V předchozích kapitolách jsme probrali holý luk a jeho parametry stejně jako benefity a úskalí střelby z něj. V této části si ukážeme jak takový luk prakticky postavit a nastavit do základní použitelné konfigurace...

Text je sice věnován nastavení holého luku, ale je možné ho použít i pro nastavení luku olympijského až na některé přirozeně chybějící komponenty. Na několik málo rozdílů, kde se nastavení liší v textu výslovně upozorním.

Komponenty

Pro sestavení a otestování holého luku budeme potřebovat následující vybavení: střed luku, dvě ramena, zakládku, button, tětivu, přídavné závaží, nit pro nastavení lůžka, lukostřelecké pravítko, sadu alespoň šesti šípů z toho jeden neolepený brčky, imbusové klíče pro montáž zakládky, nastavení buttonu a ramen.

Komponenty holého luku

Sestavení luku

V první fázi luk sestavíme a nastavíme jeho libráž. Zacvaknutí ramen ať už do ILF zámků, nebo Formule zvládne hravě i začátečník. Stačí si jen pohlídat, aby kovové úchyty na ramenech správě zapadly do kolejniček. Ramena by měla při nasazení slabě cvaknout. Pokud by se vám je zacvaknout nepodařilo, první výstřel to spolehlivě udělá za vás ;-) Nejdůležitější je nepřehodit ramena. Horní (top) a dolní (bottom) rameno se obvykle liší a měla by být popsána na štítku s libráží. U sportovních ramen platí nepsaný úzus, že logo výrobce je vždy na spodním rameni. Pokud jsou popsaná obě ramena, je na spodním více textu.

Vlevo při nasazení přes koleno je nutné luk pevně zapřít a ohnout ho celým tělem, vpravo snadnější nasazení tětivy pomocí stringeru je určitě snažší a šetrnější zejména u silných luků

Tětivu můžete nasadit buď pomocí bow stringeru, nebo klasického grifu. Tak nebo tak je třeba si jí před nasazením připravit. Tětiva většinou má jedno očko menší a druhé větší. Já to dělám tak, že větší očko volně navléknu na horní rameno, následně si spodní menší pevně ukotvím do žlábku na rameno spodní, prolezu do luku, nebo nasadím stringer, ohnu luk a tětivu na horní rameno navléknu. Poté opatrně pouštím. Závěrečná pomalá kontrolovaná fáze je důležitá, protože pokud vám tětiva sjede, většinou nepříjemně zdeformuje omotávku očka. V horším případě překroutí a poškodí rameno. Velkou pozornost bych věnoval závěrečné fázi i při natahování pomocí bow stringeru. Pokud vám tětiva sjede v okamžiku, kdy to nečekáte a vyrazí vám luk z ruky, může vám těžký holý střed i přerazit nárt.

Nastavení libráže luku

Když se vám luk po nasazení tětivy zdá při nátahu moc těžký, je možné si jeho sílu v řádu několika liber přizpůsobit. Dělá se to pomocí šroubů v zámku ramen. Šroub je většinou průchozí a abyste s ním mohli hnout, musíte nejdříve povolit jistící šroub proti němu. Pak můžete hlavním šroubem volně otáčet. Pokud ho zašroubujete směrem do středu, rameno tím utahujete a přidáváte mu na síle. Vyšroubováním ze středu naopak posunete celé uložení ramene směrem od středu a tím luk povolíte. Povolení a utažení může být v závislosti na typu ramen a středu od nuly asi do čtyř až pěti liber. Se šrouby je dobré pracovat pokud nemáte nataženou tětivu na luku. Jde to podstatně jemněji a nepoškrábete si při tom ramena pod hlavou šroubu. Sice je otrava tětivu kvůli každému povolení svlékat, ale nebudete to patrně dělat nijak často, takže to vydržte a dejte tomu čas a práci. Jak šrouby jednou dobře nastavíte, nemusíte na ně dlouhou dobu vůbec sahat.

