Luk nový a novější

Máme tu opět začátek podzimu a s ním další nálož těch pravých kvalitních značkových lukostřeleckých hraček. První drby, obrázky, zklamání a splněná přání. Nemůže mi to nepřipomenout pocity, kterými jsem procházíval a částečně i procházím i já, proto nějak nemohu odolat obsáhlejšímu úvahovému komentáři na téma lukostřeleckých novinek ...

Čtenář možná vycítí parafrázi názvu jisté komedie s Jimem Carreyem. Stejně tak jako čtenáři i přispěvovatelé Bowhuntera poznají v některý pasážích vlastní slova. Chtěl bych všechny ujistit, že není mým cílem se v úvaze do někoho navážet a že výsledný text stejně jako ostatní moje články obsahuje výhradně můj pohled na problematiku a zbytek redakce se od něj možná bude distancovat :-). Článek není vysazený na konkrétní typ luku a platí v úplné míře pro luky reflexní. U kladkových luků je důraz na technologii přece jen opodstatněnější, ale v omezenější míře pro ně platí také.

A začnu hezky od sebe. Jakožto původně samouk jsem samozřejmě stejně jako všichni ostatní začal s lukostřelbou obrážením e-shopů a monitoringem kde co a za kolik. Za aplaudování reklam amerických výrobců, že tohle prostě musím mít jsem slintajíc nad fotkami z internetu a katalogů vytvořil desetiletý nákupní plán toho, co by se mi líbilo, zahrnující všechna pozitiva a lukostřelecké jistoty. Během několika týdnů jsem měl přesnou představu čím chci v následující dekádě střílet. Problém byl jediný - nevěděl jsem jak. To mě nakonec dohnalo k vyhledání odborné pomoci, kde jsem v rámci většího lukostřeleckého klubu a posléze i celé širší scény začal zjišťovat, že realita je přece jen trochu jiná, než mi jí prezentovaly neodolatelné reklamy západních imperialistů lačnících po mých budovatelských valutách.

První čeho jsem si v lukostřelecké obci všiml byla úroveň vybavení některých střelců z nichž mnozí patřili tabulkově mezi nejlepší. Jedním slovem tristní. Opravdu jsem se podivil s jakým vybavením jsou někteří lidé schopní střílet poměrně zarážející výsledky. Přehlídka starých omlácených Hoytů dávno vyšlých z katalogů, jimž kraloval hlavní boss s holčičím středem Hoyt Horizon a vlastnoručně uklohněnými rameny byla sice místy narušena novějším kusem (zejména u mladších střelců). Už letmým pohledem na šik lukostřelců bylo ovšem jasné, že něco není tak úplně v pořádku a s postupujícím časem podezření sílilo. Jako by snad reklamy neříkaly tak úplně pravdu a výkony střelců s požadavkem na nejnovější vybavení tak úplně nekorelovaly. Nu což, odstávka původního internetově zvoleného luku jasná. Naštěstí jsem už viděl s čím střílí ostatní a nechal si víceméně vnutit luk, který se mi až tak moc nelíbil, ale údajně líp fungoval (divné - jak může luk fungovat, když je hnusnej :-) ). A za pokřiku rušivé mantry : "technika, technika, technika" se pustil do tréningu. Ovšem ani nový vhodnější luk problém až tak nevyřešil.

Po nějaké době a pár změnách na luku se dostavily pouze sporadické výsledky. Zato však několik pořádných šoků. Ty finanční jsem ještě ustál, ale po incidentu, kdy jsem svoje zaručeně nefungující šípy za pár šupů, které jsem doma bez olepovačky od oka olepil, půjčil s varováním spřátelenému střelci a on s nimi pak vyhrál mistrovství republiky v hale, jsem si začal klást hlubokou filosofickou otázku : "Jak je tohle kurva možný?". Odpovědí byla samozřejmě dávno opakovaná mantra, kterou jsem tak často slýchal, ale nikdy tak úplně nepřijal. Časem jsem pak zjistil, že už drahnou dobu mám nadmíru skvělý a vyhovující luk (i když není v katalozích, je to docela kopyto a pořád se mi moc nelíbí) a že můžu klidně trénovat tak často jak sem byl zvyklý z dřívějška a nemusím nutně vymlátit desetitisíce šípů měsíčně. Tou nejpřínosnější změnou bylo, když jsem se na svým snažením zamyslel a začal svědomitě snažit dělat to co po mně trenér chtěl. Nejsem samozřejmě ještě zdaleka na konci, ale i po těch několika prvních krůčcích můžu zodpovědně říci, že cesta k mistrovství rozhodně nevede přes internetové promo bannery a e-shopy. Na co si tedy dát pozor?

