V tomto díle pokročíme k dvěma menším výrobcům středů, kteří opět pochází ze hololuké země zaslíbené - tedy Itálie. Dnes se zaměříme na ultimátní krasavce s několika málo problémy o nichž si něco povíme ...

Bernardini

Bernardini je Italská firma menší až střední velikosti, která se na trhu pohybuje již téměř tři dekády, takže by se jejich produkty daly označit za dostatečně ověřené. Kromě středů na holé luky produkuje i ty klasické olympijské. Krátké kovové středy pro lov a dokonce i jeden sportovní kladkový luk. Téměř u všech svých středů Bernardini podporuje nějaký způsob dovážení. Faktem zůstává, že klasickým BB středem jsou v jejich podání hlavně dva modely Nilo a Luxor.

Bernardini Nilo

Oba dva tyto středy mají velmi podobnou geometrii vyznačující se štíhlým tělem luku ve spodní části s charakteristickými otvory pro případná závaží. Oba také podporují klasické ILF zámky s možností přitažení či povolení ramen v řádu deseti procent, což je defakto standard. Ani jeden ze středů nicméně nepodporuje možnost stranové stavitelnosti zámků. Zásadním rozdílem obou modelů je délka, váha a úchop. Model Nilo se vyrábí v délce 25" a váží 1220g. Luxor je dlouhý 27" a váží přirozeně maličko více, tedy 1340g. Asi největším rozdílem je úchop, který je na Luxoru řešen klasickým gripem, zatím co Nilo má polo grip jehož součástí je část středu a střelci pouze vypodloží ruku drobným špalíkem.

Bernardini Luxor

Kromě BB středů by snad čtenáře mohla zajímat i dvojice hadích středů Cobra a Mamba, které jsou určeny zejména pro bowhunting. Platí pro ně stejná fakta jako pro jejich BB protějšky s tím, že jsou si navzájem mnohem podobnější. Oba středy mají možnost dovážení. Závaží je nicméně jiné než v případě BB speciálů a i jinak konstrukčně řešené. Místo kovových špuntíků jde o tyčinky vetknuté do spodní části závaží. Oba středy jsou shodně těžké, tedy 1260gr a jediné v čem se liší je délka. 21" dlouhá Cobra sekunduje 19" dlouhé Mambě. Středy jsou designované pro střelbu ze shelfu, ale je tu i možnost použít lepenou zakládku s buttonem. Fakticky jde tedy o unifikované řešení velmi podobném Ghostu od Gilla.

Jak to může fungovat? Přiznám se, že netuším jak můžou fungovat krátké hadí středy, protože jsem jejich použití nikde ani nezahlédl. Ale odhaduji, že to bude něco velmi podobného Hoytovským Doradům a Gamemasterům. Co jsem ale viděl jsou BB verze středů Bernardini. Středy jsou to opravdu nádherné a s designovým citem udělané. Co na tom, že takový Nilo defakto přesně kopíruje úchop legendy Hoyt Radian? Subjektivně mi přijde, že na rozdíl od příšerných Gillo středů vypadají prostě božsky. Problém je, že na úkor funkčnosti. I když středy podporují vetknutá závaží, jsou pořád velmi lehké. Rozhodně proti kládám typu Bestů, Spigarelli 650, nebo monstrózním Stolid Bullům. Předsunutý závit na závaží dává jasně na srozuměnou, že bez externích špalků to tentokrát nepůjde. A kdyby jenom špalků. Občas jsou právě na těchto středech k vidění opravdu obskurní konstrukce různých závažovitých talířů majících za úkol tento anorektický níťák stabilizovat. Vyvážení Bernardini středů tedy asi nebude žádným med.

Bernardini Cobra

Proto se spíš hodí do rukou pokročilých, nebo fyzicky slabších střelců. Případně těch co rádi přepínají mezi holým a olympijským lukem, který bude na těchto středech patrně v pohodě. Diskutabilní je i grip u Nila, nad nímž možná zaplesá kdejaký trenér či teoretik vyžadující dokonalý kontakt se středem, ale který prakticky nemusí sednout každému. Zvlášť pokud střílí často v zimě a bez rukavic. Situaci nepomáhá ani distribuce v Čechách nulová, takže zbývají zahraniční objednávky. A konec konců ani cena aktuálně se u blížící u Nila k pěti stům eurům a u Luxoru dokonce k šesti stovkám, což už je spíš vyšší nadprůměr. V případě středů Bernardini jde o noblesní záležitost, kde je design vykoupen nutností trochu složitějšího vyvažování. Potěší však široké délkové rozpětí středů, kde si vybere každý. Ani tady se nedivím střelcům, kteří je zvolili za své.