Ať už budete dělat cokoli, je důležité to dělat pokud možno symetricky na obou ramenech. I čtvrt otáčky hraje roli. Proto je ideální udělat si na obou šroubech značku a tu pak otáčet vzhledem k nějakému referenčnímu bodu. Například ke dvanácté hodině. Pamatujte taky na to, že změna libráže má vliv na vaše šípy, které s ní většinou neměníte. Pokud máte luk správně seřízený a přitáhnete ramena, abyste dostřelili dál, nebo zploštili balistickou křivku, budou najednou vaše prověřené a vyzkoušené šípy měkčí a když ho povolíte, tak naopak tvrdší.

Referenční bod je nedocenitelným pomocníkem při nastavování síly luku

Na druhou stranu lze ale této vlastnosti využít když kupujete nové nevyzkoušené šípy a nejste si jistí jejich tvrdostí. Správným přitažením nebo povolením luku se můžete dostat až o tabulkový řád šípů níže nebo výše. Můžete si jim tedy luk v určitém rozumném rozmezí přizpůsobit. Druhá věc je jestli ho pak taky natáhnete. Rozhodně bych to bral jako doplňkovou, případně nouzovou alternativu. Vždycky je lepší variantou vybrat si luk, přizpůsobit si ho svému pohodlí a požadavkům a až pak k němu hledat šípy. Nikoli hledat luk k šípům. Většinou je ale bohužel potřeba udělat kompromisy na obou stranách.

Geometrie luku - vzdálenost tětivy od středu

Vzdálenost tětivy (brace height) se měří od nejhlubšího vnitřního místa luku, což je typicky nejhlubší místo rukojeti. U sportovních luků by se měla pohybovat v rozmezí 21 - 24 cm. Tato vzdálenost závisí na délce luku, ale i na technice a způsobu vypouštění střelce a měla by být "tak akorát". Pokud budete mít vzdálenost moc malou, bude váš podepnutý luk citlivý na chyby. Jako odrazový můstek vám dobře poslouží následující tabulka.

Nejlépe se vzdálenost od tětivy ladí na zvuk. Luk by měl být pokud možno tichý. Třaskavý zvuk při výstřelu znamená, že tětiva moc mlátí do ramen, je ji potřeba sejmout a trochu jí nakroutit v řádu několika otáček. Není se čeho bát, tětiva už stejně kroucená je, takže jí jen pár otáček přidáte. Tím se tětiva zkrátí a zvětší se váš brace height.

Měření vzdálenosti tětivy od středu luku, můj luk je na spodní hraně tolerance

Pokud je vzdálenost tětivy už moc velká, získá luk divný dutý hluboký zvuk. Pak je nutné tětivu odmotat. Je třeba si uvědomit, že vzdálenost tětivy od středu má vždy vliv na vertikální pozici šípu. Do určité míry vzdálenosti budete mít šíp výše a výše. S narůstající vzdáleností tětivy a s tím jak se snižuje efektivita luku začne tento trend klesat. To ale není jediný důvod. S tím jak se vzdálenost zvětšuje a tětiva zkracuje se obvykle posouvá dolů i lůžko šípu, které má taktéž vliv na vertikální dopad šípu. Při větších změnách vzdálenosti tětivy od středu je proto potřeba přeměřit a případně posunout i lůžko (jak to udělat si ukážeme příště).

Vliv vzdálenosti tětivy od středu na vertikální osu na terči

Nastavením vzdálenosti tětivy lze občas eliminovat i drobné chybky při výstřelu. Třeba když vás luk často seká přes předloktí. Vyšší vzdálenost to hravě spraví. Dá se s ní dokonce i v malé míře ovlivnit spin a start šípu, když se vám například trhají brčka o zakládku na tvrdých šípech. Obecně ale platí, že je až druhou možností po práci s buttonem. Pro nový luk si jí tedy nastavte podle uvedené tabulky, nebo se zeptejte prodejce kolik by měla být s konkrétním středem nastavena. Tou nejdůležitější věcí je vzdálenost tětivy od středu často kontrolovat a mít jí pokud možno stále stejnou. S lukem, který je každý tréning trochu jiný se konzistentní výsledky dělat nedají. Proto je dobré si tětivu svazovat do smyčky, nebo použít antitwister, aby se nerozmotávala. Správné nastavení se dá se zkontrolovat i vizuálně. Stačí se podívat na ramena. Žlábky pod tětivou na ramenech by měly být z části vidět. Tětiva by je měla zakrývat zhruba ze sedmi, nebo osmi cm.

