V předchozí části jsme si obhájili proč zvolit holý luk jako primární střelecký nástroj a teď se trochu pozastavíme u vybavení a jeho parametrů, které jsou pro holý luk vhodné.

Délka holého luku

Olympijské luky a jejich délky jsou dané striktně tabulkově podle délky nátahu střelce a o tabulkách se nediskutuje. Hodně lidí si ovšem neuvědomuje, že holý luk ač vypadá olympijsky olympijský není. Alfou a omegou ke které se budeme ještě několikrát vracet je string walking, čili typická technika výstřelu s tímto lukem spjatá. Lidé, kteří netuší že střílíte string walkingem, nebo nechápou podstatu techniky se vás často pokusí nacpat mezi řádky olympijských tabulek což není ideální. String walkingu totiž úplně nesvědčí krátké luky. Obecně se dá říci, že čím delší luk, tím je pro procházení na tětivě vhodnější, protože u dlouhých luků se tolik neprojeví chyba v rozhození tilleru, která u string walkingu přirozeně vzniká (jak si řekneme v další části zabývající se nastavením holého luku). Proto bych pro většinu střelců holým lukem neuvažoval nic jiného než luky dlouhé 70". Pro střelce s delším nátahem klidně i 72". Kratší luk bych volil pouze v případě, kdy používáte slabý luk a hrozí že nedostřelíte větší vzdálenosti, nebo když máte opradu krátký nátah (většinou je to spojené). Z kratšího luku vytáhnete výkon přece jen lépe.

Z leva dva středy Spigarelli, následují tři středy Brenardini připomínající stařičký Hoyt Radian. Všiměte si zejména italských jmen a děr pro závaží ve spodních částech středů.

Délka nátahu

S délkou luku se trochu pojí i délka nátahu, která opět nemusí být tak striktní jako v případě luků olympijských. Nejste tu totiž tolik limitováni klapačkou, což vám dává volnější ruce při experimentech s vhodnými trubkami šípu. Nikde není psáno, že šíp na holém luku musí při plném nátahu nutně lícovat s hranou luku, tak jako je to v případě použití klapačky. Palec přes se v klidu s nese a jediné co to ovlivní je estetický profil střelce při výstřelu. Toho můžou využít střelci s kratšími nátahy a nechat šíp o půl nebo celý palec přečnívat. Delší šíp se totiž ve výstřelu chová stabilněji což má přímý vliv na přesnost střelby a i průběh letu šípu se vám bude lépe ladit.

Síla holého luku

Kde jsme přidali na délce ovšem můžeme ubrat síle. Opět se opřeme o string walking a kotvení pod lícní kostí při jehož použití máte záměrný bod (ať už je jím čímkoli) mnohem blíže k oku, než v případě použití zaměřovače s nímž dokážete naemulovat podstatně prohnutější balistickou křivku. Na holý luk je proto výhodné volit jen takovou sílu luku, abyste měli držení nejdelší vzdálenosti na kterou chcete střílet těsně pod lůžkem šípu. Což při hmotnosti běžně používaných karbonových šípů a použití rychlých ramen vychází někde kolem 32 liber. Tato síla odpovídá libráži, kterou na olympijském luku používají ženy, většina mužů se v klidu dostává ke čtyřiceti librám i výše. Já na holém luku používám ramena silná 36 liber z nichž se svým nátahem vytáhnu z luku něco kolem 33 liber, to mi při délce luku 70" s karbonovou trubkou mající kolem šesti grainů na palec a stovkovými hroty tak akorát stačí na dostřel 50m se šípem drženým pod končíkem.