Smartriser

Stejně jako zavedený Bernardini je i Smartriser italskou, nikoli však zavedenou firmou. Jde o malou firmičku, jejíž původ se mi nepodařilo vystopovat déle než do roku 2013, produkující středy zejména pro olympijské luky, vyznačující se velkou variabilitou v oblasti dovažování všelijakými plátkovými závažími. Bylo tak otázkou času, než přijde na přetřes nějaký pěkný BB speciál. Novinka Nero byla představená na jaře roku 2016 a není ještě ani uvedena na stránkách výrobce. Jde tedy o výrobek v současné době absolutně nevyzkoušený. Informací o něm je pomálu, takže jen zrekapituluji to co se mi podařilo vykoukat z obrázků a videí, které výrobce prezentoval na svém FB profilu už během vývoje tohoto středu.

Nero už od pohledu není klasický BB střed. Je to vlastně olympijský střed se silnou podporou dovážení. Na rozdíl od svých olympijských verzí XM1 se Nero zbavil vyvažovacích planžet a podporuje ve spodní části vetknuté špalky podobné závažím z Best Moon. Zámky jsou ILF bez stranové stavitelnosti ("já dělám rovný středy, vy si kupujte rovný ramena", sen každého prodejce ramen :-) ). Řešení kotevních šroubů je nicméně trochu nestandardní minimálně co do potřebných manipulačních nástrojů (klasický šroubovák místo imbusu). Celkově ale střed na první pohled vypadá velmi elegantně. Kromě Moonu se totiž inspiroval i od Hoytu a to hned dvakrát. Tvarově i žebrováním totiž nezůstává nic dlužen nejmodernějším formulím. Najdeme tu typické žebrování i vyztužené polootevřené kapsy ramen. Tvar je celkově aerodynamický a oku velmi lahodící. Vlastně je rozhodně nejhezčím moderně vypadajícím středem na BB, který jsem kdy viděl.

Smartriser Nero - model

Výrobce se však s jedinou krádeží nespokojil, proto inspirativně převzal za svůj i výše diskutovaný grip z Radianu. Hodně pěně. Kovové madlo zcela přirozeně přehází do dřevěné patky a může tak poskytovat stejný, ne-li větší komfort než původní Radian. Samozřejmě se všemi jeho omezeními. Trenéři budou opět happy, střelec v mrazivém podzimním ranním rozstřelu moc ne. Výrobce si dal opravdu záležet a luk pouze se základními závažími na testovacích videích po výstřelu momentově dost slušně sedí a podpadává v ruce jen v minimální míře. Co je tedy špatně? No, je to to žebrování. Soudruzi ze Smartriseru se totiž zaměřili pouze na momentové vyvážení a úplně zapomněli na stranovou stabilitu. Nero stranově po výstřelu totiž docela plave. Je sice možné argumentovat nedorazy v technice, ano nesprávný tah tlak, tlak dlaně ve špatném místě středu... Ale skutečnost je taková, že střed po každém výstřelu plave úplně jinak a to už prostě nemůže být až tolik chyba střelce obzvlášť, když jeho technika vypadá poměrně na úrovni.

Smartriser Nero

Nero totiž stojí tváří tvář úplně stejnému problému jako Spigerelli se svým Visonem (více v předchozím díle seriálu), kde se ho konstruktéři snažili řešit excentrickými závity pro závaží. Nero na svoje řešení bohužel stále čeká a je otázka jestli je něco takového vůbec konstrukčně bezezbytku řešitelné. Ne nadarmo jsou ty nejstabilnější BB středy zcela prosty žebrování a spíš než moderní aero středy připomínají kovové ingoty. Přesto věřím, že situaci by pro Nera mohlo celkem slušně zachránit přídavné závaží, které podstatně zvýší váhu a zlepší jeho stabilitu. Snažení Smartriseru tedy tak úplně nevyšlo, ale bylo to fakt těsný. Nero je nicméně dobrý pokus i když jde o těžkou a těžce dostupnou malosériovku a to ještě za poměrně drastickou cenu. Téměř sedmi set euro.

Tolik tedy pro dnešek vše. Příště se podíváme na pár opravdových raritek.

ML.