Téma: Mířit či nemířit...

Toto je automaticky založená diskuze ke článku na webu Bowhunter.cz

Těžko se mi (považuji se začátečníka) reaguje na článek od někoho, kdo tomu rozumí ... takže, než vyplodím nějakou smysluplnou složitější oponenturu (pokud vůbec), omezím se na komentář k základním věcem :

1) Přijde mi nefér a hlavně nepřesné házet všechny "kníraté tatítky v plné polní" do pytle s nášivkou "NEMÍŘIT". Protože ani v kategorii kníratých tatíků (čti: lovců lukem) není úplně jednoznačně "jasné", jak to má být Někdo míří, někdo ne. A když někdo míří, pak je navíc otázkou jak ..

2) článek je fajn, ale (imho) právě teď nám tu tak trochu chybí text na téma "co je to vlastně mířená střelba z holého luku". Protože pod pojmem míření si lze představit ledacos. Něco by se možná ještě schovalo do šuplíku "instinkt", něco už asi spíše ne a něco už rozhodně ne. Protože pod pojmem "mířit" či "nemířit" si každý můžeme lehce představit něco jiného. Pro někoho může být "instinktivní střelba" pouze to, co prosazuje Byron Ferguson (čistý instinkt, kde šíp snad ani nevnímám), zatímco tzv. "Split vision", kdy jen tak mimochodem-periferně sleduji a kontroluji špičku šípu (ale stále nemířím), což je styl, co používal Howard Hill, už považuje za míření .. a někdo to může mít zase úplně jinak ...

Dávám odkaz na článek, který pěkně (podle mého) rozděluje základní způsoby mířené/nemířené střelby ... mám dokonce od autora svolení k překladu a publikaci na našem webu, ale nějak jsem to zatím nestihl .. takže odkaz na originální anglické vlákno zde

jinak ještě dodám, že právě instinkt - nemířená střelba je to, co mě k tradičáku dostalo. Co mě na tom snad nejvíc baví. Nemusím odhadovat vzdálenost .. prostě se podívám, představím si, jak poletí šíp a střelím ... jak radí Fergusson "staňte se šípem" a pak vždy trefíte. On je důkazem toho, že to funguje ...a setsakra dobře ... jenže .. ono to většině lidí moc nefunguje .. přesněji .. aby to fungovalo, je potřeba roky a roky a roky střílet, zažít, doslova zadřít si to pod kůži .. pak to bude spolehlivá a přesná technika ... a stačí málo, delší pauza a z té jistoty "vypadáváte"

.. a on je málokdo schopen a ochoten tak dlouho trénovat a snášet ty frustrace, když to prostě najednou nelítá tak, jak to lítalo třeba včera .. a v tom má ML pravdu .. v tomhle je ta technika nemíření hrozně nedeterministická .. velmi špatně se určuje, co je kur*a zrovna dneska špatně nebo jinak ? Stačí mít v hlavě nějaký jiný myšlenky a zapomeňte na přesnou střelbu. S mířením to ještě nějak ukočírujete, i když se vám v hlavě honí všelijakej binec, ale pro instinkt musíte mít naprosto čistou hlavu .. musíte se opravdu stát tím šípem ... jinak je to v pytli

ale zase .. když to lítá, tak to je pocit k nezaplacení ... kouknu a bác - šíp je tam kde jsem ho chtěl mít. Navíc velmi vhodné pro rychlou střelbu, třeba na letící cíle, běžící (kutálející se cíle) atd ...

k tomu plnému soustředění .. já mám třeba velký problém se soustředit na cíl, což je pro instinkt klíčová věc, delší dobu. Soustředit se na jeden jediný malý bod na terči .. pořádně ... ne "jen tak nějak" ... po nějaké době se mi myšlenky rozprchnou a mydlím to tak nějak směrem na terč .. pochopitelně že přesnost jde do kytek. Jak můžu pořádně trefit to, na co vlastně ani nemířím, že ? Nebo přesněji, na co se ani nesoustředím ...

