců dobrovolně kroutí luky i tělo při ručním nasazováním tětivy, když to jede i jinak a lépe. Ale důvod bude možná částečně v tom, že ne všechny stringery dobře fungují. Nejlepší zkušenosti mám s pevnými koženými bowstringery, které se dodávají k lepším loveckým lukům a nasazují se na špičky ramen. Plastové či gumové bych moc nedoporučil. Chce to trochu experimentování, které se ale zvlášť u dražších ramen určitě vyplatí.  

Finger sling / Wrist sling

U jakéhokoli typu luku je třeba se při výstřelu vyhnout křečovitému sevření středu. Ideální je nesvírat střed vůbec, což při nátahu lze, ale po výstřelu vám kinetickou energií tětivy luk obvykle vylétne z rukou. Aby se tak nestalo, přivazuje se luk k ruce pomocí jednoduchého triku. A sice buď pomocí wrist slingu, což je spaciální pásek, který se uchytí na luk pod stabilizátor a kterým si luk pověsíte na zápěstí. Nebo pomocí finger slingu (kaničky), což je normální provázek svázaný do očka, který si jednoduchým grifem přivážete na ukazováček a palec ruky kterou držíte střed. Výhoda finger slingu je, že je jednodušší na výrobu a podle mě přirozenější. Nevýhodou je, že se podstatně hůře nasazuje a sundavá.

Wrist slingy se používají většinou s kladkovými, nebo s reflexními holými luky. Finger slingy v případě olympijských luků. Není to ale pevně dané a záleží jasně na pocitech, zvyku a preferencích střelce. Vyzkoušejte obojí a zvolte co vám víc vyhovuje. Něco bych ale určitě zvolil protože chyba z pevného držení luku, nebo "chňapání" po něm je poměrně značná a od určité úrovně zkušeností vám to začne rozhazovat výstřel. Význam tohoto jednoduchého udělátka bych tedy určitě nepodceňoval. Je mi jasné, že hodně tradičních střelců k podobným berličkám, netíhne protože nejsou dostatečně tradiční, pravdou ale je, že prokazatelně zlepšují přesnost výstřelu. 

Rukavice / Tabky

Nezbytnou nutností je ochrana prstů při výstřelu. Střílet z reflexního luku holou rukou je naprosté diletantství a zahrávání si se zdravím, protože častou střelbou nechráněnou rukou riskujete poškození  nervových zakončení a ztrátu citu v prstech. Podle typu luku a naturelu je možné střílet pomocí "prstíků", čili kožené tříprsté rukavice (glove), nebo pomocí takzvané tabky. Rukavice se v drtivé většině používá při tradičnější či lovecké střelbě. Tabka (tab) je doménou sportovní střelby. Ať už se rozhodnete pro cokoli, čeká vás experimentování, protože obojí vám musí na ruku přesně sednout. Tabku je možné koupit větší a pak si jí případně seříznout přímo na ruku. Rukavici si můžete nechat ušít na míru. Tabky se vyrábí ve dvou variantách. Drtivá většina jich je určena pro olympijský luk a poznáte jí podle toho, že má oddělený horní prst tak, aby se šíp dal chytit mezi prsty. Tabek pro holý luk je jen pár a mají všechny prsty spojené.

Vpravo fešná rukavice Bear, veprostřed tab na holý luk, vpravo tab na olympijský luk

Chránič předloktí

 (arm guard) je volitelnou, ale často používanou částí. Vyrábí se v mnoha provedeních od sportovních plastových mřížek až po zábal celé ruky. Zkušený a opatrný střelec se obejde i bez něj, ale není žádná ostuda když vám chránič sem tam nějaký výstřel vyblokuje. Stává se to i v lepších lukostřeleckých rodinách. Jediným kritériem je tu vizuální složka. Podle mého názoru se hodí už jen proto, že stáhne oblečení kolem kritického místa, kde by se vám často mohlo plést to tětivy a ovlivňovat výstřel. Dlouhodobou zkušenost mám s plastovými chrániči Easton, které jsou sice takřka nezničitelné a výtečně drží na ruce, ale překvapivě hodně praskají v poutkách kolem magnetů. Navíc je u takto tuhých chráničů je nebezpečí, že se vám tětiva dostane pod něj, skřípne kůži o pevnou plastovou hranu a rozsekne jí. Jizva v tomto případě celkem jistá. Měkké kožené chrániče s výstuhou jdou na druhou stranu tětivou vnitřně přerazit.

Vlevo lovecký chránič předloktí Neet, vpravo plastový sportovní chránič Easton

Náprsenka

(chest guard) je vyloženě volitelnou záležitostí používanou ve sportovní lukostřelbě. Nejde ani tak o ochranu před tětivou jako spíš o přitažení vlajících částí oděvů. Pokud se dokážete těsně obléci, možná jí ani nebudete potřebovat. 