Výběr luku z internetu

Je nejsnažší a nejméně vypovídající. Kromě toho, že se dozvíte jak luk vypadá a jaké má parametry se už nedozvíte nic jiného, což je velmi smutné. Lukostřelecká technika kombinuje tah a tlak, ten z obrázku nepoznáte. Dá se odpozorovat jak luk reaguje při výstřelu, ale už se nedozvíte nic o tom jak je vyvážený, stejně tak jako nemáte možnost si ověřit vhodnost geometrie madla. To se dá rozpoznat jenom hmatem. Jemnost nátahu jen zádovým svalem. Otázka "A držel jsi ho v ruce?" je tedy víc než na místě. A nejde jen o držení, ale o vystřílení náležitého počtu šípů. Jeden výstřel mnohdy nestačí. Možnost krátkodobého vyzkoušení luku, nebo ideálně jeho zapůjčení beru jako nutnost při výběru. A tu vám internet bohužel nedá.

Hoyt Rampage vypadá i v několik let starém katalogu neodolatelně. Podle pamětníků ale nebylo moc o co stát. Materiálově ošulený luk se v odolnosti zdaleka nemohl rovnat svému subtilnímu bratříčku CRX. Zdání klame.

Nejhezčí

Protože máte jen obrázky a videa místy dost pochybných uživatelů (kolik lidí na youtube dokáže správně natáhnout kladkový luk?), případně snad ještě pochybnější promo videa výrobců, svádí vás to přirozeně vybírat luk podle toho jediného co znáte, tedy podle vzhledu. To není to pravé ořechové. Krásný luk totiž nemusí ve vašich rukách krásně střílet. Luk by vám měl především fungovat (tzn. měli byste z něj střílet konzistentně a přesně) a až potom být hezký. První by tedy měla být otázka co chci s lukem dosáhnout a až pak řešit podružnosti. Problematika "hezkého" luku je pouze ve vaší hlavě, protože krocanovi je celkem úplně šumák jestli máte luk nádherný nebo ošklivý, když po něm pálíte. Zvlášť pokud jste s ním schovaní v maskáčovém stanu. Krocan v šeru totiž blbě vidí a když se s ním schováte ve stanu, stejně váš luk neocení. A to ani když se tam schováte i s tím krocanem :-). Na druhou stranu ale chápu, že oprostit se od vlhkých snů není vůbec nic jednoduchého, protože některé luky jsou prostě a jednoduše nádherné!

Síla marketingu

Situaci nám neusnadňuje ani výrobce. Tankem marketingové masírky jsme totiž bohužel přejeti všichni a to nejen v lukostřelbě. A stejně jako jinde jí i tady mnozí podléhají. Rozhodně nebrojím proti tomu kupovat si drahé krásné luky i když si myslím, že střední segment pro nás odvede tu samou práci. Ale kupovat si drahé krásné luky každý rok podle toho jak výrobce píská a ještě od toho čekat, že mě novější model udělá lepším lukostřelcem je už dost mimo (trvalo ale fakt dlouho než mi to došlo i když mi to všichni říkali). Pravdou je, že střelec by měl být s lukem hlavně srostlý a nevím jestli se toho dá dosáhnout sezónní obnovou vybavení. Střelecké špičky s tím evidentně nemají problém, ale ty vystřílí řádově několikanásobně víc šípů než kdokoli z nás (taky jsou za to placeni), takže jim přechod a zvyknutí si na nové vybavení trvá mnohem kratší dobu než běžným smrtelníkům. Osobně na sobě pozoruji, že čím déle a lépe střílím, tím je těžší dělat konzistentní výsledky s jiným vybavením.

