Dvoudílný seriál Holé šípy nepřímo navazuje na seriál o holém luku a ukazuje, jak postupovat v případě výběru a olepení šípů. Dvojice článků je určena pro mírně pokročilé střelce, kteří zvažují přechod od základních tréningových šípů k přesnějšímu sportovnímu vybavení (lovecké vybavení zde úplně pomíjím) ...

Detailně se v něm podíváme na trubky Easton Carbone One a A/C/E, srovnáme jejich vlastnosti, možnosti použití i příslušenství a ukážeme si jak je v domácích podmínkách olepit.

První část je věnována jednotlivým komponentám šípu, jejich popisu a vlastnostem. Druhá část je návodem jak tyto komponenty spojit do funkčního celku a popisuje také nejčastější chyby při jejich kompletaci. Koponenty šípů jsou vybrány tak, aby poskytovaly maximální střeleckou přesnot, uživatelskou dostupnost a měly zároveň minimální požadavky na vybavení k jejich kompletaci. Předpokládám, že při výběru trubky šípu víte jaká má být vaše délka šípu a spine trubky. Způsob jak to zjistit byl podrobněji rozebrán ve třetí a deváté části série článků o reflexních lucích.

Carbon vs Hliník

Byly doby, kdy se i ve sportovním ranku běžně střílelo dřevěnými šípy a duralová trubka byla výdobytkem techniky. Jakkoli romantické se to dnes může zdát, nebyla to podle pamětníků vůbec žádná selanka. Pokud jste chtěli střílet konzistentně na 70 a 90 metrů s dřevěným šípem, museli jste mít dokonalý přehled o každém šípu. Některé křivější létaly do stran, takže jste museli šíp od šípu přemiřovat. Dřevo je navíc v dlouhodobém horizontu křehké a hodně se láme, takže bylo třeba ho neustále měnit. Navíc je těžké, takže na dnešní poměry silné luky byly v podstatě normou.

Trubka šípu Carbone One

Oproti tomu musel působit lehký a pevný šíp z hliníku jako zjevení. Duralové šípy vydrží ohromné množství výstřelů a pokud je moc neohnete (menší ohnutí se dá snadno napravit rovnačkou), jsou v podstatě nezničitelné. Dnes už se hliník spíš než do Humpolce odstěhoval do haly...a při ceně dnešních karbonových trubek možná ani tam ne. Hliníkové šípy bych doporučil střelcům jen na úplný začátek, nebo na střelbu na velmi krátkou vzdálenost do cca 20m. Jakmile se zvládnete uspokojivě trefit do terčovnice, je třeba se posunout dál.

Moderním materiálem pro šíp se tak stává karbon, který je dostatečně lehký a pevný. Je ovšem na štíru s pružností a snadno se láme. Proto hodně výrobců spojuje výhody hliníku a karbonu do jediného konglomerátu. Dělá se to tak, že se vezme hliníkový základ a obalí se karbonovou krustou. Výsledný šíp je pevný a neohýbá se, je však i pružný. Není to ale levné, proto se v segmentu dražších a precizněji konstruovaných řad šípů můžete setkat hlavně s kombinací hliníku a karbonu, ale v rámci úsporných opatření i s levnějšími čistě karbonovými trubkami.

Easton Carbone One vs A/C/E

Jako příklad těch přesnějších výrobků si uvedeme dvě trubky firmy Easton. Jde o společnost, kterou jsem nevybral pro marketingovou příchylnost ke značce, ale zejména proto, že dělají kvalitní a snadno dostupné šípy a jejich komponenty. Na trhu existují i jiní mnohem menší výrobci za Eastonem v mnoha ohledech technicky moc nezaostávající. Jsou však občas obtížně k sehnání a mají špatnou dokumentaci k produktu (zejména identifikace low cost šípů Carbon Express je opravdu lahůdka). Naproti tomu šípy Carbone One a A/C/E jsou evergreenem i mezi Eastonskými produkty. Jsou snadno dostupné ve všech ročních obdobích i časových pásmech a mají srozumitelně zpracované tabulky. Nedostanete se s nimi tedy do situace, že vám bude půlka sady ležet ve skříni, protože k ní není momentálně k sehnání hrot, nebo končík. Ani nebudete mít na stole šíp o němž nebudete vůbec nic tušit.

