Grip ve 3D

Většina z nás už asi zaznamenala pojem 3D tisku a byla zavalena jeho nebetyčnými schopnostmi a ujišťována, že dlouho očekávaná budoucnost dorazila právě teď...

Pro ty co se s pojmem nesetkali jen rychle vysvětlím, že jde o prostorový tisk pomocí nataveného plastu, jehož produktem může být takřka libovolný avšak materiálově kontinální objekt. Podkladem je digitální model. Tedy data, které si můžete vytvořit počítačově, nebo stáhnout z internetu. Co to prakticky znamená a jak se to v budoucnu projeví v lukostřelbě? Tak na to vám odpověď rozhodně nedám :-) Účelem tohoto článku totiž není vzdělávat čtenáře vizemi, ale pořádně si zchladit žáhu a umýt zadek neřádům, kteří využily technologické mainstreamové vlny a zničili můj oblíbený produkt!

Předem musím říci, že technologii 3D tisku jako takovou oceňuji a myslím, že může být vítaným příspěvkem do konstruktérských dómů a kutilských domácností, kde velmi usnadní tvorbu drobných prototypů. Na experimenty a hraní je to výtečná věc. Na druhou stranu nemám pocit, že jde o samo spásnou technologii bez níž se neobejde jediná domácnost. Rozhodně ne v aktuální podobě. Bohužel však tento pocit získali italští výrobci mých oblíbených středů pro holé luky, kteří začali koncem minulého roku na 3D tiskárnách vehementně tisknout úchopy pro svá madla.

Natištěný plastový grip pro středy Gillo. Všiměte si vroubkové textury ve všech jeho částech

Využili pro to uvedení nového lukrativního středu Gillo, který má nahradit středy Best Moon a Zenit vévodící holé scéně v minulé dekádě. Střed sám o sobě patrně není špatný (držel jsem ho v ruce, ale nestřílel jsem s ním) a některé detaily má vyloženě vymazlené (okýnko pro čtení parametrů ramen je super :-) ), ale v konečném efektu oproti Moonu není nijak výrazně jiný. Přináší pravda pár drobných, ale nikoli podstatných vylepšení, jako větší škálovatelnost ve vyvažování, stranové nastavení zámků ramen a zářivé barvy. Těch si sice všimnete jako první, ale z obrázku na internetu vám nedojde co jsou barvy ve skutečnosti zač. Teprve reálný pohled na pestrobarevný úchop odhalí, že nejde o lak, ale integrální součást gripu. Je to totiž barva plastu z něhož je celý grip natištěn.

Dobře. Jenže on je tisk a tisk. Viděl jsem tisky, jejichž výsledkem byla dokonale hladká plocha a "rozlišení" tiskárny bylo takové, že se s ní dala vytvořit detailní soška člověk o velikosti 10cm. A pak jsem viděl tisky na podomácku vytvořených tiskárnách svých přátel, jejichž výstup byl vrstvený, nespojitý a občasně zbrázděný nateklou spáru, kterou tiskárna nedokázala korektně ošetřit.

Porovnejte dvě varianty 3D tisku. Dobrou a špatnou :-)

Musím s politováním konstatovat, že taliáni svoje nádherné do ruky skvěle padnoucí dřevěné gripy nahradili právě touto druhou variantou. Chtělo by se říct, že by to snad ani nemuselo tolik vadit, protože vroubkovaný grip přece musí klouzat podstatně méně, než lakované dřevo. Opak je kupodivu pravdou. Grip je sice tvarovaný zhruba do tvarů na něž jsem byl ve dřevě zvyklý, ale v ruce není zdaleka tak pohodlný. Rozdíl je znát na první pohmat a co je horší, grip i přes nehomogenní povrch klouže jako prase (ano vím, když to držíte dobře...jenže občas to prostě dobře nedržíte a tu desítku střelit stejně potřebujete). Je úplně jedno jestli máte ruce suché nebo mokré, můžete si být jistí, že vám z nich luk vyjede jak namydlený blesk, což je v ostrém kontrastu s lakovaným dřevem, které k ruce skrze jemný povrch přilne úplně přirozeně a sedí skvěle. Neprostý šok pak přichází po několika desítkách výstřelů, kdy zjistíte, že vám horní vroubkovaná část gripu svojí hrubostí rozdírá kůži mezi palcem a ukazovákem. Fail epických rozměrů je pak završen v okamžiku, kdy začnete pátrat jak tento vykutálený výrobek nahradit a zjistíte, že tištěná splácanina stojí stejných 40 eur jako dřevěný protějšek, jehož výrobu producent těžce utlumil a který je v době psaní tohoto článku nedostupný (čemuž se ovšem ani nedivím). To člověk opravdu jen zírá.

Původní dřevěné gripy středů Best a prvních modelů Gillo

Už jen dodám, že pravá tištěná zhovadilost je dostupná asi v deseti barevných mutacích různě úchylných stupňů křiklavosti, zatímco levé provední pouze v jedné a dřevěná verze nalevo úplně chybí. Napravo je podle dodavatelů teoreticky k mání pouze v medium a ball verzi. Pistolový úchop byl vyloučen. I když pominu minority a extrémy, musím se ptát : Opravdu je takový problém při tištění levých gripů prohodit cívku za jinou barvu materiálu? Opravdu je skladování takové věci jako je grip u výrobku s tak dlouhým životním cyklem jako je střed (zejména ten italský, který Hoyt byl v posledních 20-ti letech na trhu deset let?) tak složité a nákladné, že si ho výrobce nemůže natisknout do do rezerv i když ví že o něj bude menší zájem?

Chápu sice, že se výrobce snaží tlačit svůj produkt na hranici ceny na níž byl zákazník zvyklý, ale cena kterou platíme za slevu je tentokrát na hranici funkční únosnosti. Jediné v co doufám je, že další výrobci nebudou tento příklad následovat. Závěrem bych chtěl konstatovat, že tento článek obsahuje můj, ale nejen můj názor na problematiku tištěných Gillo gripů. Jedinou naději do budoucna spatřuji ve výrobcích třetích stran, kteří vám na zakázku připraví gripy řádově lepší, hezčí a jen o jednotky eur dražší, než cokoli co dokáže nabídnout vlastní výrobce středu. Smutné.

ML.