Po obsažnějších částech o středech a ramenech si povíme něco o dalších komponentech, které jsou drobnými, ale významnými doplňky střelby a které je vhodné zvážit ...

Zakládka

První co budete při výstřelu řešit, je kam položit na luk šíp. Lovecké luky s mělkým oknem jsou určené ke střelbě ze "shlefu". Tedy přímo z okna, které je polstrované originálně medvědí kůží, dnes jemným molitanem, nebo prostě čímkoli, čím si střed uchráníte před častým opotřebením šípem při výstřelu. Jak jsem naznačoval v minulých kapitolách. Je celkem běžné luk při střelbě ze shlefu mírně vyklonit, tak aby střelec viděl dobře skrz okno, protože při přímém vertikálním držení má půlku cíle v zákrytu.

Druhým důvodem je, že šíp při vyklonění lépe sedí na shelfu a nehrozí tak nechtěné vypadnutí šípu z okna během výstřelu, které může mít fatální následky (pokud vedle vás někdo stojí, můžete ho například střelit do nohy). Co do přesnosti jde o nejméně přesný způsob uložení šípu, který je použitelný tak akorát na typické lovecké vzdálenosti. Navíc je doporučené používat pro tento druh zakládání šípu husí brka místo plastových, právě kvůli těsné blízkosti šípu a středu luku. Na druhou stranu jde o jediný typ uložení šípu, který opravdu spolehlivě unese i šípy s těžkými loveckými hroty.

Zleva, „medvědí kůže“ - výstelka okna pro lovecké luky, nalepovací zakládka Hoyt Hunter, nalepovací zakládka s vyměnitelným a stavitelným ramínkem, mechanická zakládka Spigarelli 

Pro zlepšení přesnosti je možné použít skutečné zakládky (rest), které mohou být buď plastové z nichž nejodolnější je asi černá klasika Hoyt Hunter, kterou lze použít i bez buttonu na loveckých typech luků, nebo sofistikovanější magnetické zakládky s drátěnými ramínky. Ty se ale pro lov moc nehodí, protože při výstřelu můžou slabounce cvaknout. Jsou ovšem pohodlnější a podstatně přesnější řešení. Ty nejlepší jsou navíc stavitelné. Osobně nalepovacím zakládkám moc nefandím, protože i silné ocelové drátky se časem opotřebují a praskají (a to mluvíme o sportovních šípech se sportovními hroty, nikoli o těžkých loveckých šrapnelech). Je tedy nutné je občas přelepovat, nebo na nich ramínka měnit (i takové jsou). Pokud máte sportovní střed se dvěma závity pro button i zakládku, určitě doporučuji mechanické zakládky se silným ocelovým drátem a rozumnou stavitelností, které jsou takřka nezničitelné. Rozumnou stavitelností myslím hlavně možnost povolení ramínka v horizontální poloze, abyste mohli snadno jedním povolením šroubu přecházet mezi tenkými a silnými šípy. Íbr mechanismy stavitelné do všech světových stran a časových pásem pomocí tisíce šroubů jsou hezké tak možná v reklamním letáku. Časem se vám šrouby povolí, zakládka začne při výstřelu chrastit a střelce neskutečně prudit. Přitom je to část, na kterou byste na rozdíl třeba od zaměřovače měli sahat pokud možno co nejméně. Zakládky pro kladkové luky se na reflexních lucích nepoužívají z důvodů, které hned vysvětlím.       