Trubka šípu A/C/E

Ačkoli je A/C/E plnohodnotný karbono-hliníkový šíp a čistě karbonový Carbone One jeho nízko nákladový bratříček, střílí oba šípy velmi podobně. To je při aktuálním rozdílu pět tisíc za trubky informace minimálně na zvážení. Odvážím se tvrdit, že rozdíl mezi trubkami poznají skutečně jen ti nejlepší střelci. Tloušťka šípu i příslušenství jsou téměř totožné, takže v podstatě zaměnitelné. Výhodou Carbone One je určitě malá hmotnost trubky. Šíp je použitelný i na větší vzdálenosti pro slabší luky. Nevýhodou je naopak křehkost karbonu, který se snadněji "vystřílí" (šíp rychleji ztrácí nominální vlastnosti materiálu) i láme. A/C/E zkrátka vydrží podstatně více a jejich životnost je po mechanické stránce znatelně delší. Z krátkodobého hlediska to však bude pro většinu střelců padni kam padni.

Ovšem pozor. Střelecké vlastnosti byť třeba šípů z jedné tabulkové grupy nejsou totožné. Oba druhy trubek se sice vyrábí v jiné spinové řadě, ale celkem snadno se vám může stát, že vám z luku bude dobře létat jen jeden typ trubky. Luk se proto musí nastavit pro každý typ trubky zvlášť. Idilka střílení obou trubek ze stejně nastaveného luku sice nelze vyloučit, ale je to dost růžový předpoklad.

Na několika sadách šípů a dvou různých lucích jsem experimentálně zjistil, že trubky Carbone One jsou ve skutečnosti tvrdší nejen oproti A/C/E stejné řady, ale i než uvádějí tabulky. Jak jsem už naznačil v seriálu o holém luku, mám ve zvyku si najít trubku podle tabulek, uříznout jí o palec delší, vyzkoušet a pak postupně seřezávat na tabulkovou délku. U Carbone One trubek mi takto prodloužená trubka létala buď úplně ideálně i s bezbrčákem, nebo bezbrčák indikoval šíp trochu měkčí (řádově jednotky cm v pravo od gruppy při testování na 20m), ale let olepených šípů a jejich grupping byl tak dobrý, že mi přišlo škoda je řezat. Seříznutí na tabulkovou hodnotu by je už asi moc nevylepšilo. Vhodné trubky Carbone One mi tak vycházely skoro o řád tvrdší než je uvedené v tabulkách.

U A/C/E trubek jsem se vždycky dořezal až na tabulkové hodnoty, čili v tomto směru jsou trubky snad determinističtější. Je ale třeba dát si u nich pozor na váhovou korekci (easton weight code), kterou Easton označuje u jednotlivých tvrdostí trubek ještě šaržemi C1 - C6. Jde sice o váhovou toleranci, má ovšem přímý vliv na spin trubky a tím i na její dynamickou tvrdost. Easton doporučuje používat vždy dohromady jen trubky jedné C šarže, případně šarží vedle sebe např. C2 a C3. Subjektivně mi přišly trubky vyšších šarží měkčí než šarže nižší. Při přímém srovnání trubek Carbone One 730 a A/C/E 720 C5 bylo na mém luku A/C/E čko bezbrkově víc vpravo než Carbone One i když bych ho podle číselného značení očekával tvrdší. Domnívám se, že její měkkost může být daná právě posunutou váhovou tolerancí i když je rozdíl částečně způsoben i tvrdostí trubek Carbone One. A/C/E trubka jako taková mi přišla citlivější na seřízení buttonem a i malé změny s ní dělají velké divy. Carbone One je podle mého názoru snadněji seříditelný. Doporučil bych ho tedy střelcům, kteří nemají se seřizováním luku zkušenosti, nebo se v luku neradi hraboší (ale nedělám si naděje, že by tento článek četlo moc takových :-) ).

Piny vs Objímky

A tady už se dostáváme k příslušenství. U obou trubek budete určitě řešit jejich trvanlivost. Teoreticky můžete do obou natvrdo vsunout klasický G Push In Arrow Nock s níž jste se patrně mohli setkat na hliníkových šípech. Končík je levný a funguje dobře, takže k použití svádí. Co se ovšem stane pokud si ho nastřelíte? Je dost velká pravděpodobnost, že si s ním rozstřelíte i křehkou trubku. A i kdyby náhodou ne, energie tětivy přenesená do končíku se z něj přenáší přímo na trubku a karbon v místě kde je končík zasunut může začít po čase praskat.

