Tématem tohoto mini seriálu jsou všechny provázkové nezbytnosti lukostřelby s nimiž se setkáte ať již při prvních krůčcích, nebo postupně při střílení. Série je orientována zejména pro potřeby reflexního luku, ale v mnohém se překrývá s tím co bylo v rámci bowhunter.cz už řečeno pro luky kladkové ...

Je zde důraz na ukázání postupů, které bude potřebovat čas od času použít každý aktivně střílející lukostřelec. Vynechány jsou naopak takové, kde náklady na pořízení potřebných nástrojů daleko převýší profit při servisování jednoho či dvou luků ročně (úplné motání tětivy apod.).

Tětiva

Začneme přirozeně tětivou. Hned z kraje můžu říci, že tětiva na reflexním (či jakémkoli jiném) luku není zdaleka tak problematická, jako na kladkách. Už z toho důvodu, že z nekladkového luku jí sundáte podstatně snadněji. Dále vám odpadá starost o pomocné lano a i síly z nichž plyne i velikost opotřebení nebývají na ostatních lucích většinou tak velké. Přesto je vhodné volit pro vlastní tětivu i její omotávky ten nejlepší možný dostupný materiál (pro sportovní luky patrně materiál formula 8125G). Ušetříte si tím čas a peníze. Jediná limitace je u dřevěných tradičních luků, kde mohou rychlé neprůtažné tětivy způsobit popraskání ramen. Prodejce nebo výrobce vašeho luku by měl mít představu o tom, jakou tětivu je na něj vhodné použít.

Tětiva se skládá z vlastního materiálu, koncových oček a středové omotávky. Tradiční luky mají tětivu trošku jednodušší. Jejich tětiva nemívá omotná očka. Má jen středovou omotávku. Sportovní tětivy mají navíc i omotaná úchytná očka tětivy. Materiál oček a středu se liší. Kromě toho se můžete setkat i s lůžkem které je motáno z nitě a nikoli z kroužků. I pro toto lůžko mám zejména z ekonomických důvodů vlastní materiál (přesněji řečeno materiál na nejlevnější serving). Pokud si koupíte, nebo si necháte od někoho namotat tětivu, nebudete skoro nikdy řešit omotávku oček. Jejich životnost je vysoká i při častém střílení a defakto se rovná životnosti tětivy.

Sportovní a tradiční tětiva

Čemu se ale nevyhnete je občasná výměna středové omotávky, která se i při volbě nejlepších materiálů rozdírá, protože přes ní jde končík šípu. Stejně tak je občas třeba upravit polohu lůžka. Jako lůžkovou nit používám nit 4 MAX Evo String Serving v ceně cca dvou stokorun (ceny jsou platné v roce 2015). Měl by jí mít k dispozici každý, kdo častěji střílí a sám si testuje luk, přičemž nechce používat kovové kroužky a kleště.

U středové nitě už to tak jasné není, protože kvalitní omotávka vám vydrží třeba i dva roky a je na zvážení, jestli se vám vyplatí motat si jí vlastnoručně. Vlastní nit stojí zhruba osm set korun (délka 80m, jedna omotávka spotřebuje 1 - 1,5m) a těžko se obejdete bez omotávátka (serving toolu), kterým ji namotáte (opět cca dvě stokoruny). Jde to sice i ručně, ale pokud máte na to, abyste si koupili nit, máte i na nejlevnější špulku od Cartelu, která pro namotání jednotek tětiv ročně úplně postačí. Na středovou omotávku používám serving ANGEL v rozměru 0.53 mm, který vyhovuje standardním G nockům fy Easton. Pokud používáte nestandardní končíky, nebo tloušťku tětivy, možná budete potřebovat jiný rozměr. Pojďme se teď podívat jak obé zmíněné namotat a před tím si prozraďme, že základní a jediné pravidlo všeho motání je samosvornost, žádné uzlíky! Všechny operace o kterých budeme mluvit se dělají s tětivou napjatou na luku.

Středová omotávka tětivy

Základní požadavek je, že omotávka musí být utažená hodně a všechny závity stejnou silou. Jinak se vám bude rozlézat a krabatit. Na to abyste toho dosáhli stačí jednoduchý nástroj pro serving, což je důmyslné udělátko na hranici geniality. Špulku materiálu navléknete na šroub a chytíte do kleštiny servingu. Nit provléknete mezi oddělovacími elementy (může jít o tyčky, nebo dírky), tak aby se síla nepřenášela přímo na špulku, ale na kostru omotávátka. Motat pak budete tak, že budete obtáčet tětivu umístěnou v předem připraveném žlábku. Sílu s jakou budete motat nastavíte jednoduše tak, že přitáhnete šroubem špulku v kleštině. Pokud ji přitáhnete málo, bude síla malá. Pokud více, bude se špulka ztuha otáčet a síla se tím zvýší.

