Afrika 2015 - deník 3.část

Další tři dny lovu Oryxe, zpestřeného pozorováním množstvím zvěře a výpravou na prasata ...

Čtvrtek

Další den ve znamení přímorožce. Dneska vyzkoušíme hned dvě místa abychom maximalizovali možnost nějakého ulovit. PH mě vyzvedává v 7 ráno, ještě si se Španěly stačíme popřát hodně štěstí v lovu, ti se chystají značně zredukovat populaci antilop Nyal. Což je taková podměrečná verze Kudu, ale obtížnější na lov. Taky jsem na ní narazil

Nejdříve vyrážíme do parku který je vzdálen asi hodinu jízdy mají tam ale v současnosti jenom jednoho přímorožce, no uvidíme. Přijedeme, pozdravíme se s provozovatelem, načež jsme dovezeni k vnadidlu. Je to až surrealistický výjev. Uprostřed buše, na rudé půdě je dvoumetráková hromada pomerančů. Není to tady primárně pro přímorožce, ale pro kudu, nicméně nedaleká fotopast prý načapala oryxe kterak mlsal pomeranče. Stan je přesně 20 metrů daleko od středu hromady, a snad ještě menší než ten posledně. Prostě krychle o hraně 1,5 metru. Což už je pro ovládání luku docela problém při dvou lidech uvnitř. Pokud si představíte půdorys stanu jako čtverec, tak jediný způsob jak o nic nezavadit je natahovat luk diagonálně z pokleku. Několikrát si to vyzkouším a stejně je to jen tak tak. Rozhodně nic pro longbow.

No budiž. Vítr nám momentálně přeje, tak uvidíme. Čas máme od 8:30 do 13:00, pak oběd a přesun na loviště číslo dvě.
Sedíme sotva půl hodiny a buš začíná ožívat. První přijde "vervet monkey" česky kočkodan obecný červenozelený. (Našel-li jsem to správně) Kořistí jeden pomeranč a mizí v trávě. PH říká, že se lovit dají a to levně, ale je třeba si vyřídit povolení předem, takže nic pro mě. Osobně bys stejně spíše upřednostnil paviána. Za deset minut se opička vrací a bere další kus. Zůstává na místě, přiběhne další a další a najednou je tu celá tlupa asi dvaceti opic, pasoucích se na pomerančích. Je to zajímavé sledovat, část hlídá a část se cpe. V jedné chvilce všechny utečou, podle všeho nás zvětřili, ale za tak půl hodiny se vrací a cpou se dál. Pak se část rozvalí po okolí a část vyleze na stromy a navzájem si prohrabávají srst. Nakonec se líně odeberou odkud přišli. Celkem to trvá tak dvě hodiny, ale rozhodně to byl skvěle strávený čas vidět je v jejich přirozeném prostředí.

Pak už jen po nějaké době vidíme v dálce samice kudu, vypadá to, že k nám chtějí jít, ale pak odbíhají. Otočil se vítr, což za chvilku PH potvrzuje. Je 12 hodin, takže už tu nemá smysl dále setrvávat. Voláme o vyzvednutí.

Za chvilku už vyrážíme do města (nevím kterého) kde se najíme, pro nedostatek jiných možností, v KFC. Taky tu konečně vidím další aspekt spjatý s Afrikou jako chudoba a státní převraty: slumy. Chýše ze dřeva vlnitého plechu a starých koberců, držící pomocí pásky z VHS kazet a víry v lepší zítřky. Tato obydlí tvoří asi polovinu města. A je to vážně síla, kam se hrabe Lumík 9.

Každopádně, po této kulturní vložce se přesouváme na jiné loviště. Jedeme dobré dvě hodiny na farmu a pak ještě půl hodiny čekáme na majitele, aby nás zavezl ke stanu, cestou však máme nečekané rozptýlení. Na cestě se povaluje vzrostlý had. Nebudu spekulovat co to bylo, ke zkušenému herpetologovi mám daleko, ale rozhodně bych nebyl rád kdyby nám to vlezlo do stanu. Vzhledem k nežádoucnosti jedovatých hadů v „oborách" dělal majitel co mohl, aby nebohého hada sprovodil ze světa. Nejdříve se ho snažil přejet, a když minul, chopil se pušky a minul znovu, zatímco se had ztratil ve křoví. Po tomto nečekaném zpestření jsme konečně dorazili na místo v podobě zavlažované zelené louky zhruba 100x300 metrů, v jejímž rohu bylo napajedlo se stanem. Pěkné místo, dokážu si představit, že se u zvěře těší oblibě.