Marketingový bullshit = fyzikářova noční můra. Nablýskaný hi-tech střed s nejnovějšími stabilizátory a značkovou klapačkou nás přesvědčují o pravdivosti bezrozměrného grafu ničeho, protože soudruzi jaksi zapomněli popsat osy. Ale hlavně, že to vypadá vědecky...

Druhá věc je jak zásadní technická inovace, kterou výrobce přináší skutečně je. Minimálně od roku 2006 čtu v katalozích, že nová a nejnovější ramena od Hoytu jsou torzně mnohem více stabilnější než ta předchozí. Ty poslední dokonce o 40%. Pokud dobře počítám, jsme už teď někde na 110%, čili máme asi dnes ramena z kamene :-) V reflexním světě je vůbec kumšt přijít s nějakou novinkou. Není náhoda, že deset let staré středy Helix a Nexus moc neztrácí na ceně a jsou stále oblíbeným vybavením mnoha střelců, protože zkrátka skvěle fungují a nemá se na nich moc co rozbít. Kladkový svět to má asi maličko jinak, ale i tam výrobci řeší novou řadu častým přejmenováním starých modelů a mění jen top výrobky. A těch skutečně zásadních změn není ani u kladek přehršel. Dost často vedou do slepých uliček a postupně se od nich upouští. Poslední skutečně významný byl podle mě přechod k paralelním ramenům, což je pro lovce změna navýsost praktická ale z přesnostního hlediska nikterak zásadní.

Pokud si člověk koupí kvalitní reflexní luk, vydrží mu (rozhodně střed a pokud bůh a kvalita materiálu dá tak i ramena) v pohodě dekádu a dvacet let s výměnou ramen. U kladek bych se při kvalitním servisu zaručil za dekádu a půl, ale otázka je, jestli nás v letech 2010-2020 čekají tak zásadní změny jaké v ranku proběhly v předchozím desetiletí. Zatím mi připadá, že tomu až tak moc nenasvědčuje. Jako čtenář jsem tedy proto mírně v šoku, když se kolega Ratte ve svém skvělém reportu z Afriky podivuje, že prostřelil prase bradavičnaté lukem z roku 2007. Ano, soudobé luky jsou trochu rychlejší. Ale 70 liber je 70 liber dnes stejně jako před deseti lety. Znám střelce, který střílí terčové závody lukem z roku 2000 s koženým náramkovým vypouštěčem snad z osmdesátých let a nevšiml jsem si výrazného hendikepu.

Servis

Naprosto správná připomínka je způsob servisu novinek. Skoro se mi zdá jako by někteří výrobci schválně měnili zažité konstrukce, aby nás donutili kromě klobouku změnit i celý šatník. U složitějších kladkových luků, jejichž konstrukci stejně nikdo z laiků nerozumí (nebo znáte někoho kdo si doma dělá kladkáče?) se jim podaří prosadit kde co a ještě na to naváží s nutností nákupu speciálního příslušenství. V reflexech a tradičních lucích toho ani pomazané marketingové hlavy až tolik nevymyslí, ale i tam relativně nedávno padlo dlouholeté tabu s neměnnými ILF zámky. Přínosnost formulové konstrukce jsem dodnes nepobral. Ale někde jsem četl, že Formula zámky si Hoyt patentoval, takže mu z nich plynou licenční poplatky a proto je údajně tlačí nad ILF. Tak či tak je třeba servis a případnou kompatibilitu komponent potřeba promyslet dříve, než si člověk koupí novou báječnou zbraň, která střílí sama a nikdy nemine cíl. Může se totiž záhy ukázat, že jde o zbraň dvousečnou.

String stoppery se na reflexích lucích nikdy moc neuchytly. Možná proto, že je to už z principu na relflexních lucích docela kravina.

Akumulace luků

Problém časté obměny vybavení spočívá i ve štosování starého vybavení. Dřív nebo později se začnete ptát : kam s nimi? Pokud se vám daří starší modely prodat, dobře. Asi budete ve ztrátě, ale technicky nijak neutrpíte. Horší variantou je, pokud se budete pokoušet střílet ze všech zároveň. Rozhozená technika a bramboračka v hlavě jsou skoro jistotou. Je tedy potom na vás, chcete-li být spíše lukostřelcem, nebo sběratelem. Přesto můžete narazit na pádný důvod, proč mít více luků. V mém případě je to lenost.