Button

Boční opěrka, neboli česko-anglicky button je věc se kterou se v loveckém ranku moc nesetkáte, přitom je její přítomnost spolu se zakládkou základním určujícím parametrem luku. Abychom pochopili k čemu je, musíme vědět co se vlastně děje při výstřelu z luku. Šíp vystřelený z luku neletí zdaleka tak rovně, jak by se mohlo zdát. Energie, kterou dostane od tětivy s ním během celého letu kroutí, takže se vlní jako had. Proto je potřeba mít ke konkrétní síle luku i šíp, který dokáže energii pojmout ideálně tak, aby se vlnil ve správné periodě. Pokud máme dobře sladěný luk se šípy (jak se to dělá si ukážeme v dalších částech) a vypustíte tětivu z prstů, začne se tětiva horizontálně vlnit až do chvíle kdy narazí do ramen, vymrští šíp, který se v prvním impulzu prohne a pokud je vše jak má měl by šíp v ideálním případě střed v první vlně průhybu jakoby obletět a to zcela bez dotyku, který by ho mohl dostat z mířené osy výstřelu. To jde ale dost těžko, pokud vám šíp leží přímo na shelfu, který je se šípem v maximálním kontaktu a navíc je absolutně tuhý. Šíp se od něj odrazí, ale i jen malý impulz v ruce která drží střed může tento odraz ovlivnit a osu šípu změnit. Vylepšit se to dá právě měkkými brky na šípech, které průchod skrze shelf a eventuální otěr trochu změkčují. 

Button Shibuya střední cenové třídy bohatě postačí většině střelců. Levý závit povoluje očko pro horizontální stavitelnost, dva závity vpravo jsou pro povolení očka na nastavení tuhosti.  

Nejvíce minimalizovat se to ale dá právě pomocí kombinace zakládky a buttonu. Předpokládá se, že luk nenakláníte, ale držíte ho vertikálně rovně, tedy tětivou kolmo k zemi. Šíp v okně nadzvednete vertikálně zakládkou, která je na konci zahnutá, takže by vám šíp neměl sjíždět. Horizontálně ho vycentrujete buttonem, což není nic jiného než vysutá pružina, která změkčí tuhost středu. Celá soustava se navíc dotýká středu jen v minimální ploše, čímž se minimalizuje i interakce mezi středem a šípem. Už od pohledu je jasné, že výstřel z takto vytuněného luku bude asi nutně přesnější, než šíp volně se povalující na středu. Button je nejvýznamnější nástroj pro ladění výstřelu luku. Tuhostí buttonu se dá ovlivnit průběh letu šípu téměř po celé délce výstřelu, jde s ním omezit odskakování, nebo nečistý start šípu při výstřelu a nastavit luk, aby byl stranově přesný. Lze s ní zažehlit i problém s nevyhovující tvrdostí šípů, pokud není požadovaný rozdíl moc markantní. Button se skládá ze dvou oček, přičemž první tenké určuje stranový přesah buttonu a posouvá, nebo vysouvá jeho špičku do, nebo od středu luku. Koriguje se tím horizontální dopad šípu. Druhé očko je typicky pro jemné nastavení tuhosti. Pro hrubší nastavení tuhosti bývá ještě jeden šroub, který je přímo v průměrové ose buttonu. Oběma se ovlivňuje odpružení šípu při startu a jeho hladký a přímý let.  Připravte se na to, že pokud budete chtít optimálně vyladit luk s buttonem, bude to na dlouho a asi budete zpočátku potřebovat pomoci někoho zkušenějšího (i z důvodů pozorovacích, protože člověk stojící střelci za zády vidí šíp vždy lépe než střelec samotný), jde totiž o alchymii závisející na hodně různých faktorech a problematika na samostatný článek. Pokud se chystáte button kupovat, není vůbec od věci s sebou vzít střed na který je určen a rovnou v obchodě ho pokusně našroubovat, abyste předešli problémům s nekompatibilitou závitů, které se sem tam vyskytnou. Budete mít také větší možnost vyladit ho i barevně, protože buttony se vyrábí v různých barvách.           

Button má smysl používat pouze při výstřelu z prstů, protože pouze při něm vzniká na tětivě horizontální vlna, která se s ním dá odpružit. Na rozdíl od vypuštění z mechanického vypouštěče kladkového luku, kde jde tětiva v podstatě přímo proti luku a jediné vlnění které vzniká je vertikální a to přímo do osy luku. Proto nemá smysl na reflexních lucích používat kladkové zakládky. Neumožňují totiž použití buttonu, kterým se dá vlnění tětivy vypuštěné z prstů zachytit. Jediná možnost jak přes ně rozumně vystřelit je použít vypouštěč. Také je na tom dobře vidět, že luk s vypouštěčem, který není vůbec ovlivněný chybami při vypouštění z prstů a má přímý osový průběh tětivy bude vždy implicitně přesnější. Ano, kladky a síla je jedna věc, ale právě přesné mechanické vypouštění a přímý průběh tětivy je podle mého názoru polovina úspěchu kladkových střelců oproti střelcům z reflexních luků.