Serving tool

Před tím než začnete motat je třeba promyslet jakým způsobem budete za omotávku chytat. Tětivu totiž vypouštíte prsty a je výhodnější motat omotávku tak, abyste si při zklouznutí prsů z tětivy omotávku utahovali, nikoli rozbalovali. Předpokládám že na luku motáme shora dolů. Směr motání určíte tak, že přiložíte prsty na tětivu jako byste chtěli střílet. Špičky vašich prstů určují nějaký směr a vy budete motat proti tomuto směru. Původní omotávku buď vezmete za přetržený konec a obě strany odmotáte, nebo na konci opatrně rozstřihnete a odmotáte.

Následně odmotáte za špulky delší část niti a začnete nit od ruky namotávat přes tuto delší část v místě kde chcete mít začátek omotávky. Přemotáte jí asi v délce 10 - 15 závitů, nebo cca 1 cm. Nemusí to být úplně přesné.

Ve chvíli, kdy namotáváte poslední závit, by vám tětiva měla zapadnout do drážky serving toolu. Pak přebytečnou nit nadzvednete a začnete jí podmotávat už s použitím serving toolu. Mezi vašimi závity a tětivou už by v tomto místě neměl být žádný jiný materiál.

Serving toolem kroužíte dokola kolem tětivy v určeném směru a jakýmsi páčením postupně uvolňujete další materiál nitě. Síla přítlaku by měla být tak akorát. Špulka by se měla odmotávat z tuha, ale nit by při tom hlavně neměla prasknout.

Tímto způsobem motáte a motáte. Končíte zhruba 1 cm před hranicí kde čekáte konec omotávky. Zakončení pak provedete pomocí můstku. Odmotáte větší kousek nitě a připravíte si kousek dále na tětivě zhruba 10 - 15 závitů omotaných pod můstkem. Motáme stále ve dříve určeném směru. Po deseti závitech zbytek nitě i se serving toolem napnete podél tětivy až tam, kde jste původně skončili. Začnete odmotávat předpřipravené závity na vzdálenějším konci můstku a přemotávat je na druhou stranu přes napnutou nit.

Skončíte s namotanou omotávkou a očkem nitě které už nepůjde přemotat.

Zatáhnutím za serving tool nit podtáhnete a omotávátko ustřihnete. Přebytečné části nitě na obou stranách namotáte na šroubovák nebo do kleští a přiměřeně utáhnete.

Poté nit pár milimetrů od tětivy ustřihnete a zbytek opatrně zaškvaříte plamenem. Chce to stříhat opravdu jen kousek od tětivy. Čím dále ustřihnete, tím větší nevzhledná boule seškvařené nitě vám na tětivě zůstane.

Hotovo. Jestli jste se nestřihli do prstu, ani to nebolelo. Díky Serving toolu máte omotávku jak z výrobní linky a ani jste na ní nepotřebovali nijak zvláštní manuální zručnost. Všechno to šlo tak nějak samospádem.

Za úvahu ještě stojí fakt jak dlouhá by omotávka měla být. Každý omotaný kousek totiž znatelně mění vlastnosti i rychlost tětivy při vypuštění. Neuděláte chybu, pokud dodržíte původní délku omotávky na niž jste zvyklí a namotáte jí v tovární délce. Já osobně si kvůli string walkingu motám spodní kraj o pár centimetrů delší, protože nechci aby mi prsty při velmi krátkých vzdálenostech přečnívaly na holou tětivu. Musím ale říct, že ten dvou centimetrový rozdíl poznám jak v rychlosti reakce luku, tak zejména v tupějším zvuku. Je tak na zvážení, jestli třeba nezkusit pro olympijské držení omotávky kratší.

Pro úplnost dodám, že motat si vlastní tětivu úplně celou se podle mého názoru nevyplatí ani kdybyste pravidelně spravovali třeba tři luky (aktivně vlastnit více luků je nehygienické :-) ). Náklady na vybavení a materiál jsou relativně vysoké, tětiva vydrží při dobré péči v pohodě několik let a než se vám zakoupený materiál podaří spotřebovat, přijde na trh jiný lepší. Proto se zdá, že je pro 99% smrtelníků lepší tětivu koupit už hotovou, nebo si jí nechat od někoho umotat a zajišťovat jen nutný servis popsaný výše a příště.

V příštím článku si povíme jak namotat na omotávku lůžko šípu a ukážeme si dalších několik samosvorných provázkových technik, které by se nám při střílení mohly hodit.

ML.