Vyvážení holého luku

Abychom to ale neměli tak lehké, budeme díky absenci stabilizátorů luk ještě potřebovat vyvážit a tak je potřeba na lehké olympijské středy zase nějaká váha přidat. Vyvážení je silně individuální záležitost a jinak než pocitově se určit nedá. Protože jsem na svůj luk přihazoval závaží postupně, nevím vlastně přesně kolik váží, ale většina lidí co s ním měla tu čest říká že hodně. Základní pravidlo je - čím těžší, tím lepší. Je to proto, že holý střed bez stabilizátorů velmi špatně pojímá energii, která se do výstřelu uvolní při nárazu tětivy o ramena. Pojmout jí můžete jediným způsobem a to tak, že z luku uděláte litinový ingot, který díky vlastní hmotnosti zkrátka nic nerozhodí. Váhu luku byste ale v nátahu neměli vůbec cítit. Bez ohledu na to jak je luk ve skutečnosti těžký by vás při plném nátahu neměl převažovat na přední ruku. Pokud se tak děje, je to špatně a luk je moc těžký. Pokud ne je možná lehký a s přidáním hmotnosti by se mohl ve výstřelu zklidnit. Ideální proto je najít takovou hmotnost luku, aby vás v nátahu jen těsně nepřevažovala. Vypozoroval jsem, že vliv na váhu má i síla luku, protože síla nátahu a hmotnost by měly být v rovnováze. Při menší nátahové síle vás luk převáží snáz. Na silném luku naopak váhu na přední ruce tolik neucítíte.

Externí závaží na holý luk

Není ale váha jako váha. Mrtvá váha pro kompenzaci rázového účinku je jedna věc. Druhá samostatná kapitola je váha pro vyvážení luku. Když se podíváte na střelbu luku se stabilizátorem, uvidíte, že dlouhý stabilizátor při správném výstřelu doslova překlopí střelci luk v ruce a dostane ho startujícímu šípu z cesty. To je ideální stav, který se vám na holém luku už z definice nemůže povést, protože střed holého luku musí projít kolečkem o průměru 12cm, aby mohl být za holý považován, jinak střílíte lukem olympijským. Má to svůj smysl, protože cokoli co z luku vyčnívá poměrně znatelně ovlivňuje jeho stabilizaci při výstřelu. Je to dané konstrukcí luku s pistolovými gripy. Luk má tendenci při výstřelu padat směrem k hlavě střelce takže vám v ruce jakoby podpadává, což nežádoucím způsobem ovlivňuje šíp. Vetknutá závaží, které přidávají speciální bare bow středy do spodní části madla sice podpadávání znatelně zmírní, ale nikdy úplně nevyhladí (alespoň u všech středů s nimiž jsem měl tu čest já). Holý luk vám sice nikdy při výstřelu nepřepadne dopředu, ale lze ho udržet alespoň v rovině. Toho šlo ale u všech mnou pozorovaných středů dosáhnout jen tehdy, pokud se kromě vetknutých závaží využije i klasické externí šroubovací bare bow závaží, které přečnívá přes madlo a vytvoří svojí délkou požadovaný kroutící moment. Experimenty jsem tedy nejen já došel k možná maličko překvapivému závěru, že i středy na holý luk speciálně konstruované je vhodné dodatečně vyvážit. Byť třeba jen malým lehkým závažím, které vám zajistí potřebný kroutící moment a udrží luk v rovině. Pokud budete střed dovažovat, snažte se mít vždy těžší a delší závaží na vyšším závitu a lehčí na závitu spodním. Právě na vyšším závitu blíže k úchopu ovlivňujete jak hmotnost, tak i kroutící moment. Závaží na nižší pozici u spodního ramene na kroutící moment nemá moc vliv a je vhodné hlavně pro přidání mrtvé váhy.

Střed

A přejdeme plynule k vybavení. Pokud je pravda co jsem napsal v předchozím odstavci, proč se vlastně vyrábějí hololuké středy a nepoužívají se standardně klasické olympijské středy s dvěma externími závažími? Protože se u nich může stát, že byste potřebovali přidat tak velkou hmotnost, že vám luk zkrátka geometricky do oněch dvanácti centimetrů nevyjde. Speciální středy tedy nejsou o tom, že se vám budou chovat samy o sobě ideálně, ale o jistotě, že se vám s nimi povede luk vyvážit s běžně dostupnými závažími bez použití alchymie. V případě lehkých olympijských středů byť se dvěma závity pro závaží riskujete, že budete muset střed manuálně upravit vyléváním jeho dutin olovem, nebo odléváním si celého speciálního závaží.