Tětiva

Tětivu (string) je možné koupit průmyslově namotanou v typických délkách luků, nebo si ji nechat ve specializovaném obchodě namotat. Nejzásadnější je materiál ze kterého je vyrobená, protože udává průtažnost a rychlost tětivy. Dakron je pro většinu lukostřelců sprosté slovo, kterému je radno se vyhnout. Běžným standardem je Fast Flight. Experimentátoři můžou použít i jiné materiály.

V případě sportovních luků není žádná limitace a čím pevnější a rychlejší tětiva, tím lépe. U dřevěných luků je třeba brát v potaz doporučení výrobce, protože ne všechny luky snesou všechny tětivy. Zejména rychlé Fast Flightové tětivy můžou díky své švihavosti způsobit popraskání ramen. Správně namotaná tětiva má nominální délku, dvě omotaná očka, středovou omotávku a barvu. Pokud máte tu možnost, doporučuji zvolit jednobarevnou variantu, protože při střelbě bez mířidel je možné střelce obvinit, že míří pomocí barevných pruhů na tětivě. Délka tětivy není fixní a je možné jí pro použití na reflexních lucích přikroutit v rozmezí několika centimetrů. Očka bývají jinak veliká, tak aby se jedno dalo navléci na rameno a druhé napevno usadit. Pak se tětiva snáze nasadí. Jedním z mála ladících parametrů tětivy je počet vláken, který ovlivňuje její rychlost, ale také pevnost. Méně vláken znamená méně pevnější, ale zato však rychlejší tětivu z čehož plyne i švihavost výstřelu. Omotávky jsou dělané z proti otěrového materiálu a hlavně ty na očkách vydrží věky. Středová omotávka se obvykle časem prodře, ale nebývá problém jí opravit. V domácích podmínkách se to ovšem jednotlivci moc nevyplatí, protože i při aktivním střílení budete měnit omotávku tak jednou za rok, za dva. Na opravu budete potřebovat namotávací mechanismus, který vám pomůže tětivu pořádně utáhnout a špulku s omotávkou což je dohromady investice kolem patnácti stovek. Ve specializovaném obchodě nebo v rukou šikovného vybaveného nadšence to budete mít za pár kaček až sto kačku. 

Lůžko

Co naopak budete určitě sami občas měnit je lůžko na šíp. Jde v podstatě jen o ohraničení místa na středové omotávce na které budete zakládat šíp. Dělá se to buď pomocí speciálních kroužků (nocking points), kde potřebujete předem vědět průměr tětivy, protože se jich vyrábí několik druhů. Dále potřebujete speciální kleštičky, kterými kroužky na tětivu přicvaknete - a hodně šikovnosti až je opět pomocí kleští budete chtít sundat. Druhou možností je použití nitě na lůžko určené, která může být pro tento účel třeba „jen“ kevlarová. Špulka stojí řádově dvě stokoruny, snadno jí namotáte i odstřihnete a pokud budete šikovní, bude vám držet skoro stejně jako kroužky. Ty bych doporučil jen v případě, pokud vám nit padá (například si jí strháváte když máte šíp mezi prsty). I z důvodu, že kroužky jsou těžší a mohou při vypuštění zpomalovat tětivu. 

Kroužky na tětivu několika druhů velikostí a kleště na jejich přikleštění

Antitwister

Plastové udělátko, které dostanete k lepším tětivám, nebo ho můžete koupit extra. Je to jen plastové očko, kterým si tětivu spojíte tak aby se vám po sejmutí z luku nepřekroutila, nerozmotávala a neměnila tak svoji délku. Není nutně potřeba, protože konce lze i provléci ručně, ale šetří se tím očka. Hodí se a často se krade. Kdykoli dám tětivu z ruky, vrátí se mi bez něj.

Rychlá sportovní tětiva supra dodávaná s antitwisterem

V příští části budeme pokračovat ve výčtu dalšího doplňkového vybavení, které by měl každý lukostřelec mít. 

ML.