Střílím často na různých místech a rád bych si občas vystřelil jednu dvě sady šípů i doma, ale jsem extrémně líný vyndavat luk z tašky a skládat ho (ano, jde skutečně o jeden z nejpádnějších důvodů s jakými se lze setkat :-) ). Proto jsem rozhodl, že by se mi hodil luk domácí a permanentně složený. Samozřejmě by se mi líbilo využít situace a koupit si nový úžasný střed s větším množstvím hejblátek a nastavovátek (které nepotřebuji, ale je to přece novinka!!), který v době mého předchozího nákupu nebyl ještě vůbec na trhu. Nakonec jsem ale došel k názoru, že pokud nejsem schopen střílet pořádně z vybavení na něž jsem zvyklý, asi se to s tím na které zvyklý nejsem moc nezlepší. Čili volba je jasná. Buď starý střed prodat a koupit dva úžasné nové a zvykat si znova, nebo přikoupit jeden okoukaný, ne moc hezký, ale vyzkoušený. Stálo mě to sice velkou duševní bolest a odříkání, leč realita viděná racionálním okem je neúprosná. Top střelci to ostatně dělají úplně stejně. Většina z nich má sice vícero povětšinou záložních nástrojů, ale snaží se je striktně postavit z co možná nejvíce identických komponent, které obvykle mění pouze z racionálních důvodů.

Množství nářadí zkrátka není nutnou podmínkou úspěchu. Spíš naopak. V rozhovoru, který jsem vedl s profesionálním pistolářem a dvojnásobným účastníkem olympijských her jsme naťukli kolik pistolí za svoji 25 let dlouhou kariéru vystřídal. Odpověď mě šokovala. Dvě! "Tu druhou, protože ta první se mi rozpadla." a lakonicky dodává : "Byli lidi, kteří hodně měnili zbraně a třeba ob tréning přehoblovávali pažbu, ale ty většinou končili v dost divnejch koncích. Spíš jsme laborovali s jednotlivými šaržemi nábojů, kde si každý musel najít to svoje. Měli jsme ověřené závodní série. A pak tréningové řady, kde bylo třeba jen maličko více, nebo méně prachu. Pro běžného střelce nerozeznatelné, ale pro nás to byl ohromný rozdíl." Zní vám to taky povědomě? Mělo by.

Starý neznamená nutně špatný

Výrobci se sice snaží o inovaci, ale jak už bylo řečeno ne všechny cesty vedou do ráje. Některé nefungují, jiné, byť funkční, uživatelé nemusí přijmout. Jedno je jisté. Jsou výrobky povedené více a povedené méně. Tuto povedenost nepoznáte z letáku, ale nezřídka vyžaduje i delší časový odstup než se výrobek osvědčí. Nikdo vám nezaručí, že nová top ramena budou skutečně lepší a trvanlivější, než top ramena stará tři sezóny. Proto se dnes v bazarech dlouho neohřejí téměř deset let staré středy jako Helix/Nexus a dokonce i stařičký Radian z poloviny devadesátých let patří i dnes mezi vyhledávaný artikl ceněný mezi některými střelci zlatem. S rameny je to komplikovanější, protože i ty se časem opotřebují, ale od Hoytů se těšily dlouhodobé úctě například G3, oboje 990, nebo i aktuální Quattra, které vydržely na trhu bez obměny už třetí sezónu. Proto by se možná dalo i tvrdit, že vyhrává ten kdo si počká a vsadí na osvědčený výrobek.

Závěrem si tedy konstatujme, že není žádná ostuda střílet starým a možná i trochu ošklivým lukem. Rozhodně ne pokud vám sedí a jste na něj zvyklí. Luky jsou věc, která běžně mívá velkou fyzickou trvanlivost a i když se technologicky vyvíjí, není to zdaleka tak závratným tempem jakým se je výrobci, kteří musí jíst i jindy než jen na začátku technologického cyklu, snaží nabídnout a prodat.

ML.