Mnohem víc mi pak vyhovuje vzít luk a jít se projít po lese a trefovat pařezy, kmeny, větve atd (tzv. roving nebo stupmshooting) ... v tomhle okamžiku začnu střílet přesněji než na obyčejný pytel .. prostě najednou mám cíl .. důvod ... mám po čem střílet a je to (většinou) mnohem lepší .. a jeto teda rozhodně větší zábava.

Tak nějak jsem tušil, že tradicionalistům zvednu mandle. Snahou článku to ale nebylo. Pokud jsem se někoho dotknul, nebo urazil, tak se omlouvám.

Chtěl jsem spíš přimět potenciální zájemce k zamyšlení nad instinktivním způsobem střílení. A teď myslím opravdu instinktivní střelbu, kde střelec nevnímá žádnou část svého luku, nic s ní nepoměřuje, ani ji nikam nepřikládá. Prostě nátah a bum. Článek co přikládá Twitko je fajn, většina toho co autor naznačuje je podle mě ok. Kromě prvního bodu který rozporuji.

Otázka kterou si kladu je, zdali je vůbec dobrý nápad zadírat si něco takového jako instinktivní střelbu pod kůži. Jak jsem schopen zjistit že mám správné vybavení, když testování luku je v tomhle případě takřka nemožné? Pokud ano, co se stane když třeba vyměním šípy? Nebo luk? Budu si to zadírat pod kůži znova?

Přirovnávat lukostřelbu k zatloukání hřebíku není podle mě úplně odpovídající. Je to úplně jiný sport

ml napsal: Otázka kterou si kladu je, zdali je vůbec dobrý nápad zadírat si něco takového jako instinktivní střelbu pod kůži. Jak jsem schopen zjistit že mám správné vybavení, když testování luku je v tomhle případě takřka nemožné? Pokud ano, co se stane když třeba vyměním šípy? Nebo luk? Budu si to zadírat pod kůži znova?

hele, tak jiný přirovnání ... co takhle "koulování" .. myslím házení sněhových koulí ? Taky míříš .. jakože se podíváš, řekneš to je 25m, musím zamířit tak, abych měl kloub ukazováčku ruku cca 2,5 palce nad pravým ramenem cíle ??? Nebo prostě lapneš kus sněhu, zmačkáš do koule a INSTIKTIVNĚ hodíš .. a trefíš ? A tohle přece docela funguje ... a to si vezmi, že ta koule je pokaždý trochu jiná - větší, menší, těžší, lehčí a přece se s ní dokážeme trefit

jasný .. tohle už je trochu provokace .. ale v zásadě to asi vystihuje podstatu instinktu .. pokud to mozek umí, nechme to na něm .. on to zvládne bez problémů. Jenže .. jednak to musí umět (mít to zažitý), což vyžaduje spoustu času, praxe a opakování, což je v případě lukostřelby u většiny z nás problém a druhak i to "nechme to na něm" taky není úplně nejjednodušší. Pokud se ti nepodaří se soustředit, jsi v pytli .. u mířené střelby nemusím být psychicky úplně ideálně připravený a přesto to tam nějak "nasypu". U instinktu to bude katastrofa ..

a posouzení vybavení .. já tohle na tradičáku neřeším nijak exaktně .. protože vím, že nejsem schopen zopakovat stejnou ránu 2x. Takže stříím opakovaně a dlouhodobě např. různé šípy (spine, délka, váhra hrotu atd..) a po nějaké době získám pocit, že tento lítá líp a tento hůř. Neřeším proč .. prostě je to tak.Tak mi to přijde, tak to cítím .. instinktivně ))) To samý třeba s Brace Height nebo nock pointem.

ale opakuju .. já jsem tradicionalista amatér a začátečník. Smířený s tím, že trefuji blbě. Nebo netrefuji. A nevadí mi to. Nebo jsem s tím tak nějak smířený. Kdybych měl závodních ambicí a požadoval přesnou a co nejkonzistetnější střelbu, pak asi začnu řešit mířenou ..