Proto se používají buď násuvné piny, nebo ocelové objímky. Pin jednoduše nalepíte do trubky a končík nasadíte na pin. Trubka je skrze něj před končíkem chráněna a dojde-li k nastřelení končíku, nastřelí se pouze pin, který snadno vyměníte. Je to elegantní řešení jehož nevýhodou je pouze cena, protože jak pin, tak násuvný končík na pin nejsou až tak úplně lacinou záležitostí (na to, že jde o výlisek plastu a kousek hliníku).

Objímka naopak drží konec šípu po hromadě ve chvíli kdy hrozí, že dojde k roztržení nastřelením. Cena objímky je vyšší než u pinu, ale těžko jí zničíte, protože je ocelová. V tomto případě můžete s výhodou použít klasický interní G Nock, který je o dost levnější než násuvný končík s pinem. Pokud si plánujete hodně rozstřelovat šípy je to rozhodně řešení jak minimalizovat ztráty. Problém je, že ocelová objímka něco váží a mám důvodné podezření, že zatěžuje šíp a šípy s ní létají o chlup hůře než s pinem. Osobně jsem tedy zůstal věrný pinům, ale možná jde jen o můj dojem. Hodně střelců objímky s úspěchem používá a nestěžuje si.

Hroty

Na obou šípech se používají buřtíkové hroty ve váhách od 70 do 110 gramů. Hmota hrotu má vliv na měkkost šípu. S lehkými hroty šíp trochu tvrdne, s těžšími měkne. Obecně platí, že hrot vede šíp, takže šípy s těžšími hroty budou mít větší pravděpodobnost lepšího soustřelu. Hrot má přímý vliv na dostřel šípu. Logicky čím těžší hrot, tím menší dostřel. Je dobré mít na zřeteli, že pro určité síly luků jsou doporučované určité hmotnosti hrotů. Čím silnější luk tím je třeba těžší hrot. Extrémně lehký šíp totiž špatně pojímá energii od tětivy ve výstřelu. Pokud lehký šíp vystřelíte z moc silného luku, je to skoro jako kdybyste vystřelili na prázdno bez něj a riskujete tím poškození ramen.

Kormidla

Kormidla jsou téma na samostatný článek a podle mého názoru trochu přeceněná problematika. Je pravda, že délka kormidla a výška jeho profilu hraje významnou roli při letu šípu. Čím delší a vyšší kormidlo, tím rychleji bude šíp ve vzduchu stabilizovaný. To je to ovšem dvojsečné, protože při střelbě na větší vzdálenosti právě takové kormidlo šíp při plachtění zbytečně zpomaluje. Krátká kormidla s nižším profilem sice neovlivní šíp tolik v prvních metrech výstřelu, ale nechají ho přirozeně plachtit na delší vzdálenost.

Můžete se setkat se třemi typy kormidel. S krocaními brky, plastovými kormidly a turbínami. Brka se na tenkých sportovních šípech a lucích moc nepoužívají, takže se s nimi nebudeme zabývat. Zvažovat tedy můžete klasická plastová brčka, nebo turbíny typu Spin Wing, Eli Vanes, či Gas Pro. Plasty mají výhodu ve velké trvanlivosti kormidla, ale jsou složitější na instalaci na níž potřebujete lepidlo a olepovačku. Naproti tomu jsou turbínová kormidla velmi jednoduchá na nalepení a skvěle létají. Narazíte ale na problém s jejich křehkostí.

O fungování obou typů kormidel se můžete dočíst mnohé, osobně jsem zkoušel několik typů trubek s oběma variantami a přijde mi, že šípy s nimi létají kupodivu velmi podobně. Možná nejsem ten správný uvědomělý lukostřelec, nebo jsem neprovedl ty správné testy, ale rozdíl mezi brčky jsem zkrátka zaznamenal jen naprosto minimální a to ani když jsem porovnával jednotlivé podtypy turbín, které se typicky vyrábějí v několika tvrdostech a profilech. Pokud byl luk dobře nastavený a šíp dobře vystřelený, lítaly všechny šípy velmi podobně ať byly olepené čímkoli.