Vítr k nám ani teď není úplně milosrdný, ale nějaké směry možného příchodu zvěře zůstávají netknuté. Takže tedy nacpat se do stanu, vyzkoušet si nátah, zajistit si použitelnou střílnu a hurá na čekání... Ve zkratce, nepřišlo nic kromě dvou sable a určitě proto, aby mě provokovali. Musím říci, že přišli opravdu výstavní samci. Naprosto nebojácně přišli k napajedlu a začali pít bok po boku. Dva jednou ranou chtělo by se říci. Asi půl hodiny tam pili a postávali a pak šli. Postupně zapadlo slunce, tak jsme si zavolali odvoz.
Když jsme dorazili do chaty, tak jsem akorát stihl večeři.

Grupa Španělů také neměla na úlovky štěstí. Celý den byl pro mě natolik psychicky náročný, že jsem se hned po jídle omluvil a šel jsem na kutě s přáním úspěšného zítřka.

Pátek

Popis dalšího dne bude, z důvodu zachování spádu stručný: proběhl stejně jako čtvrtek. Dokonce jsme viděli i tu samou zvěř. Rozdíl byl jen na samém konci dne.

Kolem sedmé hodiny, když už se smrákalo, jsem konečně uviděl, pro mě už téměř bájného, přímorožce. Skupinka dvou samců a jedné samice se vyloupla z buše a přicházela k napajedlu. Ani jsem nedýchal. Přímorožci se dostali velice pomalu a obezřetně snad až na dvacet metrů, ale v tom sebou všichni naráz škubli a zmizeli v buši tak rychle a ladně, že to až bylo překvapující u tak velkého zvířete. Podle všeho nás zavětřili. Ani mi to tolik, v té chvilce, nevadí. Alespoň jsem konečně nějaké viděl. To je rozhodně pokrok od včerejška.

Po chvilce se trojice vrací a začne se pást asi 150m od nás. Světelné podmínky se rapidně horší a oryxové nejeví žádnou ochotu se k nám vydat. PH mi nabídne, že mi půjčí pušku pokud chci "zvýšit šance". Beru si jí a chvilku pozoruji oryxe přes zaměřovač. Jsou to opravdu krásná zvířata. No, snad budu mít více štěstí zítra.

Voláme majitele aby si pro nás přijel. Teď navíc nemůžeme vylézt ze stanu, přímorožci by si to tu mohli spojit s lidmi a nějakou dobu by sem nepřišli. Takže s vylézáním počkáme, až je příjezd auta zaplaší. Aby byl neúspěšný lov řádně završen, tak jsem tam ještě někde vytrousil sluneční brýle, které mi zbytek pobytu citelně chyběly.

Po strastiplné cestě zpět do chaty  jsem byl ovšem potěšen večeří. Servírovalo se maso z mnou střelené impaly a blesboka ve velkém stylu. Nika se opravdu předvedla, něco tak dobrého jsem už dlouho nejedl. Antilopy mají velice specifickou, jemnou chuť. V tomto případě v dušené úpravě s fazolkami, slaninou a pepřovou omáčkou. Impala chuťově vyhrála, ale nedá se říci, že blesbok by výrazně zaostával. Inu přežral jsem se a ještě zbylo na degustace pro Španěly, kteří oslavovali úspěšný lov nyal. Takže jsem jako bonus vyfasoval doutník a několik panáků vybrané poloostrovní pálenky.

Příjemně naladěn jsem se o půlnoci odebral na kutě.

Sobota

Ode dneška budu lovit se Stefanem. Dopoledne se podíváme po prasatech a k večeru zase zkusíme štěstí s přímorožcem. Pokud nebudeme mít štěstí, možná přehodnotím svůj lovecký seznam, jak mi bylo nabídnuto na začátku. Přímorožců je tady opravdu pomálu, což z nich dělá, spolu s jejich charakteristikami, velice těžce lovitelnou záležitost. Ale to předbíhám.

Vyrážíme v 8 a jedeme k nedalekému napajedlu/bahništi... Prostě obří louže uprostřed buše. Cestou míjíme plno zvířat, nejdřív nám přes cestu přeběhnou paviáni, o kus dál kočkodani a nakonec vidíme u cesty postávat i vzrostlou žirafu.