Chránič hrudi Easton

Terčovnice

Tady je volba bolestně jasná. Lepiči a vycpávači  krabic budou zklamaní, ale jejich, byť třeba levné, počínání neposvětím. Pokud tedy není jejich vyšším životním posláním nekončící hon na terčovnicový materiál.

Ať už střílíte málo, nebo hodně, těžko narazíte na lepší možnost než kostky od firmy Rinehart, které mají opravdu úžasnou výdrž, jsou ergonomické a subjektivně i vizuálně pěkné. Ano, jsou drahé. Nejdražší. A ve své drahotě absolutně nejlevnější volbou. Vyplatí se totiž několikanásobně.

Terčovnice o polovinu levnější vydrží pětkrát méně. 

Toulec

Toulec (quiver) závisí čistě na vkusu a potřebách střelce. Pro sportovní střelbu se používá toulec u pasu, kde jsou šípy nejvíce po ruce. Pro lov je dobré zvážit toulec na záda, nebo klasickou konstrukci připevňující se přímo na luk. Vyrábí se v klasickém provedení, nebo target verzi, což je jen taková odlehčená kabelka. Osobně bych doporučil zvážit spíš toulce lehčí. Po delší době nošení tuto vlastnost určitě oceníte. K tomu se váže i počet a velikost kapes. Čím více a větších kapes budete mít, tím více neužitečných krámů „bez kterých se zaručeně neobejdete“ s sebou budete tahat. K srdci mi nepřirostly ani toulce s plastovými tubusy, protože v nich šípy chrastí.

Zleva – zádový tradiční toulec, lovecký Easton, lehký sportovní Hoyt, držák na šípy přímo na luk

Stojánek

Je asi jediný segment lukostřelby, kdy se hodně střelcům osvědčil ten úplně nejzákladnější a nejlevnější produkt, který v něm lze najít. Klasický stojánek (bow stand) od Cartelu není sice žádný krasavec a není ani nejlehčí, ale je na druhou stranu díky váze a robustní konstrukci stabilní, takže unese jakýkoli luk a má dostatečně širokou vidlici pro všechny používané středy a při rozebrání je velmi skladný.

Vytahovák

Gumové udělátko (arrow puller), kterým lépe a pevněji sevřete šíp při vytahování z terče. Blbost, která se velmi vyplatí mít po ruce zejména pokud používáte silnější luky, nebo dokonce kuše. Tahat šípy z terče holou rukou samozřejmě lze. Pohyb je to však nápadně podobný pohybu při nátahu luku a hodně střelců ho i tak provádí, takže se při tréningu zbytečně vyčerpáte, aniž byste vůbec stříleli. Z dřevěné ohrady šíp bez něj ani nevynadáte.

Vytahovák Booster na dva různé průměry šípů

Pravítko

Pokud často luk rozkládáte a svlékáte tětivu, hodí se na kontrolu její správné vzdálenosti od středu speciální pravítko ve tvaru T. Obsahuje i rysky podle nichž se dá dobře naměřit a namotat lůžko šípu. Pohlídejte si, aby rysky na pravítku byly uvedené jak v cm, tak v palcích. Ušetří vám to mentální energii s přepočty.

Taška

Opět závisí na potřebách a vkusu střelce. Ale stejně jako v případě ostatních komponent se ani tady nevyplatí šetřit. Levné tašky od Cartelu mají poločas rozpadu zhruba půl roku. Přitom o tisícovku výše pořídíte velmi slušivé tašky, nebo baťůžky, které vám budou sloužit dlouhou dobu. SF, Legend, nebo Aurora vyrábí velmi pěkné, kvalitní a použitelné tašky na všechny druhy luků.

Platí stále pravidlo : méně kapes, méně bordelu. Něco je přesto dobré s sebou v tašce nosit. Kromě luku, šípů a nutného příslušenství popsaného výše se mi osobně osvědčila přítomnost imbusů, kterými jde luk v případě potřeby poladit. Ani ne tak specializovaných sad, jako spíš jednotlivých klíčů. Klidně i ve dvou kusech. Nutné je abyste mohli utáhnout či povolit každý šroubek který na luku máte, tak jako byste to dělali doma. Neztratí se ani náhradní přelepovací zakládka, nebo ramínko k ní, končíky na šípy, hroty, tětiva, kousek nitě, nebo třeba piny na mířidla. Prostě vše co je možné zničit nebo ztratit a jste schopni vyměnit v poli. Vše stačí mít v jednom nebo dvou kusech. Ze zkušenosti vím, že mezi střílením a nestřílením je většinou je jeden malý klíček, nebo šroubek, kterých máte doma plný šuplík. Obsah tašky by měl být prioritní, protože potřebné věci si v ní vždycky najdete i doma. Ale v poli je z domácího šuplete nevyndáte.

Sportovní taška Aurora a lovecký baťůžek Easton

Příště se podíváme podrobněji na šípy a jejich příslušenství ...

ML.