Střed Gillo G1 Relativní novinka z Frangilliho dílny z obrázku to nevypadá, ale je pro lidi co si libují v barevných kombinacích. Holý luk se s ním určitě střílet dá

Jednu poznámku bych měl ke středům typu Hoyt Formula či Horizon, kterým chybí závit na spodní závaží. Běžně se asi správně dozvíte, že na holý luk nejsou vůbec v hodné. Ale! To platí pouze za předpokladu použití standardních prostředků dostupných na bare bow. Když si střed pořádně prohlédnete, zjistíte, že je sám o sobě poměrně lehký a v hrdle kolem stabilizátoru vcelku tenký. To umožňuje použití závaží většího než velkého. Pokud se vám takové podaří sehnat, nebo jste zruční slévači a soustružníci, je podle mě možné i na těchto středech vytvořit funkční holý luk, který bude dostatečně hmotnostně i momentově vyvážený. Není to dohad. Osobně jsem takto vytuněný luk držel v ruce a opravdu si nebylo na co stěžovat. Důležité je, aby střed byl lehký a pokud možno anorektický, abyste co největší váhu nacpali do bambule železa v oblasti stabilizačního šroubu a co nejvíce se přiblížili limitnímu radiusu 12ti cm. U hodně členitých luků jako je Formula zase můžete využít žebrování pro přimontování mrtvé váhy do spodní části středu. Fantasii se meze nekladou. Počítejte ale s tím, že bez patřičných úprav a četného přiohýbání se s těmito středy z místa nepohnete.

V levo střed Greenhorn Sirius, jehož výroba byla ukončena je velmi oblíbený mezi elitními střelci. Produktová politika Greenhornu je vůbec hodně cimrmanovská. Vyrobili top střed, ale narazili na problém - stříleli jim s ním lidi. V pravo střed Best Moon na obrázku bez přidaných závaží ve spodní části – klasika zejména v našich zeměpisných podmínkách.

Železová alchymie nepatří k mým oblíbeným kratochvílím a proto jsem pro sebe zvolil klasický holý střed Best Moon se dvěma vetknutými závažími a jedno malé přídavné ve váze kolem 100g plnící momentovou funkci.

Tětiva

Tětivu a zakládku můžete použít přesně stejnou jako je na olympijských lucích. Není třeba dodatečných úprav. Tětivu je ovšem výhodné volit jednobarevnou protože se strakatou tětivou by vás mohli rozhodčí obvinit, že přes barevné přechody míříte. Osobně mi to připadá jako blbost, protože většina lidí má na luku v úrovni očí jednobarevnou omotávku a i kdyby tam nebyla, chtěl bych vidět jak by někdo funkčně mířil přes rozpitý sloupec tětivy, kterou má těsně vedle oka...ale proti gustu. I jednobarevné tětivy jsou pěkné.

Zakládka

Zakládku bych volil určitě šroubovací. Vím sice, že někteří střelci používají na holém luku úspěšně nalepovací zakládky. Ty mi ale při string walkingu vždy hodně trpěly a nebylo co půl roku co jsem je musel přelepovat, nebo měnit ramínko. Pevná mechanická zakládka vydrží dobře nastavená bez servisu věky a ještě je mnohem lépe stavitelná. Stavitelnost by měla být tak akorát. Na zakládku byste měli sahat pokud možno minimálně. Zakládky stavitelné moc a nebo snadno hrozí častým rozházením svých nastavení. Proto preferuji spíš jednodušší klíčem nastavitelné kusy. S magnetem a pokud možno rovným ramínkem zahnutým až na úplném konci.

