Lovecká vzdálenost u luku

Přestože termín "lovecká vzdálenost luku" uslyšíte v diskuzích o bowhuntingu docela často, ne vždy a ne každý má úplně přesnou představu o tom, co to vlastně je ...

Poznámka : níže uvedený text je převzatý z webu Českého sdružení lovecké lukostřelby (ČSLL/CBA) a jeho autorem je předseda sdružení Alexandr Vrága. Autor je dlouholetý a zkušený lovec a z jeho příspěvku je znát, že dobře ví, o čem píše. Text se mi líbil natolik, že jsem se ho rozhodl zveřejnit i zde v původní podobě. Za souhlas Sašovi děkuji.

Často dostávám dotazy typu  "na jakou vzdálenost jsem schopen trefit zvěř". Jednak se mi vůbec nelíbí výraz TREFIT zvěř, zvěř není terč, takže ji netrefujeme, ale lovíme!!!

Ale hlavně vzdálenost ke zvěři je strašně relativní záležitost. S kladkovým lukem za ideálních podmínek jsem schopen trefit adekvátně velký cíl třeba na sto metrů, ale rozhodně na tuto vzdálenost nejsem schopen zodpovědně zvěř ulovit. Takže je třeba znát a ctít určitá pravidla.

Myslím, že každý už alespoň jednou v životě viděl pivní tácek:-). Právě tak velkou plochu je třeba zasáhnout šípem, abychom mohli zvěř spolehlivě usmrtit. Pochopitelně zvěř je dle druhu a věku různých velikostí, tudíž i různých velikostí komory, ale předpokládám, že každý je schopen používat selský rozum. Zasahovat cíl velikosti pivního tácku by mělo být krédem každého bowhuntera. Schopnost zasahovat cíl této velikosti vám dává schopnost zasahovat srdeční krajinu.

Mírná odchylka (dle velikosti zvěře) může být samozřejmě za ideální polohy zvěře pořád dostačující, ale buďme na sebe nároční. Takže pokud jsem schopen spolehlivě každým šípem a za různých okolností zasahovat pivní tácek na 15m, jsem schopen zodpovědně do této vzdálenosti lovit. Čím kvalitnější střelec jsem, tím můžu lovit na větší vzdálenost.

Ale všechno má své hranice. Šíp vystřelený lukem má podzvukovou rychlost. To jednak. A zadruhé luk rozhodně není tichá zbraň, jak o ní mluví někteří „neznalí“ odpůrci lukostřelby. Rozhodně pro zvěř je zvuk tětivy slyšitelný až až. Z toho vyplývá, že zvěř dokáže na tento zvuk zareagovat dřív, než k ní šíp doletí. Věřte, že to je zkušenost ověřená praxí. Zvěř reaguje trhnutím, poklesnutím, odskočením atd., každá z těchto reakcí může znamenat chybenou ránu (to v lepším případě) nebo zasažení zvěře jinam, než do smrtelné zóny.

To znamená zranění spojené s velkým utrpením. To si musí každý před výstřelem uvědomit!!! Luky jsou samozřejmě různě výkonné, ale obecně je za maximální vzdálenost považováno 30m. Větší vzdálenost zvyšuje riziko reakce zvěře na luk (string – jumping) a tím pádem postřelení zvěře!!!

Dalším kritériem lovecké vzdálenosti je tzv. pohoda zvěře. Zvěř, která o vás ví nebo vás tuší, zvěř která jistí směrem k vém nebo je evidentně nervózní, vystrašená, podstatně zkracuje loveckou vzdálenost, resp. úplně vylučuje výstřel.

Samozřejmě svou roli hraje i prostředí, ve kterém lovíme. Volný přehledný terén nám dává samozřejmě větší možnosti pro „delší“ výstřel, než hustě zarostlý les.

A závěr? Nepřeceňujme své schopnosti, zvažme všechny výše zmíněné aspekty a případně si raději výstřel odpusťme.

Chce to trénink, zkušenosti, pozorování zvěře (nejen při lovu) a hlavně ZODPOVĚDNOST! Nezpůsobujme zvěři zbytečné utrpení.

Saša Vrága