Není to dlouho co jsem tu prezentoval plamenný protest proti výrobcům gripů sportovních středů Gillo. Už při psaní článku jsem však zažíval nekomfortní situaci, kdy člověk zvedá pomyslný ukazováček (v tomto případě spíš prostředníček) s tím, že je něco špatně, ale vlastně neříká, jak by to mělo být správně. Vakuum na trhu mě pak donutilo vzít věci do vlastních rukou a nad problémem se pořádně zamyslet. Tento článek se sice věnuje přizpůsobení gripu pro vlastní potřebu, ale obsahuje i informace, které by se mohly hodit při výběru gripu už hotového...

Řešení situace, kdy výrobce tvrdošíjně przní vlastní grip má dvě cesty. První je využití služeb třetích stran. Navrhoval jsem ji nesměle už v předchozím článku zejména proto, že to není cesta mnou vyzkoušená. Měl jsem konkrétně na mysli společnost Jager Archery, která vyrábí gripy pro snad všechny myslitelné středy a jejich produkty jsou opentleny velmi dobrými referencemi. Osobně jsem je nezkoušel, ale cestu pro nás alespoň foto dokumentačně prošlápl čtenář Petr, když v diskusi pod původním článkem Jager grip autenticky zachytil. Ačkoli jsem grip sám nedržel, dokážu si představit, že je to velmi solidní alternativa za původní umělecké dílo na středu přítomné. Druhou možností je pak zakoupit grip s nevyhovujícím profilem a přetvořit si ho k obrazu svému. To byla cesta, kterou jsem se pustil já.

Jak správně držet luk

Zkušenost to byla poměrně nová, protože jsem úchop nikdy před tím moc neřešil a střílel prostě s tím co bylo, když to fungovalo a nijak podrobně to nezkoumal. Chvíle nefunkčnosti pak přinesla otázky i několik odpovědí. Z nichž nejhlavnější zjištění bylo, že pokud luk držíte správně, používáte z gripu vlastně jen poměrně malou část rozdělenou do tří zón jejichž význam si popíšeme a ukážeme na třech předlohových gripech. Originálním Best gripu (Moon, Zenit), mnou přizpůsobeném Best gripu a plastovém Gripu gillo (Gillo G1, G2). Pokud máte pocit, že vás na gripu z geometrického hlediska zajímají ještě jiné oblasti, je určitě potřeba zvážit, jestli luk držíte správně.

Hrdlo

je obklopeno z jedné strany kapsou pro palec a z druhé kapsou pro ukazováček. Hrdlo nemá přímý vliv na přesnost, ale určitě se ho při úchopu pocitově všimnete jako prvního. Liší se zejména v tloušťce, kterou mezi palcem a ukazovákem svíráte. Best gripy mají hrdlo poměrně dost široké z čehož plyne pocit takzvané "bakule", kterou držíte v ruce. Gillo na tloušťce hrdla ubírá, což není až tak úplně od věci. Středy od Hoytu (myšleny poslední modely z roku 2012 a výše), nebo SF mají hrdla velice úzká. Pro střelce zvyklého na bakule až moc. Je to však zejména otázka zvyku a preferencí. Osobně dávám přednost pocitu, že držím něco v ruce "tak akorát", což mi v nejlepší možné míře paradoxně zajišťuje právě onen proklínaný grip Gillo, ale můžu střílet i se silnějším Bestem. Tenké gripy mi nesedí. Hodně lidí s nimi však střílí bez problémů.

Geometrie gripu, vlevo tloušťka a vnitřní hrana, vpravo úhel gripu podrobený mému paintbrush artu

Vniřní hrana

Vnitřní hranou je myšlena hrana gripu, která vám směřuje směrem do dlaně. Měla by se překrývat, respektive zapadnout do takzvané čáry života, tedy linky na dlani vzniklé z úchopového pohybu palce proti ostatním prstům. Tady už jde o víc než pocit, protože správně zvolený grip vám umožní snadnější zarovnání celého úchopu. Tato hrana samozřejmě nechybí na žádném gripu, ale u originálního Bestu je poměrně dost zaoblená, což připouští i jiný než správný úchop. Naopak znatelnější a ostřejší hrana jasně zapadne na správné místo v dlani. Gillo grip má tuto hranu čitelnější než Best a já si jí při přizpůsobování navrhl ještě ostřejší. Úchop tím sice ztrácí na pohodlnosti, ale zase nabývá na jednoznačnosti, kdy madlo zapadá do dlaně takřka samo. Nejsem však jediný komu to došlo. Hoyt i SF dělají tuto hranu ostřejší než jsem si ji zvolil já, což je zejména v případě Hoytu na hranici s pohodlím. Na ručičku v obýváčku jako v případě Bestu zapomeňte.

Úhel gripu

Je tím nejzásadnějším na celém úchopu. Má jednoznačně vliv na výstřel, protože s některými typy gripů za určitých podmínek podle mě nejde provést výstřel technicky správně. Existují tři typy gripů popsané podle výšky :

Střední (medium) - úhel, který je tak akorát. Pokud nevíte jak vysoko posazený grip zvolit, volte rozhodně tento. Je to standardní výchozí úchop všech běžně dodávaných středů reflexních luků. Úhel zápěstí je zvolen tak, aby umožňoval správné provedení střelecké techniky. Umožňuje optimální přenesení síly výstřelu do zápěstí díky němuž by vám měl luk správně vyskočit z ruky (ale nevyskočí, protože ho máte přivázaný). Pokud máte ruku správně poskládanou, vytočený loket a zápěstí zapřené o vřetenní kost, dosáhnete s tímto typem gripu nejlepšího střeleckého výsledku. Používá se typicky na sportovních, ale i některých tradičních reflexních lucích.