Geometrie luku - tiller

Tiller je vzdálenost ramen od tětivy a měří se v místech kde končí střed. Z logiky věci plyne, že na dvou místech. U horního a spodního ramene. V předchozích odstavcích jsme si řekli, že rozlišujeme rameno horní od spodního. Je to proto, že obě ramena nejsou stejná. Spodní rameno je maličko delší a mělo by být librážně i trochu těžší. Pokud se totiž pozorně na luk podíváte, zjistíte, že zakládka s buttonem nejsou přesně ve prostředku luku, ale jsou umístěné kousek nad jeho osu. Pokud by byla obě ramena stejná a vy drželi šíp olympijským úchopem mezi prsty, mělo by to za následek rozdílnou sílu v obou polovinách luku, protože nedržíte luk přesně v polovině tětivy, ale trochu nad polovinou.

Aby se nesoulad vyrovnal, konstruuje se spodní rameno maličko delší, což vyrovnává délkový rozdíl. Silový rozdíl se vyrovnává rozdílným nastavením tilleru. Pro srovnání síly se zkrátka spodní rameno o trochu více přitáhne a tím se tah luku v obou jeho částech srovná. Spodní rameno pak bude k tětivě blíže než horní. Typicky jde o vzdálenost kolem 5 mm. Pokud bychom to neudělali, bylo by horní rameno silnější a rychlejší než spodní a výstřel z luku by byl nesymetrický. Tato nesymetrie se pak projeví nestabilitou šípu ve vertikální ose. Za letu se to pozná podle znatelné výškové vlny, která může způsobovat výškovou chybu na terči.

A jak do toho všeho zapadá holý luk se string walkingem? No. Blbě. Vzhledem k tomu, že tiller střelec při string walkingu mění s každou vzdáleností s tím jak se posouvá po tětivě, je tento luk z technického hlediska vertikálně poměrně dost nedeterministický. O pohodlnosti se taktéž nedá mluvit, protože máte tah luku s každou vzdáleností na níž střílíte jiný. Aby se to alespoň trochu vykompenzovalo, nastavuje se na holém luku tiller univerzálně na nulu. Tedy horní i dolní rameno na stejnou délku od tětivy. Pokud hodně střílíte na kratší vzdálenosti (chytáte tětivu hluboko pod lůžkem), je možné luk natillerovat i opačně než na olympijském luku, takže budete mít spodní rameno více povolené, než horní. Klasické olympijské nastavení tilleru na holém luku při použití string walkingu je nesmysl. Proto je potřeba ho vždy přeměřit a to i u nových středů. Některé olympijské středy se totiž dodávají s tillerem již přednastaveným a ten je pak potřeba změnit.

V seriálu o reflexních lucích jsme se bavili o loveckých lucích. Tam je tiller daný konstrukcí a není možné ho měnit. Nemá tam oproti olympijským středům až takový význam, protože šíp leží přímo na shlefu a výškový rozdíl je tak v případě loveckých luků menší. Co jsem ale měřil, tak většina těchto luků má tiller nastavený na spodním rameni trochu menší než na horním, tedy podobně jako u olympijského luku. To značí, že výrobce počítá s držením jedním prstem nad, čímž dává jasně na srozuměnou, že tyto luky nejsou vhodné pro string walking.

Měření horního (nahoře) a spodního (dole) tilleru. Tiller je ve skutečnosti shodný, ale horní obrázek je nepřesně vyfocený. Stačí jen trochu méně kolmé držení pravítka, abyste se dopustili několikamilimetrové chyby. Tak jak to vypadá na obrázku by to bylo správně pro olympijský luk