V levo základní ale plně dostačující magnetická zakládka Spigarelli, v pravo button Beiter

Button

Button můžete použít jakýkoli rozumný sportovní. Technicky můžete holý luk střílet s jakýmkoli buttonem, ale více než u běžného olympijského luku se tu díky string walkingu setkáte s problémem, že vám luk nepůjde vyladit na některé vzdálenosti do stran. Typicky vás to bude pálit na terénních závodech, kde se střílí všechny vzdálenosti od nejkratších po nejdelší. Dá se to řešit buď dvěma buttony (měly by stačit dva - na dlouhé 30+ a krátší vzdálenosti), které mezi sebou podle vzdáleností prohazujete, nebo zvážit button s mikrometrickým nastavením, který je možné v poli snadno přecvakat. A nebo si najít opravdu ideální šípy k luku ;-) V případě buttonu bych tedy preferoval přístup opačný než v případě zakládky. Vzhledem k tomu, že zejména na holém luku budete jeho nastavení možná často měnit bych volil jemný mikrometricky stavitelný button Beiter.

Ramena

Ramena na holý luk by měla být zejména torzně tuhá, což znamená že by se neměla by při nátahu kroutit do stran. To by sice neměla ani ramena na olympijském luku, ale díky string walkingu a nestejnoměrnému namáhání ramen je holý luk na torzi citlivější a proto je dobré si to pohlídat. O funkčnosti a nefunkčnosti ramen na holý luk koluje hodně mýtů a přiznám se že nemám žádný univerzální postup jak vybrat ta ideálně správná. Z padesáti procent dávám na radu a z padesáti na vlastní pocity. Rady většinou čerpám spíš od obchodníků, kteří sice holý luk nestřílí, ale rozhodně mají povědomí co na co se hodí, projde jim rukama hodně vybavení a ví kolik lidí s čím co střílí. Je to bezpečnější než subjektivní názory singl jednotlivce. Na druhou stranu, ale věřím svým instinktům. Pokud mi devět z deseti střelců doporučí ramena, která jsou mi ta nátah nepříjemná, jsou tvrdá, nebo v dotahu nepříjemně tuhá, tak si je prostě nekoupím. S tím co si koupím pak budu muset střílet já a nikdo jiný. Proto i přes všechny doporučení mějte vždy poslední slovo a nenechte si nic vnucovat. V současné době používám ramena Hoyt Quattro a jsem s nimi i přes jejich striktně olympijské určení spokojen. Zkoušel jsem z podobného segmentu i ramena MK Mach 3, ale byla přes svou nezpochybnitelnou rychlost a stabilitu nepříjemně tvrdá a nepohodlná. Stejně tak jako jinak pěkně udělaná ramena K-Storm výrobce Kaya.

Chránič prstů

Neboli tabka je na holý luk speciálně přizpůsobena. Na rozdíl od olympijské je celistvá a nemá výřez pro prsty. Může to vypadat jako kravina, ale ze sportovního hlediska můžete dle regulí některých přísnějších závodů střílet olympijským lukem jen proto, že máte v ruce olympijskou tabku. Rozhodně se tedy vyplatí nastudovat si co všechno se na konkrétním závodě může a nemůže, protože střed, tětiva a právě tabka je to hlavní co se při vstupu na větší závody kontroluje. Chráničů je na holý luk na trhu velmi málo. Asi tři. Osobně se mi dobře osvědčil ten od A&F na obrázku. Je pevný, vydrží, má orientační švy a tenké kovové tělísko mezi prsty. Je ovšem dost ostré, takže je třeba si ho trochu vypolstrovat. Vyrábí se ve dvou velikostech. Pokud si nejste jisti, kupte spíš větší a přebytečný materiál seřízněte. Švy na chrániči můžete použít jako čárky zaměřovače. Rukavice se na holém luku nepoužívá.

Tolik tedy k vybavení. Jak jste si jistě všimli, holý luk se v drobných ale v součtu podstatných detailech liší od běžného tabulkového olympijského luku. Neříkám samozřejmě, že vám luk sestavený dle olympijských tabulek nebude fungovat. Nemusíte při jeho sestavování nutně porušit všechna pravidla. Já osobně jsem však nadšeně vinen ve všech bodech tabulkové obžaloby.

V další části se podíváme detailně na často zmiňovaný string walking a na to jak holý luk správně nastavit a sladit se šípy.

ML.