Porovnejte nízký grip vlevo a střední grip vpravo

Nízký (low) - nízký grip je výhodný zejména v případech, kdy přes zápěstí taháte silný luk, který už vám zapření ve vřetenní kosti moc vyvrací a potřebujete silnější opěrný bod. Dal by se teoreticky připustit na olympijském luku zejména pokud z něj taháte třeba přes 45 liber. Silné a krátké tradiční luky s větším vybráním už dávají smysl více a úplně nejjasnější je situace u kladek, kde je jasným trendem. Nízký grip se tam hodí při nátahu kvůli překonání počáteční nátahové síly do let-offu, následné uvolnění dává pak větší možnosti tlaku do zápěstí přední ruky, než je tomu u luků bez kladek.

Nízký grip naopak moc nefunguje na slabších holých lucích skrze string walking. Představte si situaci, kdy střílíte s nízkým gripem na krátkou vzdálenost. Malá výška gripu přenese centrum tlaku do luku níže. Níže bude kvůli krátké vzdálenosti střelby i prst pod končíkem, který se klidně může dostat i do roviny s tímto centrem. Fakticky tedy silově posunete celou osu luku pod osu geometrickou. Pokud takhle šíp vystřelíte, výstřel vám takzvaně podkopne přední ruku. To znamená, že výstřel bude mít tendenci otočit luk zespodu kolem geometrické osy, což je přesně ta nepříjemnost, kterou za normálních okolností vyvažujeme přídavnými závažími. V tomto případě marně.

Vysoký (high) - je grip, který vám posune zápěstí do jedné roviny s vřetenní kostí. Mohlo by se to zdát výhodné, protože to ruku jakoby zpevní. Problém je, že se tímto uložením připravíte o možnost tlaku přední rukou do luku, protože na ní z této pozice už nezbývá místo. Správná kombinace tahu a tlaku při výstřelu v tomto případě odpadá a z ruky se stává mrtvý nosník. Pravděpodobně. Přiznám se, že s tímto gripem nemám žádné zkušenosti, čili nemůžu zvážit jeho výhody a vhodnost použití. Bez konkrétního důvodu bych na něj ale raději nepřecházel.

Grip osobní

vytvoříte z gripu obecného tmelem. Je celkem běžná věc, že se gripy občas trochu dotmelí podle preferencí a ruky střelce. V mém případě to bylo víc než trochu, protože jsem potřeboval zrealizovat přechod od nízké verze gripu ke střední. V první fázi je ideální vzít čtvrtku a udělat si šablonu. Na čtvrtku profil gripu nakreslíte, nebo obkreslíte nějaký, který vám sedí a během tmelení k šablonce budete grip přikládat a přeměřovat "jestli už jste tam".

Fáze tmelení vypadá jako kdybyste grip opatlávali hlínou

V druhé fázi je třeba místo, které chcete dotmelovat náležitě zdrsnit. U dřeva si pomůžete rašplí. Plastový grip z 3D tisku má jedinou výhodu, že se vám na něj bude tmel chytat dobře sám o sobě. Ve třetí fázi matláte na grip tmel a dodržujete instrukce výrobce temlu. Záleží asi na konkrétním materiálu. Já použil tmel na dřevo RONSEAL Multi Purpose Wood Filler vyráběný v několika odstínech, který leze aspoň trochu doladit do barvy gripu. Tmelil jsem postupně ve vrstvách kolem 3mm a nechával vrstvy poctivě cca 6 hodin zaschnout. Tmelení tak není vůbec rychlá záležitost a větší část gripu vám vydrží klidně na týden, ale vyplatí se to dělat poctivě, pokud nechcete, aby se vám grip rozpadl při výstřelu v ruce.

Na hrubo vybroušený grip už vypadá o dost lépe

Jakmile začne grip nabírat tvar, začnete přibrušovat. Zpočátku nahrubo rašplí, později už jen smirkovým papírem. Hrubost kolem 60 by měla zahladit větší rašplové nerovnosti. Během práce grip neustále berete do ruky a poměřujete. Tam kde cítíte málo materiálu, přitmelíte. Boule naopak zabrousíte. Když budete s výsledkem spokojeni, dokončíte výsledek jemným smirkem s hrubostí cca přes 180, klidně i více. Otázkou do pranice je zda lakovat či ne? Osobně mi lakované gripy nevadí a i celý zbytek původního gripu byl přelakovaný, takže jsem se rozhodl ho nalakovat.

Finální srovnání. Vlevo konečný produkt, ve prostřed originálni Best grip a plasťák Gillo

Výsledek předčil očekávání. Grip zcela nepřekvapivě perfektně padne na do dlaně na níž by slícován. Tmel je už trochu víc překvapivě pevný jak islámská víra a celý grip po přelakování matným lakem skoro vůbec neklouže. Což se nedá říci o originálních dřevěných Gillo gripech, které se mi v závěru práce samozřejmě jak na potvoru konečně dostaly do ruky. Geometrii mají dobrou, tvrdé dřevo je mnohem lepší než plast, jsou příjemně hlaďoučké, ale stále docela kloužou.

ML.