V tomto díle si ukážeme jak olepit komponenty, které jsme si ukázali v předchozí části. Pokud zvolíme komponenty doporučované v první části seriálu, budeme k tomu potřebovat překvapivě málo věcí...

Kromě aspoň průměrné manuální šikovnosti se neobejdeme bez kombinaček, tavného lepidla (třeba takové co se používá do tavných pistolí - koupíte ho ve všech železářstvích, nebo domácích potřebách) a nějakého zdroje tepla k jeho natavení jako je plynový hořák (ale v nouzi by stačil i zapalovač nebo svíčka). Dále pak rovná čistá plocha a malé ostré nůžky. A samozřejmě nutné komponenty šípu...

Komponenty

Pro olepení použijeme kromě vlastních trubek sadu násuvných pinů, hrotů, nalepovacích wrapů, kormidel a končíků. Oba typy diskutovaných trubek se prodávají po sadách dvanácti kusů a stejně tak i jejich příslušenství. Jediné co byste možná mohli řešit je způsob, jakým zaříznout šípy na požadovanou délku. Pokud nakupujete v kamenném obchodě, měl by vám je být prodejce schopen zaříznout. Pokud není, vážně bych zauvažoval jestli je dost kompetentní vám podobné věci prodat. V případě nákupu na internetu je to složitější a budete si muset pomoci sami, nebo si zaříznutí v obchodě předjednat. Z kapitol o ladění šípů ovšem víme, že to možná nebude řezání poslední. Proto je třeba mít v záloze řezací plán B.

Pro řezání karbonových šípů je striktně doporučeno vysokorychlostní řezání a toto doporučení bych nebral na lehkou váhu. Teoreticky je sice možné seříznout šíp i obyčejnou ruční modelářskou pilkou, pokud jí máte dostatečně jemnou. Musíte si však dát pozor zejména v závěru, kdy se vytváří poslední tříska která má tendenci se uloupnout a poškodit i zbytek šípu za řezem. Pokud vám stačí jen několik málo milimetrů, skoro bych zvažoval použití obyčejného šmirklu, kterým čistý karbon vygumujete stejně spolehlivě jako gumou tužku. Pokud máte kombinaci karbon hliník, budete muset řezat pilou. I tak se vám ale s největší pravděpodobností nepodaří zaříznout všechny šípy na stejnou délku (a musí to být fakt na půl milimetru přesně!) takže bych marných ručních snah raději rovnou zanechal a svěřil sadu specializované řezačce. Riziko poškození šípů je bez ní až moc vysoké. Proto bych ruční řezání nechal jen na jednorázové zkracování přeražených pokusných šípů, které byste jinak stejně vyhodili. Novou sadu bych rozhodně ručně nepižlal.

Nalepení hrotu a pinů

Řezání je ale asi to poslední komplikované. Zbytek už zvládneme snadno s běžným vybavením. Začneme olepením pinů, které jsou kratší a lépe se lepí. Nejprve je nutné natavit lepidlo. Pokud při tavení lepidla trochu nahřejete i pin, nic tím rozhodně nezkazíte. Jakmile to budete mít, stačí máznout trochu lepidla na konec širšího konce pinu a natlačit pin do trubky.

Mělo by to jít lehce, ale není dobré se přitom moc courat, aby vám lepidlo během cesty nezatuhlo. Proto je dobré trochu nahřát i pin, který těžko nad plamenem udržíte rukou, takže si ho můžete opatrně chytit do kleští. Přebytečné lepidlo se z konce pinu vytlačuje směrem nahoru. Těsně po nalepení se vám kolem pinu vytvoří prstýnek z lepidla na který v žádném případě nesahejte! Pokud lepidlo rozmatláte ještě teplé, budete ho z trubky nebo pinu jen těžko dostávat. Místo toho nechte lepidlo utuhnout. Po pár minutách už prstýnek lehko sloupnete bez následků.

Proces nahřátí a nalepení hrotu. Lepidlo se nataví na trnu hrotu a ten se poté zasune do trubky

Nalepené piny

Přesně stejně postupujeme i v případě hrotu. stačí opět namáznout jen oblast kolem buřtíků a hrot zatlačit. Opět se hodí mírné nahřátí hrotu, aby udržel lepidlo teplé a neutuhlo vám během zasouvání hrotu do trubky. Pro jistotu se hodí i nějaké tvrdé prkénko o něž hrot můžete v případě nouze rychle opřít a zatlačit silou, kdyby vám lepidlo začalo tuhnout dříve než celý hrot zasunete. Karbon není dobré udit nad plamenem. Kdybyste chtěli hrot nebo pin zase vyndat, je potřeba je nahřát. Stačí ale nahřát opravdu jen ten hrot či pin. Když ho necháte nahřívat déle, prohřeje se podél celé délky a roztaví i lepidlo uvnitř šípu. Pak už stačí hrot, nebo pin jen kleštěmi z trubky jemně vytáhnout. Tímto způsobem můžete přelepovat komponenty na šípech kolikrát je vám libo.

Nalepené hroty

Nalepení wrapů

Wrapy se nejlépe nalepují navíjením po rovné ploše. Ideální je nějaký dost rovný, nebo přímo skleněný stůl. Základ je sloupnout wrap z podlepky a chytit si jeho pár milimetrů přesně rovně na šíp. Já si nechávám šíp zpoza wrapu vždy trochu koukat a snažím se aby byla podél celého wrapu vidět přesně stejný přesah šípu. Dá se to s jistou mírou preciznosti udělat i od oka. Poté už stačí wrap o stůl několikrát protočit. Pokud máte wrapy s ryskami je potřeba dávat v této fázi enormní pozor, abyste pak neměli kormidla křivě.