Dojedeme k napajedlu a Stefan bere mačetu a neomylně prosekává "střílnu" na oblast s největším množstvím bahna a s ohledem na momentální vítr. Prasata si sem prý chodí často pro bahenní koupel, což je skvělá příležitost nějaké ulovit. Takže si sedneme za terénní vlnu a čekáme jestli nějaké přijde. Výhoda je, že prasata jsou poměrně hlučná, takže lov nevyžaduje permanentní vizuální kontrolu okolí. Po asi dvou hodinách dvě prasátka vskutku přicházejí, ale dost daleko, tak 80 metrů a navíc se jen napijí a pokračují dále. Čekáme ještě hodinu a pak Stefan, s přihlédnutím k uzavírajícímu se časovému oknu, navrhne zkusit prasata vyšoulat.

Potloukáme se po buši a nacházíme množství děr která si prasata bradavičnatá ryjí v zemi, bohužel nemáme štěstí a tak je jediným zpestřením dikobraz který nám přejde přes cestu, aniž by nám věnoval pozornost. Stefan mi dává znamení, že se dá lovit, ale to si odpustím. Mám dikobrazy rád, jsou důkazem, že má evoluce smysl pro humor.

Vracíme se k autu. Jedeme na oběd a pak vyrážíme na oryxe, zase k hromadě pomerančů. Dneska slunko jede na plný výkon, panečku, ty pomeranče už musejí být řádně "uleželé".

A taky, že ano. Nemusím být antilopa abych to cítil dříve, než jsem to znovu uviděl. Sedáme do známého malého stanu, opět si nacvičím nátah, sednu a hypnotizuju tu shnilou hromadu ovoce pohledem. Po slabé hodince začne chodit zvěř. Postupně se nám tam vystřídají kočkodani, blesboci, samice kudu a pak tam doskákali nějací ptáci. Vyblitě modří, téměř dokonale kulatí, na průměru tak 30 centimetrů, zřejmě nelétaví (bylo mi řečeno, jak se to jmenuje, ale zapomněl jsem to, než jsem si vyhotovil poznámku). Vzhledem k tomu, že se už smrákalo a naděje, že ještě přijde oryx se přiblížila k nule, mi Stefan navrhl jestli si nechci jednoho odlovit. Cena je mizivá a maso sice prý není nějak dokonalé ale jíst se to dá kdybych na tom trval.

Chvilku nad tím přemýšlím... inu proč ne, na přímorožce můžu dnes zapomenout, problém je, že ty modré potvory jsou pěkně daleko, přes 30 metrů a jsou tam nějaké větve. Na druhou stranu, ať zasáhnu kamkoliv, smrt je, vzhledem k hrotům a velikosti zvěře, jistá a rychlá.

Tak jo, udělám si radost. Zaměřím se na největšího ze skupiny, počkám si až se zastaví, natáhnu, zamířím přesně na střed, vystřelím... a trefím větev, šíp letí po změněné trase do stromu, pták nezraněn uniká. Pozoruji kde se stala chyba. Problém nebyl ve větvích v cílové oblasti, ale v jedné, asi dva metry od mého stanoviště, které jsem si nevšiml. Když jsem se připravoval na oryxe tak jsem si důkladně ověřil, že mi nic nebude stát v cestě, ale tady jsem střílel jiným směrem a pod jiným úhlem. No nic, další věc na kterou si dát do budoucna pozor.

Jedem do chaty, Španělé to opět rozjíždí, neb zítra ráno jedou domů. Všichni si ulovili co chtěli, což znamená mix nyal a prasat bradavičnatých. Opět tedy další kolo dobrého jídla, španělské pálenky a doutníků.

Mě čeká ještě neděle + dopoledne v pondělí (v případě nouze). Odlétám ve tři, takže mám čas do 11:30, ale snad na to nedojde. Každopádně dám řeč se Stefanem. Vzhledem ke specifikům oryxů a jejich nedostatkovosti v dojezdové vzdálenosti, bude nejlepší jejich lov nechat na budoucí návštěvu. Zkusit to v budoucnu v jiné oblasti, s dostatkem času a s více zkušenostmi, bude lepší než se další den stresovat s minimální pravděpodobností úspěchu. Ve světle těchto rozhodnutí, pojedeme se Stefanem zítra odpoledne do jiné oblasti, kde je hojnost zvěře, pro zdejší oblast typické, kde budeme projíždět dokud mi něco nepadne do oka. Metoda lovu bude, vzhledem k nedostatkům alternativ v této oblasti a její rozlehlosti, osvědčená „hybridní šoulačka". Začínáme až v jednu hodinu, takže se můžu na zítra v klidu vyspat a potrénovat.

Ratte