Kto chce nieco trafit sa musi "zamerat" na ciel takze mieri.

Jimmy Blackmon ve své úvaze tvrdí: "Vyrostl jsem s instinktivním střílením. Zabil jsem instinktivně hodně zvěře, ale také hodně minul".
A medzi tim, zabil a minul,bude asi najviac postrelil.

Pochvala autorovi za zaujimavy clanok a "odvahu" pustit sa do tak trochu citlivej temy

Podla mojho nazoru je pravda taka, ze aj ked sa clovek snazi mierit, neznamena to automaticky, ze kazdy zasah bude presne v cieli. Dosiahnut konzistentnost vystrelov je aj pri miereni narocne, nie je to teda automaticky "recept na uspech", ako sa mozno niektori strelci domnievaju. Kto to skusil, urcite vie o com hovorim. Tiez som na zaciatku strielal "instinktivnou" metodou, prezrel vsetky mozne videa o instinktivnej strelbe na internete od Greyarchera, Jeffa Kavanagha az po Wolfieho. Avsak casom som zistil, ze mierenie je predsa len najpresnejsie, zvlast na vzdialenosti 20+ metrov. Luk nie je ruka, ktora hadze snehovu gulu. Energiu odovzdava sipu tetiva cez silu a svih ramien.

TWitko : Jenže koulování, podávání ruky, nebo házení nožů není střílení. Navíc asi nikoho nekouluješ na 30m a nezatloukáš hřebíky z dvaceti metrů To jsou prostě takový argumenty...no nevim, prostě se to nedá porovnat.

Instinktivně ladíš luk, no dobře... Samozřejmě že i já na svém luku poznám, že je "něco jinak" bez toho abych dělal test bezbrčákem. Dokážu ho i od oka nastavit tak aby střílel přesně...ale... nevim. Prostě mi to nepřijde jako dostatečně inženýrský přístup k věci Zvlášť, když znám metody jak to udělat přesně.

Takhle i já znám lidi, kteří z dlouhého luku třeba nemíří. A dokonce jsou schopní s mířícími holými luky držet krok a některé z těch ne tak vystřílených přestřílet. Upřímně, netuším jak to dělají. Ale určitě bych s tím nedoporučoval nikomu s lukostřelbou začínat, pokud k tomu nemá nějaký zásadní důvod, nebo od toho nečeká něco podobného co čekáš ty. Rychlopalníkem se můžeš z mířícího střelce stát kdykoli, ale na precizní míření se ti z instinktu bude přeučovat blbě (kdybys po tom náhodou zatoužil což nepředpokládám ).

Holt v tomhle se neshodneme, no. Ne že bych to čekal

janz : díky. Snažil jsem to to pojmout co nejvíc objektivně. Od tvůrce jsem se dozvěděl, že BH vznikl i proto aby se tu lidi mohli trochu pohádat, tak zkouším jak to funguje

Souhlasím s TWitkem... Mířená lukostřelba by pro mě nebyla tolik uspokojivá jako ta "nemířená". Zkrátka... já nevim, je to jako bych si chtěl prostě něco dokázat a v čem chci být opravdu dobrý a klidně půjdu tu nejtěžší cestou, jen abych to ovládal co nejlépe. Proto nepoužívám míření jako takové protože je to "lehčí" (slovem lehčí nemyslím, že je to lehký ) než střílet instinktivně. Ten pocit když to správně trefité, to je zkrátka k nezaplacení a když minu, tak vytrvám a stále trénuju. Navíc je to fajn způsob jak se pročistit. Samozřejmě, že to není pro každého. Ten kdo to chce dělat sportovně, musí mířit. Jinak, super článek, rád jsem si početl.

Danny : dík za podporu. Zejména u kontroverzních témat to potěší