Geometrie luku - nastavení tětivy do osy

Aneb srovnání ramen (limb alignment) je poslední z geometrických měření luku, které zajišťuje jeho střeleckou konzistenci. Jde o to, že pokud luk vezmete do ruky a podíváte se skrze střelecké okno z pohledu střelce, měla by tětiva procházet středem luku. A nejen středem středu, ale i středem ramen. Pokud tomu tak není, luk se při výstřelu torzně kroutí, což může mít vliv na životnost ramen i přesnost střelby. Kdy to může nastat? Problém může být buď ve středu, který není dokonale přesný a nemá vůči sobě dobře slícované zámky, nebo v nepřesně vyrobených ramenech. Ve středu, když není ohnutý nebo prasklý, problém většinou až tak nebývá. Pokud by v něm problém přece jen byl, snadno to poznáte na několika různých párech ramen, protože se v něm budou všechna ramena kroutit. Hlavním podezřelým jsou většinou ramena, která i ve vyšších řadách nemusí být dokonale rovná. Poznáte to tak, že se podíváte na luk z pohledu střelce, mírně si ho nakloníte a změříte se na to kudy na luku probíhá tětiva. Ideálním referenčním bodem jsou hlavičky tilerovacích šroubů jejichž středy by jak nahoře tak dole měla tětiva procházet. Alternativou můžou být plastové měrky, které si nasadíte zhruba do prostředka ramen. Na nich jsou vyznačeny úseky kudy by měla tětiva procházet.

Měření osovosti luku. Šroub vlevo (horní rameno) je učebnicovým příkladem. Tětiva prochází přesně osou šroubu. Na pravém šroubu (spodní rameno) je vidět mírný mimo osý průchod směrem doprava. Znamená to, že je buď křivý střed nebo rameno. Několik jiných párů ramen bylo v tomto středu rovných, takže je na vině jasně spodní rameno. Ramena jsem kupoval zbrusu nová. I pan Hoyt se někdy utne

Pokud neprochází a nemáte luk s nastavovacími zámky, zbývá vám buď ramena (nebo střed) vyměnit, nebo pokud jsou ujetá jen málo se s odchylkou smířit, případně se pokusit ramena v zámku vypodložit a tím je mechanicky vyrovnat. Většina moderních středů ale umožňuje ramena v zámcích dorovnat pomocí postranních šroubů tak, aby se i křivá ramena tvářila vzhledem k luku rovně. Střed ale musí tuto možnost podporovat a být na ní konstruovaný. Většina moderních středů tuto možnost má. Největší horkou novinkou firmy Hoyt je dvouosý mechanismus nastavování, kdy je možné ramena zarovnat nejen stranově, ale i torzně. Někdo možná shrábne další hejblátko s nadšením. Já v tom vidím elegantní kalkul a manévr jak zakrýt neschopnost vyrábět rovná ramena a snahu ušetřit si práci.

Když to shrneme, vhodným postupem u holého luku je nalezení správné nátahové síly při níž se vám bude luk dobře tahat v hrubém nárysu. V druhém kroku pak nastavení vzdálenosti tětivy pomocí mírného přitažení či povolení obou šroubů zároveň a nakonec dorovnání tilleru na jediném šroubu. Je celkem jedno jaký tiller bude - to se odvíjí od vzdálenosti tětivy, jen měl by být u obou ramen stejný. Nakonec přichází na řadu kontrola osy luku a zarovnání ramen.

Seřizování luku je tak trochu jako jako vaření. Všeho je třeba přiměřeně. Na středu luku je sice šroub, který umožňuje přitáhnout nebo povolit rameno, ale zdaleka nejefektivnější použití je někde ve prostředku. Pokud ramena přitáhnete na doraz ke středu, ztuhnou a budou nepříjemné na potah, pokud je naopak moc povolíte, luk ztratí přirozenou geometrii a bude "plavat". Podobné je to i s buttonem, kde se při moc velkém ztvrzení šípy mohou chovat dokonce opačně než byste čekali. Proto je při seřizování lepší vyhnout se operacím "na krev" a spíš se snažit ovlivnit chování luku několika menšími dílčími operacemi dohromady (úprava šípů, buttonu, síly luku) než přepálit jednu na maximum.

Tolik tedy ke geometrii luku. Nakonec to ani nebolelo. Jen složit luk, nastavit dva šrouby, natáhnout tětivu a změřit tři vzdálenosti a trochu luk omrknout. Příště se vrhneme na nastavení zakládky, lůžka a buttonu, což bude mnohem větší zábava.

ML.