Většinou se ale na výše zmíněných trubkách používají typicky turbínová kormidla, které bych zejména pro snadnou aplikaci doporučil i já. Jako nejsympatičtější se mi jeví kormidla Eli Vanes, zejména pro jejich trvanlivost. Rozlišují se podle toho jestli střílíte levou nebo pravou rukou (je to stejné jako u středu) a vyrábí se v několika písmenkových a číselných řadách. Z nichž číslo značí výšku profilu kormidla, která odpovídá úrovni střelce 1-3. Jednička nejpokročilejší střelec (případně střelec s kladkovým lukem) s nejnižším profilem kormidla a trojka nejméně pokročilý s nejvyšším. Další dělení je pak podle tvaru profilu. P je univerzální parabolický tvar navržený do ideálního počasí na dlouhé vzdálenosti 70m a více, S by měl být odolnější proti větru, ale je designován spíše na kratší vzdálenosti do 50m a I je zkratkou pro indoor čili dlouhá brka do haly na 18m. Tady už jdou rozdíly v řadách maličko více patrné, ale opět nic dramatického. Pokud si nejste jistí co zvolit, je dobré jít zlatou střední cestou v podobě řady P3, která je dostatečně blbuvzdorná a má dostatečně nízký profil, aby se s ní dalo střílet skoro všude a na všechny vzdálenosti. Když si pak budete chtít hrát, není nejmenší problém brčka z pár šípu otrhat, olepit si je jinými a porovnat šípy mezi sebou. Jediné čemu bych doporučil se vyhnout jsou aušusové levné papírové turbíny, které se strašně trhají. Rozhodně se vyplatí si tu stovku nebo dvě připlatit. Ušetříte si tak hodně nervů a práce.

Červená rulička nahoře je oboustranné lepidlo na kormidla, dole bandáže připravené na nastříhání

Wrapy

Wrapy jsou volitelnou součástí šípu a upřímně nechápu proč je hodně lukostřelců nepoužívá. Jde o plastový potisk na šíp, který se používá pro nalepení turbínových kormidel. Koupíte a nalepíte je pouze jednou a už na ně nemusíte sáhnout. Jsou praktické, chrání šíp při častějším přelepování kormidel a zásadním způsobem ho usnadňují. Šípy jsou při jejich použití hezčí a jsou i lépe vidět. S wrapy zkrátka zažijte pouze samá pozitiva a sociální jistoty.

Nalepené wrapy Socks s ryskami pro nalepení kormidel a očíslováním

Asi nejvýhodnější variantou je pro začátek volba wrapů Socks, které jsou sice pouze jednobarevné, ale mají rysky přesně indikující místa olepení šípu a každý wrap je očíslovaný, což se také dost hodí při dlouhodobějším testování sady šípů. Jediné co musíte u těchto wrapů dodržet je naprostá preciznost při jejich lepení, protože nepřesnost při lepení posouvá a deformuje jejich rysky. Kromě nich můžete na trhu nalézt i hodně jiných polepek s obrázky a logy jejichž výběr bude omezený pouze vaším vkusem. Ale pozor. Ne všechny wrapy mají rysky. Většina spíš ne, takže počítejte s tím, že si šípy budete muset orýsovat podle olepovačky sami. Proto jsou pro začátek nejvhodnější právě Socksy. Pokud potřebujete něco opravdu extra, je i možnost nechat si udělat wrapy na zakázku. Můžete si je nechat například podepsat. Není to ovšem úplně levná záležitost. Některé wrapy (hlavně ty orýsované) se prodávají podle tloušťky šípu ne něž ho chcete použít.

Končíky

Končík šípu je spotřební zboží, které bude určovat asi hlavně cena. Je jich na trhu velké množství a je na vás jaký zvolíte. Na přesnost by to mělo mít vliv minimální. Jinak už je to ale s bezpečností. Ať už budete volit jakkoli, uvědomte si, že končík přenáší celou energii z tětivy do šípu a měl by tudíž něco vydržet. Proto bych se vyhnul anorektickým a odlehčeným končíkům a volil spíše maličko bachratější a robustnější varianty. To poslední co chcete je, aby vám končík praskl při výstřelu.

Z leva, zásuvný končík a dva končíky na pin z nichž bych z hlediska výdrže doporučil spíš ten modrý

Barvy

Podle toho jaké máte se střílením úmysly a podle prostředí kde nejvíce střílíte se vyplatí volit barevnou kombinaci wrapů, brček i končíků. Černá je efektní v toulci, ale není vidět v podstatě nikde. Zelenou dobře poznáte v terči, ale ne v trávě. Oranžová je vidět všude, takže jí používá většina závodníků. Při závodech tudíž budete mít problém poznat v chumlu šípů svoje šípy v terči... Šípy by navíc měly být estetické a měly se vám líbit, proto se před nákupem vyplatí zvážit všechny pro a proti a podle toho se zařídit.

Tolik tedy k přehledu vybavení. Příště si ukážeme jak šípy olepit.

ML.