Lepení wrapu ve třech fázích

Nalepení kormidel

Kormidla se podlepují úzkou oboustranně lepící páskou a bandážují plastovou izolepou. Doporučuji si při koupi zkontrolovat jestli balení kromě křidélek obsahuje i bandáž a lepítka, protože bez nich šípy neolepíte. V případě že ne, tlačte na to aby vám je prodejce dal. Bývá to běžná součást balení. Podle typu použitého wrapu máte buď rysky už hotové, nebo si je musíte podle olepovačky po 120ti stupních orýsovat.

Podlepení kormidla

Pokud jste šikovní nebo líní (jako já), můžete zkusit šípy olepit i bez značení metodou pokus omyl. K olepení vedou dvě cesty. Buď si na šíp nalepíte jednu stranu lepítka a tím si šíp připravíte. Pak už stačí jen přesně přitisknout křidélko a je hotovo. Já si většinou podlepuji křidélko a lepím ho už podlepené na trubku. Je asi jedno kterou cestu zvolíte. Postupně olepíte všechny tři kormidla. Ve finále je třeba konce kormidel zavázat bandáží, aby se kormidla od krajů neodlepovala. Bandáž je jediná věc, která se dá dobře nahradit. Je totiž téměř identická s klasickou černou elektrikářskou izolační páskou. Pokud jí dokážete dobře nastříhat, poslouží vám úplně stejně dobře. Oboustranné lepidlo budete nahrazovat hůř a vlastní křidélka přesně asi nevyrobíte už vůbec. Těch je ale v balení naštěstí dostatek.

Olepení kormidel ve třech fázích

Nasazení končíku

Je závěrečná trivialita, kdy nacvaknete končík na pin a nastavíte ho tak, aby byl jedním vodícím brkem směrem od luku. Končík by se neměl lepit a měl by na pinu pevně držet. Je dobré ho občas zkontrolovat jestli není naprasklý. To je lépe vidět u průhledných svítících končíků.

V levo je pohled, který byste měli vidět po olepení, v pravo hotový šíp i bandáží a končíkem

Chyby, nehody, kontroly

Chybou rozhodně je rozdílná délka šípů, protože i několik milimetrů mezi jednotlivými trubkami způsobí, že šípy budou létat úplně jinak. Pokud si trubky budete ořezávat sami, zjistěte si nejdříve z jaké strany a o kolik se mají oříznout. Některé trubky můžete ořezem ze špatné strany znehodnotit. Dále byste si měli dát pozor při olepování kormidel jejichž přesné nalepení je celkem zásadní a to hlavně v ose podél šípu. Větší odchylky od ní jsou nežádoucí. Neměli byste také lepit kormidla přesně na hranu wrapu, protože se vám vlivem síly při letu začne wrap pod kormidlem odlepovat.

V levo nastřelený pin, který je třeba zbrousit, v pravo přeražené trubky šípu obou typů, A/C/E praská elegantněji, ale praská!

Samostatnou kapitolou je nastřelení pinu s nímž se setkáte určitě. Pin jako takový dokáže šíp většinou dobře ochránit (i když jsem viděl i situaci kdy selhal). Problém je, že po nastřelení končíku se typicky nastřelí i pin a zůstane v něm nakouslý kráter. Prodejce vám samozřejmě hned doporučí pin vyměnit (výměna končíku je jistá vždy). Osobně toho však moc nedbám a střílím s pinem dál, ALE, před nasazením nového končíku je nutné jemným pilníčkem obrousit ostré hrany nastřeleného pinu. Pokud to neuděláte a nasadíte na něj nový končík hned, hrany se zaříznou do čerstvého plastu, poruší jeho integritu a postupně způsobují vnitřní praskání končíku, který se vám pak při výstřelu po čase rozpadne, což může být při výstřelu velmi nebezpečné jak pro vás tak pro vaše okolí.

Stejně tak je nutné kontrolovat si trubky šípu. Pokud je trubka škráblá nebo maličko nastřelená někde kolem hrotu, v místech kde je s ním vyztužena (takže tak cca 2-3cm pod ním) nejde asi o nijak závažnou tragédii, protože tam šíp prostě nezlomíte. Pokud je to kdekoli jinde ať už v ose podélné nebo příčné, je třeba trubku okamžitě vyřadit. A to i když jde o malou oděrku. Postupem času a namáháním šípu se trhliny v trubce šíří a nakonec se zlomí úplně. A šíp prasklý při výstřelu je věcí, kterou určitě nechcete zažít. Přerazit nebo naprasknout jde každá trubka. I ta vyztužená hliníkem, takže se určitě vyplatí občas trubky pečlivě vizuálně zkontrolovat a sem tam jemným ohybem ozkoušet. Pokud se při ohybu ze šípu ozývají nějaké zvuky i když se třeba nezdá vizuálně poškozená, tak je třeba trubku také bez milosti diskvalifikovat. Jasný adept na kontrolu je i šíp, který při dopadu vydá divný většinou třaskavý zvuk. Střílet s karbonovými šípy do šutrů bez kontroly není vůbec dobrý nápad.

Tolik tedy k šípům a jejich olepení. Na závěr nezbývá než popřát ať vám létají.

ML.